Na Střechách Lucerny jsem notnou dobu nebyla a nestačila jsem koukat, jak se toto místo zvelebilo - nově se prochází opravenou místností, jejíž stěny zdobí fotky z předešlých akcí. Pod schodištěm prozpěvují ve voliéře žluto-zelené andulky. A zbytek? Vypadá přibližně stejně, jak si ho pamatuji. Páternoster jezdí stále, ale já dávám přednost raději schodům… Příchozí ten večer svým způsobem hlídal a obšťastňoval kavárník Ondřej Kobza, který zdejší prostory v roce 2017 získal do své správy.

To, že pánové ze Zrní hrají rádi na střechách, je známo. Sama jsem navštívila jejich vystoupení v roce 2018 a 2019 na střeše Lucerny, v loňském roce to byl set na poměrně nedaleké střeše Radosti. Tehdejší vystoupení zkomplikovalo počasí - fanoušci se museli v půlce evakuovat před přicházející bouřkou. Letos hrozila obdobná situace - v Praze víceméně větší část dne pršelo, foukalo, bouřilo, a dokonce se objevil až magický jev - takzvaný shelf cloud.

Zamračeno bylo až do večerních hodin. Kapela koncert nezrušila, riskla to a její los byl vítězný. To se ukázalo především v písni "Moře", kterou muzikanti věnovali (nevím, z jakých důvodů) prezidentskému kancléři. Slunce jako kdyby uslyšelo volání: "Vem nás, slunce, vem s sebou k moři," či: "Stmívá se, stmívá a kouř se rozplývá," nebo: "Stmívá se a nad střechami krouží rorýsi, paprsků ještě se dotýkají poslední listy," a v tu chvíli vylezlo nad moře s oblaky... A rozzářilo tváře návštěvníků, kterých bylo požehnaně, byť je kapacita střechy omezená.

Kapela poskládala setlist umně. Snad nikdy u ní nenarazíte na totožný seznam písní. Krom zaručených hitovek vsadila spíše na novější repertoár z desky "Nebeský klid" a následných singlů "Milimetr" či "Sladkej výlet". A navíc byly ke slyšení novinky z chystaného alba, které by mělo vyjít (pokud vše klapne) na jaře. Dvojice songů má zatím pracovní názvy "Dráha" a "Bríza" (interní zdroj - pozn. aut.) - je možné, že se do oficiálního vydání ještě změní.

Frontman Honza Unger krom narážky na prezidentského kancléře tentokrát nikterak nerýpal do politiky či jiných celospolečenských témat. Soustředil se plně na repertoár a užíval si to, že může hrát a že tu můžeme být jeden pro druhého.

Vlastně ten koncert nebyl nijak výjimečný. Obešel se bez zbytečných gest, velkých oslav i spílání. Zkrátka dobré vystoupení, jež šlo ruku v ruce s prostředím, ve kterém se odehrálo. Střechy Lucerny tak ten večer byly vítanou oázou klidu.