Machine Head jsou pojem. Na tom se shodnou asi všichni, kterým tvrdá muzika není proti mysli. Už když vydali debut "Burn My Eyes" v devadesátém čtvrtém, hovořili o nich mnozí jako o spáse heavy metalu. V dalších letech se Flynnova formace zvukově přeci jenom kousek posunula, nicméně alba "The More Things Change...", "The Burning Red" a "Supercharger" nadále podávala nadprůměrně kvalitní obraz moderně pojatého hard core - metalu. Ačkoli už nikdy nedobyli mety, jichž se jim podařilo ztečovat s "Burn My Eyes", nadále se těšili záviděníhodné popularitě. Není těžké uhodnout proč - jako většina rockových souborů také Machine Head milují živé koncerty. A stejně tak je milují jejich fanoušci, kterým je určeno live album "Hellalive", jež bylo pořízeno v prosinci 2001 v Londýně.

Shodou okolností jsem měl možnost shlédnout koncert v Glasgow z téže šňůry k desce "Supercharger" a mohu potvrdit, že Machine Head jsou z těch kapel, které strhávají energií, a nikoli světly. Otvírákem "Hellalive" je absolutní pecka "Bulldozer" ze "Supercharger". Asi si nelze představit vhodnější písničku z diskografie skupiny na zahájení show. Výtečná gradace, stadiónový pokřik, ostré kytary... Ani další songy nezůstávají nic dlužny své pověsti: "The Blood, The Sweat, The Tears", "Ten Ton Hammer", "Old" atd. Jak už to v případě živáků bývá, je i "Hellalive" zároveň suplementem za dosud nevydané best of, takže na CD nenajdete příliš slabých kousků. Navíc hitovky jsou zabaleny do obhroublého zvuku, který leží kdesi na spojnici mezi studiovou čistotou a klubovým bahnem.

Nemůžu si pomoct, ale "Hellalive" je přesně ten typ koncertní desky, jenž má smysl. Jednak se Machine Head pohybují na světové scéně dost dlouho na to, aby live vydali, jednak mají k dispozici materiál, který po tom přímo volá. Poslouchat alba, která sice mají v hlavičce "live", ale jinak se příliš neodlišují od regulérních kousků, nikterak nezaujme. Z "Hellalive" ovšem cáká energie, nadšení, agrese, elán. Prostě život. Tomu ostatně odpovídá charakter jakéhosi editorialu, v němž se píše: "Takže popadněte pivo, vložte desku do přehrávače, pořádně to vohulte a vychutnejte si, že žijete." Zřejmě už víte, co teď máte udělat...