Být ten koncert ještě o chvíli kratší, mohl by už svou časomírou skoro soupeřit s dobou, po kterou se fanoušci snažili dostat ven z Malé sportovní haly po jeho konci. Organizátoři totiž čertvíproč neotevřeli zadní vrata, jak bývá na zdejších akcích zvykem, a tak mnoho příznivců strávilo namačkáno v davu na schodech dobrou půlhodinu. Sekuriťáci i hasiči ten velmi pomalu se ztenčující hrozen, který ještě protahovaly fronty na merch a následně k šatně, sledovali pobaveně z balkónu a nikoho z nich netrklo, že takto návštěvnický komfort skutečně nevypadá. Palec dolů.

Ale zpátky na začátek. V osm hodin se za pult postavil DJ Dynamic a svůj přibližně patnáctiminutový set zahájil kouskem "No Scrubs" od TLC. To slovo "kousek" je tady důležité, málokdy se totiž kterákoliv z odehraných písní, mezi nimiž bylo třeba "Drop It Like It’s Hot" Snoop Dogga nebo "Gold Digger" Kanye Westa, dostala svou stopáží přes minutu. Set poskládaný převážně z r’n’b a hiphopových hitů nultých let sice jeho autor pokazil přebuzenými basy, nicméně i tak příjemně naladil na další dění.

To obstaral rapper Nippa, který hudebně v nastoleném žánru pokračoval, byť jeho songy jsou novějšího data. Je to ale bohužel i to jediné, za co ho lze pochválit. Houpavá chůze, vyšpulené rty, jednobarevný outfit a ruka stále něco hledající v rozkroku. Toť jeho pódiové propriety. A co hudba, ptáte se? Ta byla kompletně puštěná z empétrojky a umělec, který zatím nemá ani web, natož alespoň stránku na wikipedii, do ní pouze lehce přizvukoval. A co víc, tohle vystoupení se zastavilo v čase 20:28, tudíž se nám představil na necelou čtvrthodinu. To už musí být snad i nějaký rekord.

Jack Harlow už na scéně pultík neměl, muziku mu pouštěli technici z boku stage, na ní tak byl jen on a k němu ještě projekční plátno, které většinu času bylo spíše vypnuté. Těžko říct, k čemu ho vlastně tahají v kamionech od města k městu. Těch pár obrazců a jedno video ukazující Jacka za volantem, které mu posloužilo jako možnost odskočit si do zákulisí, snad ani nemusely být. A pokud to náhodou není zřejmé, tak i hudební nástroje byste tady hledali marně.

Pochvala náleží technikům za - na poměry haly - dobrý zvuk, což ale koneckonců asi nebyla práce z nejtěžších. Jackovi tak ale bylo díky tomu dobře rozumět, a tak si další pochvalu zaslouží i on, a to za skutečnost, že na rozdíl od jiných hvězd bezpečně věděl, v jakém městě hraje, a během svých proslovů působil jako sympaťák, který je nohama na zemi. Pochlubil se, že si odpoledne prošel metropoli, dal si k jídlu rizoto, a i když mu u nás byla zima, oblíbil si zdejší architekturu. A ještě se u toho naučil slovo "děkuji", které během svého koncertu několikrát zopakoval. Také slíbil, že se do Prahy určitě ještě vrátí.

Bohužel ale také ukázal, že to žádný velký umělec není. Označit ho za zpěváka bezpečně nelze, rapperem je ale taky jenom na poloviční úvazek. Jeho texty nejsou úplně marné, občas se mu podaří napsat dobrý rým, bohužel ale nemá moc co říct, a tak v jeho verších najdete i řadu egotripů nebo vztahových klišé. Jeho tvorba by se dala připodobnit k Drakeovi, na nějž ale zatím stále ještě ztrácí. Anebo z opačného konce spektra také k Lipovi, protože také spíše povídá, než že by vyloženě diktoval. Na rozdíl od patetického kýčaře z Liberce se mu za to ale aspoň nikdo nesměje.

Ačkoliv - ne tak rychle. "Když jsem v roce 2020 začínal, lidi říkali: 'Jó, ten Harlow je celkem cool, ale má jenom jeden song'. A mě to sralo. Zároveň ale rád lidem ukazuju, že se mýlí, takže jsem pak vypustil tohle," řekla hlavní hvězda večera, když v úvodu svého vystoupení zařadila "Tyler Hero", jeden ze svých prvních singlů.

Ke svým začátkům se Jack ještě několikrát vrátil, to když po minihitu "Route 66" už tak zhruba na dvě minuty zkrácené songy nasekal na ještě drobnější kousky, aby v rychlém sledu představil materiál ještě z mixtapeů. Přitom ale vůbec neměl kam spěchat, koncert se tou dobou teprve rozjížděl. On už ale mířil vstříc finále.

Svižně proto proběhl kousky "Like A Blade Of Grass", "Side Piece", "I Wanna See Some Ass" nebo "Already Best Friends", pár skladeb hraných na předchozích zastávkách turné navíc ještě vynechal. A kde se vzal, tu se vzal, na Grammy nominovaný singl "Industry Baby", za nějž sbírá kredit víc Lil Nas X coby primární interpret, už dovedl dav fanoušků k euforickému jásotu.

Hned po něm zařadil "What’s Poppin" a hlavně "First Class", což je jeho první sólový singl, s nímž se podíval na čelo hitparády Billboard. A nutno říct, že by se tak nikdy nestalo, kdyby v něm nevysamploval refrén "Glamorous" ze sólovky Fergie. Ta si ho s ním mimochodem dala naživo na letošním předávání MTV Video Music Awards, které čtyřiadvacetiletý rodák z Kentucky dokonce spolumoderoval. Jeho mluvené slovo ale bylo v jednom z nejhorších ročníků těchto cen podobně mdlé a zapomenutelné jako jeho pražská premiéra.

Ta sice měla své momenty, ale také řadu podivností, mezi které můžeme zařadit skutečnost, že ačkoliv hit "Industry Baby" zde zazněl během čtvrthodinky hned dvakrát, tak ani s ním se nepodařilo překročit hranici pouhých 58 minut, po nichž následoval překvapivý konec.

Příliš brzký finiš by nebyl tak skandální, kdybychom za sebou měli vydatný set, u něhož by se jeho protagonista pořádně zapotil a vydal ze sebe na pódiu všechno. Jack Harlow se však svým krátkým a zapomenutelným vystoupením spíše provykládal až na jeho konec. Pro hudební fajnšmekry hledající příští superhvězdu tudíž tento koncert tak úplně nebyl a pořád pro ně zůstává jeho hlavní přidanou hodnotou hlavně fakt, že se vůbec uskutečnil. Nicméně podle reakcí v sále se zdálo, že kdo je podobně starý a nenáročný jako protagonista, pravděpodobně jeho show ocenil. Pořád to přece bylo lepší než jít v sobotu večer někam do klubu na diskotéku. Ale jenom o trošku.