Scházíme se u příležitosti chystané premiéry vašeho snímku "Sami doma". Jak to celé vlastně vzniklo?

Honza: S Bertem jsme se znali už předtím, než přišla pandemie. Celý svět se tehdy zpomalil, zastavil. Chtěli jsme to vzít jako příležitost, abychom spolu tvořili. Ode mne přišel impuls, že bychom natočili film na půdorysu bytu.

Albert: Bylo to zajímavý. Jak byl uzavřený svět a jak se nedalo koncertovat, člověk ztratil motivaci skládat. Začali jsme uvažovat nad jinými formami. Já jsem založil svůj nový kanál "The Influencer". V té době jsem natáčel experimentální videa, taková jiná tvář, a Honza, protože původně vystudoval dokumentaristiku na FAMU, začal přirozeně točit cosi jako homevideo.

Honza: Oba nás to přitahovalo, každého z jiné stránky.

Albert: Honza mě pak oslovil a já jsem si vzal peřinu a říkal jsem si…

Oba: ... proč ne my, když ne teď.

Honza: Z toho bytu se staly parkety, které znamenají svět.

Ty parkety se nacházely ve tvém bytě, Honzo?

Honza: Jo jo, nepůjčili jsme si ho na Barrandově.

V jednotlivých záběrech doma občas popíjíte, což se za covidu přímo nabízelo, ale děláte i řadu dalších věcí. Co všechno neobvyklého jste během té doby stihli?

Honza: Jde spíš o to, že jsme se ve filmu snažili ukázat symptomy zavřeného světa. V Česku je tradice chodit do hospod, které byly zavřené, a nezbylo nic jiného, než popíjet doma. Byly tam ale pochopitelně i další věci. Lidi objevovali recepty na vaření, my jsme hráli šachy o to, kdo bude mýt nádobí. Někdo si začal přehrávat starý songy na klavír.

Albert: No, já jsem o to více cvičil na klavír Bacha. Například celý "Dobře temperovaný klavír".

Honza: Primární byl pro nás ale film.

Albert: Takže například ve filmu to vypadá, že ležím a spím, přitom to byl full-time job.

Honza: To, co je na tom to dokumentární, je, že jsme nevěděli, kdy a jak to skončí.

Co bylo při natáčení dané ve scénáři a jak moc jste naopak improvizovali?

Honza: Byly dané okolnosti. Svět uzavřený, náš byt, jedna kamera a pak naše invence, režírované věci, improvizované hraní, radost z tvorby, skript, přetáčení scén, rekonstrukce, dekonstrukce, všechno možný.

Jak vás napadlo, že spolu budete ve filmu coby dva kamarádi žít v jednom bytě? Co je zde skutečné a co je fikce?

Honza: Základy filmového děje jsou inspirovány našimi životními událostmi a jsou přetvořené pro to dílo. Je to úplně stejné, jako když někdo píše novelu, román, zná okolnosti, sebe, vztahy, ví, co chce říct, co ho přesahuje, a používá to k vyprávění příběhu. Myslím, že jsme pracovali podobně.

Albert: Jelikož jsme byli tvůrci i protagonisti, byla to spíš hra, vytvářeli jsme si film. Je to inspirované událostma, našima zážitkama, ale nejdůležitější je přátelství. To byl hlavní motor filmu.

Honza: Hra je zajímavá věc, zvlášť v dnešní době to sebezobrazení je také velký téma. Hlavně na sociálních sítích člověk ví, že předkládá obraz sebe sama veřejnosti. To je to samé, jako by kreslíř chtěl zachytit vaši tvář, zvýrazní elegantnější linky, nebo může ukázat karikaturu, zkratku. A my oba jsme do toho šli s tím, že nebudeme dělat jen líbivé obrázky Facebooku/chlubítka, ale že se chcem podívat na člověka dovnitř, jaký může být i s tou karikaturou, nadsázkou. A k tomu je potřeba moment hry, který máme.

Albert: Je tam velký aspekt umět si udělat srandu sám ze sebe. To byla energie celé té půlroční tvorby.

Bavila mě třeba scéna líbání u zrcadla anebo flek na posteli. Museli jste se do nějaké situace nutit?

Honza: V druhé polovině filmu vzniká vztahová antipatie, něco negativního mezi námi, do toho jsme se museli opravdu nutit.

Albert: Ale to se nám nikdy nestalo. Potom jsme se museli obejmout, že to celý je jenom hra.

Ponorka se tedy opravdu žádná nekonala?

Honza: My jsme tam zcela cíleně řešili vztahy, protože ty jsou vlastně nejvděčnějším tématem. To téma jsme pojali ale jinak - ve zkratce - a ukázali ho tak, že svět nás dal dohromady díky nepodařeným vztahům. Náš vztah byl ale docela harmonický. Tento twist byl živnou půdou a komickým východiskem.

Albert: Že přátelský vztah dvou kluků může být supr jako partnerský vztah, jo jo.

Kolik jste natočili materiálu?

Honza: Těžko se to odhadne, dneska je to na gigabajty a ne na minuty. Minimálně 250, maximálně 350, takže v průměru 300.

Jak dlouho se to stříhalo?

Honza: Půl roku.

Tedy, půl roku se točilo, půl stříhalo...

Honza: Když to období skončilo, měl člověk chuť spíš jít ven na koupaliště než do střižny a koukat na to, jak je zavřenej, ale...

Albert: …no, Honza to musel všechno nakoukat. Ha ha. Když jsem přicházel do střižny dívat se na průběžné střihy nebo na výběrky, tak to bylo i zajímavý v arteterapeutickým rozměru. Když se člověk kouká sám na sebe a hledá v té figuře karikaturu. Mám to rád třeba ve tvorbě Bert & Friends nebo ve videoklipech, kde osoba může znázorňovat různého avatara.

Proč dílo nese název "Sami doma"?

Honza: Sami doma - to nejde. Sám doma může být jen jedinec, ale ne ve dvou. Mě tenhle drobný fórek baví a vystihuje podstatu.

Albert: A poťouchlost.

Nedílnou součástí jsou písničky, které se prolínají celým příběhem. Jak vznikly? Texty psal Honza a Albert hudbu?

Honza: Jsou tam dva zásadní duety "Vánoce" a "Gejzír", ty jsme psali společně. Dále tam jsou věci, které se vztahují k mé postavě, jejich texty pocházejí ode mne.

Albert: A já jsem je pak vždy zhudebnil.

Vznikala hudba souběžně s filmem?

Albert: Věnovali jsme se filmu, nebo jsme unikali do hudby. Měli jsme chuť furt vařit - tvořit.

Honza: Co vznikalo během natáčení, to tam vidíte, část vznikla potom. Z bytu jsme si udělali vlastně zkušebnu, studio.

Výsledek je podle vás odvážným příspěvkem na scéně současné pop-music. Myslíte si, že se jím zapíšete do historie?

Honza: Myslím si, že jo, ale je potřeba si uvědomit, že nejsme Hapka ani Horáček.

Albert: Ha ha ha.

Co není, může být...

Albert: To zapisování neděláme my, ale historie sama.

Jakým životem bude podle vás žít soundtrack?

Albert: Deska může hezky fungovat, když se bude líbit film. Pak se bude člověk trochu vracet k nám, k tomu našemu přátelství. Třeba vánoční písnička "Vánoce", vznikla opravdu o Vánocích, 23. prosince. Chtěli jsme tenkrát udělat lidem radost.

Když je ve snímku scéna, ve které se, Alberte, koupeš, zní skladba "Opice" (instrumentálka se zvuky, skřeky - pozn. aut.). Proč?

Honza: To je meditace, uvolnění, džungle.

Albert: Je to prostě prdel.

Honza: Ta tam je vidět už v páté minutě. (smích) Chtěli jsme, aby si divák přišel na své.

Albert: Když se člověk noří do vany, má pocit, že je takový Mauglí. Abstrakt.

V závěru songu "Gejzír" je i italské vyznání. Co znamená?

Honza: Je to o lásce, která se proplétá temnými uličkami mezi prostitutkami…

Albert: Giulio, který tam recituje na konci, je takový Deus ex machina.

Na albu je i skladba nazvaná "Perseverance" ("Vytrvalost"). Je to náhoda, nebo tyto kosmické/vědecké zprávy opravdu sledujete?

Albert: Tehdy letěla sonda Perseverance na Mars a k tomu v ten den vznikla písnička. Stáhl jsem si zvuky z Marsu, co zveřejnila NASA, a trochu jsem to zefektoval.

Honza: Pro mě tam bylo zajímavý, že člověk byl zavřený na planetě v malých buňkách a zároveň lidstvo oslavovalo přistání sondy na Mars. V Americe se navíc změnila politická situace - po Trumpovi nastoupil Joe Biden. Zároveň jsme v Americké ulici. Dotýkáme se tím filmem toho politického, ale i geografického prostoru a přitom jsme paralyzováni v malém bytě.

Albert: Zároveň jsme v tom bytě šťastni, o tom ten film je.

Honza: Je zde kontrast toho obrovského děje se samotou. V té básni znějí těžší tóny, protože doba byla obecně úzkostná.

Albert: Texty ale nejsou lockdownový, jsou věčný…

Zmínil jsi, Alberte, že ses během covidu vrátil k vážné hudbě. Je skladba "Chopin" na soundtracku opravdu přehráním kompozice od Fryderyka Chopina?

Albert: Ano. Protože jsem si v bytě furt hrál a tohle jsme tam natočili.

Končí kostelními zvony. Na co to má odkazovat?

Albert: Vedle naší ulice je kostel, zvuk zvonů jsme poslouchali každý den, tak bylo záhodno to jako fotku dát do galerie písniček.

Dne 16. listopadu jde film do kin. Po vybraných projekcích budete i vystupovat. Na co se můžeme těšit?

Honza: V návaznosti na vzniklé písně jsme udělali duo Foukal a Romanutti, skladby zahrajeme živě. A taky jsme složili další písničky.

Albert: Hlavní, na co se mohou diváci těšit, je film.

Honza: Je to naše super loď.

Super loď, to dává smysl, ty jsi ostatně, Honzo, přes ty lodě (Foukalův debutový hraný režisérský snímek se jmenuje "Marťanské lodě" - pozn. aut.). Kde všude bude možné vaše dílo vidět?

Honza: V distribuční společnosti Aerofilms, ale i v dalších kinech. Když někdo bude chtít s filmem hudební vystoupení, může si ho objednat. Později na VOD platformách, ať se na to mohou oči podívat i samy doma.

Alberte, jak se ti běžkovalo v riflích?

Albert: To tam je trošku vidět, že nic moc. Prostě jsem to zkusil.

Otázka na závěr. Soundtrack otvírá song "Sny jsou nejlepší TV". Co se vám třeba na dnešek zdálo?

Honza: Měl jsem divoký sen. Vzbudil jsem se, ale v ten moment jsem ho zapomněl.

Albert: Já jsem se dneska vzbudil jsem se záchvatem smíchu, že jsem viděl pejska, který měl na obojku přivázanou kočičku. Ta jela na vozíčku a jezdili spolu po bytě. Po bytě.