Metalová kapela Blind Guradian absolvovala v roce 2002 a v první polovině roku následujícího, tedy 2003, koncertní šňůru, na které odehrála osmdesát koncertů na různých festivalech a v klubech doslova po celém světě - od Japonska, přes Rusko, domácí Německo až po Ameriku. Záznam z tohoto turné pak vydali jako 2CD s prozaickým názvem "Live". Ještě by asi bylo dobré se zmínit o stylu, který můžete od Blind Guardian očekávat, pokud je neznáte. Tak tedy BG hrají poctivý velmi dynamický a tvrdý speedmetal, ovšem dokáží napsat i nádherné balady, které pohladí na duši každého romantika. Zatím nic světoborného, ale když přidám, že tematikou textů je fantasy svět plný draků, trollů a v neposlední řadě inspirovaný Tolkienem, je jasné, že hlavní cílovou skupinou jsou právě fantasy nadšenci.

Teď už ale k samotnému albu. Od živého záznamu čeká průměrný fanoušek skvělou atmosféru za cenu nižší kvality výkonů kapely. Ne tak u Blind Guardian. Pokud bych nějakým zázrakem přeslechl dav takových tří tisíc lidí, které doprovázejí říznou muziku skoro až armádním chorálem, mohl bych si myslet, že se jedná o běžné studiové album. Zvuk kapely je plný, kvalitní a vzhledem k původnímu aranžmá pro skromné obsazení velmi podobný, až skoro zaměnitelný s originálem.

Proč skromné obsazení? Blind Guardian hrají totiž jen se sólovou a rytmickou kytarou, zpěvem a bubny. Basa je pouze hostující nástroj, ale vzhledem k tomu, že rytmiku obstarává hlavně Marcus Siepen na kytaru, ani moc nechybí. Vůbec výkon rytmiky je úžasný, i bicista Thomen Stauch je stejně jako Siepen extratřída zejména v rychlosti. Co se té týče, můžou Guardianům nejrychlejší punkoví kytaristé a bubeníci jen tiše závidět, protože taková frekvence pohybů rukama už hraničí s lidskými možnostmi. Ale vyzdvihněme i ostatní individuality, zpěvák Hansi Kürsch i sólový kytarista André Olbrich jsou velmi talentovaní hudebníci a hlavně skladatelé.

Nastal čas na otázku, proč stojí za to BG poslouchat. Jednoduše proto, že mají obrovský cit pro styl, který dělají. Dokáží využít vyprodaný stadion, který hřmí perfektní melodie v refrénu nebo pozpěvuje baladickou zpověď barda. Většina jejich skladeb má obrovský hitový potenciál a to, že BG nejsou zatím tak známí, jak by si zasluhovali, je doufejme jen otázka času. Ať už si vyberete první nebo druhý disk, začátky a konce jsou velmi silné, prostředky už slabší. Jednoznačně pochválit musíme skladatelské duo Kürsch/Olbrich za písně "Welcome To Dying", "Nightfall", "Valhalla", "Bright Eyes", "The Bard's Song", "Lord Of The Rings" (ta mimochodem obsahuje zhudebněnou verzi úvodní básně/písně z Tolkienova "Pána prstenů") a úplně poslední "Mirror Mirror", která je spolu se zmiňovanou "Bright Eyes" suverénně nejlepší

Ale přesto přese všechno musím albu vytknout jednu věc. Jeho zbytečnou délku. Určitě dobrých patnáct minut tvoří potlesky a vytleskávání dalších a dalších písniček (posledních šest sedm už jsou přídavky - která naše kapela vám přidá na koncertě sedm písniček?!), album je zbytečně roztažené do dvou CD (a to mělo mít původně disky tři - poznámka šéfredakor). Kdyby vypustili pátou, šestou a sedmou píseň z obou CD, které jsou o něco slabší a zvlášť u druhého CD už můžou začít nudit (přece jen dvaadvacet písniček je pořádný nášup) a stáhli tak obsah živáku na únosný jeden nosič, nikdo by se nezlobil a nejen že by byla deska levnější, ale i poslouchatelnější.

Ale koneckonců penězi živ je člověk, a tak je třeba být v tomto ohledu trochu shovívavý. Co se týče hudby, je totiž album Blind Guardian "Live" jedním z velmi vydařených počinů, což se teď přes léto cení dvojnásob. A na dlouhé letní večery se nakonec budou možná hodit i ty dvě CD. A pokud byste náhodou chtěli vidět BG naživo, máte šanci 22. srpna na Fantasy Metalfestu v Pardubicích.