Němec Stefan Betke alias Pole je významným představitelem moderního dubu, singl "90/90" ho ale přivádí spíše do vod hip hopu. Více se dozvíte z dnešní recenze.
Berlínský král minimalistického dubu Stefan Betke alias
Pole na EP "90/90" vůbec poprvé propustil do houští svých zvuků vokalistu. Tím šťastným je rapper Fat Jon z Ohia, který se v zakouřených dubových rytmech skladby "Slow Motion" pohybuje s přísnou elegancí. Poleho řídký rytmus dává s rapem vlastně čistý hip hop, Fat Jonovo předříkávání připomene anglického Mike Skinnera neboli
The Streets. Sdílí s ním touhu vyřknout zakusené existenciální pravdy, bez náznaku agresivity, jen s touhou sdělovat. "Slow Motion" je něco jako "Weak Become Heroes" a z acappela verze až mírně mrazí v zádech. Betke zůstává střídmý, ingredience míchá opatrně a ví, že málo je někdy více. Pro "Slow Motion" to rozhodně platí, ačkoliv lpění na primitivním dubovém podkladu není zrovna progresivní myšlenka. Betke se od tří svých prvních alb snaží z tohoto prokletí vyplést, oba letošní singly dokazují, že to jde.
Druhá skladba, chcete-li b-strana singlu, je "I Can't Hear (Ska Version)" s kodaňským saxofonistou Thomasem Haasem, který přidává free jazzový feeling, a Augustem Engkildem na basu. Nenechte se zmást názvem, jestli je to ska, tak jedině takové, které hrají notoričtí kuřáci opia, pomalí a rozvláční. Zas a znovu je to vlastně líný dub, který ale oba hosté ženou kupředu svými party. Zbytek EP už tvoří jen instrumentální a acapella verze "Slow Motion". Hudebně EP "90/90" připomíná svůj obal - modré moře s občasnými skvrnami nachází ekvivalent v dubovém marši sem tam oživeném v podobě zvláštních zvuků.
Pole pro rok 2003 připravil nejprve singl "45/45", teď tu máme "90/90", vše se chystá korunovat bezejmenným albem. Sami uslyšíme, jestli se dá cestou dubového konzervativismu, nebo se vydá směrem k modernějšímu hip hopu. "90/90" ukazuje, že si může dovolit obojí.