Tvorbu Michala Horáka mám ráda, sám o sobě je skromný člověk a čiší z něj pokora, talent a dobrá nálada. I proto mě potěšilo, že měl na křtu plný klub, který si s ním začal pobrukovat hned po prvních akordech. Což pro něj jako autora musí být po těch deseti letech v branži dobrá satisfakce.

Během lockdownu, což je vlastně dvouletá prodleva mezi oběma deskami, sázel Michal jednu úspěšnou pecku za druhou a z nastaveného tempa neslevuje ani teď.

Před vstupem do Paláce Akropolis jsem potkala dvě malé holky. Divily se, respektive se lekaly množství dospěláků, které do klubu mířilo - myslely si, že většina bude jejich vrstevníků. Nebyla. Přitom by se mohlo zdát, že písničkář cílí na ty mladší, ale jeho chytré fóry, obratné verše a hlavně obyčejné příběhy, s nimiž se může každý ztotožnit, oslovují i ty dříve narozené.

Obratné verše sypal i první host Matěj Klusáček alias Pan Fenek se svým slam poetry výstupem. Vrcholným kouskem byla rozprava s chotí - hádka postavená na protipólech myšlení ajťáka a ženy. Právě Klusáček mimochodem stojí za textem písně "Prsa", zbylý Horákův repertoár je ryze autorský.

Poté přišla rozehřát publikum Tereza Balonová s kytarou a looperem. Mladá písničkářka patří k objevům poslední doby, není tedy divu, že ji před lety vzala na turné kapela Jelen.

Zbytek večera už byl pod taktovkou hlavního protagonisty. Svůj setlist poskládal umně. Střídal se v doprovodu za klavírem a kytarou, další nástroje včetně foukací harmoniky nechal doma. Při hraní ho doprovázeli Adam Černík (většinou housle nebo cajon) a Tadeáš Macl (cajon či bicí). Filip Vlček z John Wolfhooker pak baskytarou ozvláštnil píseň "Plány jdou", kterou produkoval.

Když písničkář před dvěma lety křtil v Malostranské besedě debut, i tehdy se křtilo po společné písni s Pokáčem. (Komicky působilo i to, když se oba spolu sešli na jednom pódiu - Michal je drobnějšího vzrůstu, kdežto Pokáč je celkem čahoun). Tenkrát byl Pokorný i kmotrem. Nyní nebyl privilegovaný nikdo - na scéně byla desítka hostů, samotného aktu křtu se ujal Horákův kolega z rádia Voxel, slova se zmocnil Pokáč.

Ale významný den to byl i pro již zmiňovanou Terezu, slavila totiž dvacáté první narozeniny. Michal ji překvapil (hodně) velkým pugetem květin, dva dárky dostala i od fanoušků. Jedním z nich byla krabička (asi vlastnoručně) dělaných muffinů, které oslavenkyně porozdávala do hlediště. Než do celofánu pečlivě zabalený balíček rozbalila, Michal ji povzbuzoval improvizovaným zpěvem a hrou na klavír, do toho se přidala i ona sama a výsledkem byl povedený nepřipravený moment.

Jak Horák prozradil v nedávném rozhovoru, má proslovy mezi písněmi nacvičené. Ale vždy se stane něco, co pak patřičně okomentuje. Vzhledem k nervozitě mluvil chvílemi trochu z cesty, ale bylo to roztomilé a dá se mu to odpustit, však to byl jeho zatím největší samostatný koncert v kariéře. Občas byli zmatení i doprovodní muzikanti - střídali se ve hře na cajon a párkrát si nebyli jistí, kdo kdy má zrovna hrát.

Aby na tento důležitý večer nebyl Michal sám, přizval si na pomoc kamarády. Společně tak zazpíval krom zmiňovaného Pokáče s Voxelem, Pavlem Čadkem, Vendulou Příhodovou (s tou si dal rovnou dvě věci), Pavoukem, Berenikou Suchánkovou anebo s pěveckým sborem při ZŠ Říčany. Podstatnou část pódia přitom zabíralo velké klavírní křídlo, za zády byly pro pobavení na obrazovce vystaveny hudebníkovy fotky, které se vázaly k daným klipům. Co píseň, to jiný vizuál.

Nedělní vystoupení bylo dobrou přehlídkou toho, co Michal Horák umí, a příslibem toho, že jeho talent má stále rostoucí směr. Horák umí napsat chytlavý hit, ale i poskládat setlist, aby nenudil, měl spád a aby návštěvníci byli po celou dobu příjemně naladěni.