Módní slovo použité v titulku má naznačit, že tady nejde o klasickou taneční desku. Tahle parta z Mexika je známá mícháním rapu, tvrdých kytar, punkové energie, takže u jejich nové desky "Dance And Dense Denso" těžko usnete a své Underworld (dosaďte dle libosti)-je-nejlepší-taneční-kapela kamarády moc neuctíte. Ale ty ostatní...
Molotov rozhodně nejsou kapela, která by vynalezla kombinaci úderné muziky s kytarovými riffy, punkovou energii, hiphopové pošilhávání, rap míchaný s normálním zpěvem a společensky "angažované" texty, ale z mnoha kapel to dělají po svém a dobře. První deskou "Donde Jugaran Las Niňas?" zaujali nejen rodné mexické publikum, ale i v Americe více na tenhle styl muziky vytrénované posluchače. A o dva roky později, v roce 1999, se následovníkem "Apocalypshit" dostali do širšího povědomí i v Evropě, na což mohly mít vliv i producentská ruka a ucho
Mario Caldato Jr., neboli člena
Beastie Boys. Určitě hrála svou roli jejich určitá exotičnost (zpívají ve španělštině), ale inteligentní ostré muziky není nikdy dost, časté koncertování také neslo své ovoce.
Není nutné vás napínat, že skoro čtyřletá odmlka kapele nijak neuškodila. Novinka "Dance And Dense Denso" je krátká, ale intenzívní. Punkové kořeny jsou v úvodní titulní skladbě ukázány víc než jasně, úderná vypalovačka, z níž energie jen prýští. Nepřekvapilo by, kdyby následující "Here We Kum" byl singl - kytary znějící spíše jako divné klávesy a refrén, který jen tak nedostanete z hlavy. Ale hitové potenciály pokračují, minimálně dvojsmyslná skladba o jednom sendviči (hádejte kterém) za podpory ostrých kytar v refrénech se vystřídá s hiphopověji pomalejší "No Me Da Mi Navidad (Punketon)" s jednoduše vybrnkávanou kytarou a neveselým textem o dětech ulice. Energie mají
Molotov na rozdávání a kritika společnosti se k tomu hodí. Chudoba, přezírání Mexičanů ze strany Američanů, to
Molotov trápí. Ale to neznamená, že se k tomu nedá přistupovat z nadhledem, první singl "Frijolero" založený na tahací harmonice ve formě vesnické odtrhovačky je dobrým příkladem. Po textové hříčce (viz níže) přijde další (celkem obyčejný) punkový nášup, aby v "I'm The One" zvolnili až skoro k reggae. A podobného střídání se dočkáte i v posledních dvou skladbách, ukáže se, že umí i nekřičený zpěv.
Jak už naznačují názvy předchozích desek, tahle partička má ráda jazykové vtípky, nová deska není výjimkou (proto má snaha pohrát si v titulku článku s názvem desky). I španělštinu dobře ovládající posluchač bude mít problém se chytit na slangových výrazech specifických pro Mexiko, nicméně např. fórek (i když...) s "E. Charles White" jistě ocení ("echarles" znamená "vyhoďte", "zbavte se"). Najde se jich tam víc (prohlédněte si booklet), také střídání s angličtinou je legrační/zajímavé.
Ačkoliv vycházejí z dost jiných kořenů, místy mě v souvislosti s novými
Molotov napadli The
Bloodhound Gang. Málokdo umí k hodně vtipným textům napsat i chytlavou tvrdší muziku (či naopak).
Molotov jsou víc angažovaní, elektroniku také používají méně, ale nadhled mají obě kapely společný. Jestli ho máte i vy, nemůžete být touhle deskou zklamaní, vydrží na víc poslechů. Zkuste také
jejich stránky, i z nich je vidět, že
Molotov si chtějí dělat věci po svém.