Svou diskografii Evanescence si o CD i LP můžete doplnit v shopu musicserveru.

Po covidové pandemii popadla americká formace Evanescence neskutečně silný druhý dech. Návrat ke tvrdším kytarovým kořenům v podobě vynikající loňské desky "The Bitter Truth" stvrdili naživo v Praze energickou show, které naprosto dominovala charismatická frontmanka Amy Lee. Evanescence před necelými dvaceti lety bořili žebříčky poslechovosti s hity ze své debutové desky "Fallen", ale nejpozději kolem své třetí, eponymní řadovky, postupně vyklízeli pozice a několik let byli dokonce úplně neaktivní. O to víc jsme byli zvědaví, kolik lidí na ně po letech do Fora Karlín dorazí.

Narváno sice nebylo, ale nakonec jich bylo docela hodně. Plocha byla plná tak akorát, balkóny byly ten večer uzavřeny. Můžeme být velmi rádi, že koncert s návštěvnickým potenciálem holešovické Malé sportovní haly nakonec pořadatel místo tohoto odporného socialistického reliktu umístil do jistě nákladnějšího, ale pro návštěvníka vždy perfektní zážitek slibujícího moderního Fora.

Akci odstartovala britská předkapela Yonaka, která byla pro support stylově dobrou volbou. Rockově dynamická show v čele s dravou zpěvačkou Theresou Jarvis (hlasově občas evokující Miley Cyrus) dobře rozpohybovala večer a energie jí rozhodně nechyběla. Formace ve své tvorbě nabídla i přesahy do rapu a moderních elektronických podmazů, přesto přímočarost a krátká stopáž skladeb nabídla ideální koktejl pro živou show.

Skupina působila podobným dojmem jako The Fever 333, kteří vystoupili před dvěma týdny jakožto support Korn. Naživo bavili, i když skladatelsky nejde o žádný zázrak, a obě formace asi nečeká nějaká extra dlouhá kariéra. Zapamatovatelné byly hlavně kousky v podobě rozpustilé "Bubblegum" a "Call Me A Saint", která svým klenutým refrénem evokovala právě hlavní hvězdy večera.

Samotní Evanescence svůj osmnáctichodový set odstartovali na působivé scéně s vyvýšenými bicími a atmosférickými projekcemi, které tvořily skvělou podporu pro dominantní zpěvačku Amy Lee. Ta byla po celý večer naprostým středobodem dění na pódiu a naprosto dala zapomenou na věk, který jí svítí v občance. Ne že by čtyřicítka byla kdovíjak velké číslo, ale Amy na stagi vyváděla jako teenagerka. Nabídla skvělý pěvecký výkon, neustálé pobíhání po pódiu a hecování davu, střídání frontmanské role s pozicemi za pianem a klávesami či milé promluvy k publiku. Opravdu klobouk dolů, ve vypjatých polohách by její hlas mohl na Wikipedii figurovat jako definice sousloví powerful voice.

Když se ještě jednou vrátíme k nedávnému koncertu Korn, v reportáži autor uváděl, že si kapela stojí za novým albem, a proto do setlistu zařadila hned čtyři kousky. To je ale oproti Evanescence slabý čaj! Své znovuzrození a sebevědomí ohledně nového materiálu demonstrovali hned devíti čerstvými kousky, tedy celou polovinou programu! To se jen tak nevidí.

A nové skladby naživo jen potvrdily studiovou tvrdost a skutečně tlačily, chvílemi s až metalovou hutností. Druhá půlka setlistu pak byla složená ze starších hitovek, mezi nimiž nebyla jediná, která by chyběla.

Koncertu tak nelze nic vytknout a ještě jednou je třeba vyzdvihnout famózní výkon a charisma vokalistky Amy Lee. Nové skladby navíc dýchají životem a dávají zapomenout na nevýraznou, popově-orchestrální tvorbu formace z minulé dekády. Evanescence tak mají dobře nakročeno k dalším tvůrčím létům a jejích živá vystoupení to jen podtrhují.