Kostra hlavního programu se oproti loňsku moc nezměnila - Marek Ztracený se znovu do roztrhání těla fotil a podepisoval na autogramiádách, v bloku nazvaném jako Ztracený jukebox vybíral písně na přání a šanci ukázat se dostali i začínající zpěváci z publika. Došlo také na vaření s Romanem Stašou nebo vtipy a tanec Richarda Genzera.

Právě skutečnost, že příchozí už věděli, co od celoodpolední a večerní akce očekávat, se odrazila na uvolněné atmosféře sálající z areálu zaplněného tisícovkami lidí. Dlužno dodat, že lidí opravdu všech generací. Zatímco minulá sezóna byla ještě poznamenaná pandemickými opatřeními, včetně obskurních kontrol očkovacích certifikátů, letos pravé letní pohodě nebránilo už nic.

Snad jen mnohými proklínané (a pořadateli stále častěji využívané) čipy jako platící prostředek zůstávají vděčným námětem k diskuzi. Opticky se totiž nezdá, že by v době bezkontaktních karet vedly ke kratším frontám na občerstvení, naopak si návštěvník vystojí fronty dvě - jednu na dobití kreditu uloženého v čipu, druhou na samotný proviant. V případě zůstatku na kontě pak doma následuje žádost o vrácení přebytku na bankovní účet.

Ženskou pěveckou stopu letos obstarala Martina Pártlová. Svůj charakteristicky nakřáplý hlas předvedla v plné kráse v převzatých hitech od Adele ("Rolling In The Deep") nebo Kings Of Leon ("Use Somebody"), sáhla i do repertoáru spřízněného Čechomoru a pochopitelně nevynechala ani parodii na "Empire State Of Mind" - "Ostravu", svého času extrémně populární internetový virál s Rudou z Ostravy. Shodou okolností měla přitom právě v sobotu v pražské O2 areně koncertovat interpretka ženských partů originálu Alicia Keys, vystoupení však bylo pořadateli před pár týdny v tichosti zrušeno.

Pártlová přesvědčila o svých pozoruhodných, chtělo by se napsat u nás nedoceněných, pěveckých kvalitách. Brzdou její možné sólové kariéry se u ní však zdá být jen a pouze otázka repertoáru - její jediný vlastní hit "Bolím", který rovněž zazpívala, jí před pár lety složil právě Ztracený a dnes má pouhé audio s obrázkem na YouTube přes čtyři miliony přehrání. V každém případě lze výkon této skromně působící interpretky označit za překvapení dne.

V pátek narušila hlavní večerní koncert průtrž mračen, která podle slov šumavského hitmakera zapříčinila odchod asi padesáti lidí, pro jiné však zvýraznila euforickou energii proudící mezi pódiem a publikem a pomohla k výjimečnému zážitku. V sobotu vyšlo počasí jako na objednávku, pršet totiž odpoledne před startem programu přestalo a obloha se vyjasnila.

A zpěvák se svou kapelou se opět činili. Ačkoliv současná vlna masové popularity trvá už několik let, zatím to nevypadá, že by Ztraceného koncertní jiskra uhasínala. Z pódia stále tryská energie zapáleného muzikanta-srdcaře plnícího si dávné dětské sny, který vedle obecenstva neopomíná bavit také sám sebe. To je bezesporu hlavní důvod, proč jeho živé show tak skvěle fungují.

Průlomový singl "Ztrácíš" zazněl hned jako první, načež následovaly další hity i nehity z různých etap Markovy už skoro patnáctileté kariéry. Právě ony nehity, tedy písničky, které nikdy neprošly rádiovým vysíláním, mohly fanoušky potěšit, protože setlist alespoň trochu osvěžily. Jako dobrý tah se ukázalo zařazení hloubavé, sedm let staré výpovědi "Život" začínající slovy "život nejde podle plánu, těžko uvěřit, že i já stárnu", ale i romantického songu "Tak ti tu říkám" ze zatím poslední studiovky "Planeta jménem stres".

Bodem, který stojí za vyzdvihnutí, byl i příchod Martiny Pártlové, která si s hlavním aktérem zazpívala "O pravdě" a pak zaskočila za Martu Jandovou v hitovce "Káva a sex". Její rázný vokál rozléhající se parkem znovu potvrdil, že v ní dřímá dosud ne zcela využitý potenciál.

Hned poté následoval akustický miniblok, další milý moment večera. Komornější doprovod kytary a kontrabasu pomohl ukázat skladby zlatého slavíka z jiného úhlu pohledu - tato hravá úprava slušela zejména provokativnímu kousku "Sex s ex". Sám hudebník mluvil o "jazzové kavárně", stejně tak ale tato chvíle připomínala i rošťáctví kočovných muzikantů.

Přehrání se dočkala dokonce také úplná novinka, která i s klipem teprve vyjde. Pro svůj přímočaře chytlavý charakter zapadá do Markovy tvorby posledních let, ne nadarmo se autor při jejím uvedení zmínil o ambici udělat z ní největší hit tohoto léta.

A finále? Nostalgické "Léto 95" ani po pěti letech neztrácí aktuálnost, naopak - s každým dalším rokem získává popěvek "tenhleten svět byl lepší než teď" na výpovědní hodnotě. Nečekanou sílu nabrala balada "Vítr do plachet", která se v době zveřejnění mohla jevit jako celkem neškodná filmová znělka. Teprve na koncertech naplno rozkvetla - a jak ukazovaly záběry na velkoplošných obrazovkách, některým až vháněla slzy do očí. V přídavku pak nemohly chybět "Dvě láhve vína" a samozřejmě již tradičně husí kůži navozující "Naše cesty".

Start "Tour de Léto" se zkrátka po všech stránkách nadmíru vydařil. Série, která bude až do konce srpna pokračovat šestnácti dalšími zastávkami, si udržela loňské kouzlo jiného zážitku a letos ho ještě trochu vyšperkovala. Slogan "Víc než koncert" na plakátech nelže.