Slash je bezpochyby jednou z jistot rockových fanoušků. Nejde jen o jeho typický klobouk a další propriety, kterými si již několik dekád udržuje setrvalou image, ale hlavně o snadno rozpoznatelnou kytarovou hru a skladatelskou kvalitu. Nejenže se během své kariéry podílel na několika nesmrtelných hitech, navíc jeho hudba nikdy neklesla níže než do mírného nadprůměru. Stejně jako u aktuální nahrávky "4", už čtvrté s Mylesem Kennedym & The Conspirators. Jiří V. Matýsek dal v hlavní recenzi hodnocení 8/10 a zakončil ji slovy: "Slashova 'Čtyřka' je poctivý hard rock, který však nikterak nepřekvapí. Konspirátoři hrají s dobře známými kartami. To ovšem nebrání tomu, aby to byl příjemný zážitek, který láká ke zopakování."

Jak už to tak u makrorecenzí občas bývá, shodu s jeho číselným hodnocením nemá žádný ze čtyř redaktorů. Tři sedmičky a jedna šestka ale dávají i tak stále docela obstojný průměr 68 %. Pokud chcete nahrávku "4" vlastnit na fyzickém nosiči, zamiřte na Sparkshop, kde pořídíte CD, LP i limitku s magnetofonovou kazetou.

---

---

Pavel Parikrupa: Je to dobré. Dobré, ne výborné (7/10)
Vztah k interpretovi: Slash zcela jistě patří do mojí Top 10 rockových osobností historie.

Božský kytarista pracuje se zpěvákem Mylesem Kennedym a kapelou The Conspirators nejdéle ze všech uskupení a projektů, v nichž působil. Od GN'R se hned tak skutečně nového materiálu nedočkáme, kapela žije z minulosti, je to prostě tak. Dvě alba se Slash's Snakepit jsou podle mne strašně nedoceněné, výborné desky, vrchol (zase zcela subjektivně) pán v klobouku zažil ve skvělé superkapele Velvet Revolver a na své eponymní prvotině se spoustou hostů, díky níž je to album je pestré.

"Čtyřka" je tak nenápaditá jako její název. Nedá se upřít špičkové řemeslo, parádní hutný zvuk, ale nějak to tak nějak splývá (a normálně mi tady chybí pár pomalejších věcí). Muzikanti hrají jak z partesu, je to jistě dobrá parta kámošů, všechno je to solidní, výtečně zahrané, jen tomu chybí nějaký moment překvapení a důvod se k téhle kolekci skladeb vracet. První singl "The River Is Rising" je nepochybný hit a asi zůstane dlouho v koncertním setlistu, ale co tam máme dál? Pár fajnových momentů potěší (třeba orientální úvod "Spirit Love"), ale je tady i jedna skladba, která mne se*e pokaždé, když začne hrát . Samozřejmě jde o "Fill My World", totální rip-off "Sweet Child O' Mine" - má tohle Slash zapotřebí? Naštěstí potom následuje "April Fool", kde předvádí úžasnou odsekávanou hru, to je radost poslouchat.

Slashe nepřestanu mít nikdy rád (nikdy, rozumíte?), ale růžové brýle už dávno nenosím. Kriticky je třeba pohledět i na superhrdiny, na ně možná ještě více než na obyčejné smrtelníky, takže dnes za sedm s odřenýma ušima. Spíš tak za šest a půl.

---

Honza Balušek: Ve Slashově podání je rockeřina lehká dřina (7/10)
Vztah k interpretovi: Guns N' Roses jsou moje teenagerská láska, Slashovu desku jsem slyšel celou jen jednu. Tahle je druhá.

Takový ten klasický, poctivý, ale ve své podstatě obyčejný rock mě na ploše celých desek už hodně dlouho míjí. Samozřejmě si občas pustím nějaký singl, ale své tvrdě kytarové období mám dávno za sebou a pouze si jej občas připomenu klasikami typu Judas Priest či Helloween. A samozřejmě GN'R. Čtyřka pro mě tedy byla návratem mezi písně, v nichž bouří Slashovy kytary, ječí Mylesovy hlasivky a jistí je spolehlivý band za zády. Celá deska skvěle šlape, ale je právě rockově obyčejná, neobsahuje žádný velký hit či alespoň úkrok jinam, o němž bych si řekl, že je skvělý. Nejlepší jsou bezpochyby pilotní singl "The River Is Rising" a z nahrávky alespoň trošku vybočující závěrečná "Fall Back To Earth". Úplně nevím, co si mám myslet o polovykrádačce "Fill My World". To tu obrovskou podobnost se "Sweet Child O' Mine" fakt nikdo neslyšel? Jinak je "4" dobře odvedená práce, možná trochu rutinní, ale stále na vysoké úrovni.

---

Jan Trávníček: Zásadní album to není, má ale světlé chvilky (7/10)
Vztah k interpretovi: Plakát Slashe mi v pubertě dlouho visel na skříni, nebylo to ale ani tak kvůli Pistolím, které jsem docenil až zpětně díky "Burnout: Paradise", ale kvůli Velvet Revolver. A taky proto, že Slash je jednou z největších ikon rockové hudby.

První sólovku, často nazývanou "Slash & Friends", bych zcela určitě zařadil do desítky nejlepších rockových desek všech dob. A může za to i úchvatná skladba "Starlight", díky níž Saul Hudson zjistil, že má v Mylesovi přítele. Ta písnička je ale tak skvělá, že se jí nic z pozdější tvorby už bohužel nepřiblížilo, snad jen "Anastasia" z "Apocalyptic Love". Následující dvě studiovky "World On Fire" a "Living The Dream" už ale podobně silný kousek nepřinesly, a i když byly plné radostného starosvětského hard rocku, písně na nich docela splývaly a i díky nadměrné délce byla alba hůře stravitelná.

Novinka má úplně stejný problém. Kytarová sóla pořád hrají prim, Myles Kennedy nadále zpívá jako Bůh, ale bohužel pěje pořád stejně. Změní to až v pomalejší "Fill My World", ke které napsal text z pohledu svého psa Mozarta. Malý shih-tzu si stýská, že jeho páníčci kvůli silné bouři nemohli odletět domů a ti jej přes chůvičku sledují, jak doma sám vyvádí. Zpěvákův hlas tady získává jinou barvu a podobně jako v další táhlejší skladbě, "Fall Back To Earth", zavdává důvod, se ke "4" přece jen vracet častěji než k předchůdci. Nakonec za mě tedy opatrný palec nahoru.

---

Tomáš Rozkovec Rutina, rutina, rutina... chybí zásadní koření - chytlavost (6/10)
Vztah k interpretovi: Respektuji Slashe jako skvělého kytaristu s osobitým stylem. Líbil se mi v Guns N' Roses a v jeho prvních projektech. Postupně můj zájem však opadal.

Tak i Slash natočil svoji "4". Jestli bude tak ikonická jako ta od Led Zeppelin, nedokážu nyní úplně posoudit. Nahrávce nechybí energie a živočišný drive, ten je ostatně Slashovi velmi vlastní a tím je i rozpoznatelný od ostatních kytaristů. Dá se říci, že jeho kytara, prstoklad a zvuk skladby žene vpřed s jasnou vizí. Ale s přibývající stopáži si říkám, že už jen samotná kytara a hlas nestačí.

Novince prospěla změna způsobu nahrávání, tedy že ji muzikanti téměř celou nahráli naživo. Myles Kennedy a The Conspirators přikládají pod kotlem a tuhle dravou mašinu pomáhají udržovat v otáčkách. Ale stačí to? Mně už dneska ne. Ano, stále je skvěle zahraný a hutný moderní hard rock amerického střihu, ale co na tom, když mu chybí něco, čím by posluchače zaujal na první dobrou.

Melodické linky nepřináší žádné velké překvapení a zároveň také nic, co by posluchači utkvělo v hlavě, což pokládám za velkou slabinu, která se u mě zvětšuje s každým dalším poslechem. Druhá část desky se zdá posluchači přívětivější a nasazuje zas ono pomrkávání po guns. Mnohé náběhy, bicí či riffy by se jistě mohly objevit na nové nahrávce Pistolí a Růží a těžko proti tomu říci křivé slovo.

Velkým překvapením a zároveň určitou satisfakcí je skvělá závěrečná kompozice, která je opravdovou hardrockovou hymnou britského střihu. Dá se říci, že může být i poctou samotným Uriah Heep, které v čase 3:14 Slash cituje (konkrétně skladbu "Spell" z alba "Demons and Wizards"). "Fall Back to Earth" a její gradace je prostě to, co u předchozích skladeb postrádám. Čtyřka není rozhodně špatným počinem, ale kvůli zmíněné horší stravitelnosti si ji rozhodně často pouštět nebudu.