O Tomáši Klusovi bylo v poslední době poměrně dost slyšet, hlavně poté, co na čarodějnice vydal antibabišovskou desku "ČAUČESKU", která měla být pomyslným kladivem na čarodějnice a upozorněním na zaslepené názory našeho premiéra a jeho podvodné kejkle.

Během koncertu ovšem na politické řeči vůbec nedošlo - jak se mi sám předtím svěřil, své si k tomu řekl právě prostřednictvím natočeného CD kompletu. Místo toho návštěvníky vyzval, abychom si vážili každý sebe sama a své jedinečnosti, protože to za nás nikdo neudělá.

Písničkář snad umí také poručit větru a dešti - ještě hodinu před vystoupením to vypadalo s počasím nechvalně, ale jako mávnutím kouzelného proutku se nakonec umoudřilo. Asi má smlouvu s ďáblem… jak jinak si vysvětlit, že se v něm bere tolik neutuchající energie, pozitivní sluníčkářské nálady, nápadité improvizace, básnického umu a pohotového situačního humoru. Fakt smekám. Publikum napříč generacemi se bavilo od začátku do konce.

Začátek koncertu byl naplánován o hodinu dříve, než jak jsme běžně zvyklí. Naštěstí na to upozorňovali pořadatelé předem, a tak se nestalo, že by někdo přišel o půlku představení. Dřívější start byl nejspíš uzpůsoben rodičům, jejichž děti musely druhý den do školy, včetně těch Klusových, které byly klasicky na koncertu přítomny.

Pochvala patří za to, že manažer přivítal všechny a oznámil, že nakonec začnou o patnáct minut později, jelikož se čekalo na poslední příchozí, kteří se ještě mačkali za branami areálu. To kvituji s povděkem - člověk věděl hned, na čem je, a nemusel netrpělivě směřovat svůj zrak k pódiu. Jen pokora dělá z lidí opravdové hvězdy.

Tomáš umí hrát jak pro komornější skupinu diváků (viz červnový set na parníku), tak pro masy. Umí si je podmanit tím, jak bezprostřední a otevřený je. Svými řečmi umí pobláznit každého. Nezapřou se v něm herecké a komediantské vlohy pro stand-upy. Je mistrem improvizace. Už ve třetí písni se nedržel textu a zpíval o tom, co právě vidí: že si starší paní jde pro občerstvení nebo jaké mají chlapi svaly. Před následující "Do nebe" se rozvášnil natolik, že přidal i taneční kreace, seskočil mezi návštěvníky, prošel se mezi nimi a tradičně rapem komentoval dění kolem sebe. Nebál se jít po celém prostoru před stageí, a když se vrátil nahoru, vystřihl si akrobatickou hvězdu.

Nechybělo ani přání k narozeninám, o které si řekla fanynka pro svoji dceru k osmnáctinám prostřednictvím psaníčka hozeného na pódium. Z publika se ozývalo, ať zahraje "Marii", a Tomáš to pohotově komentoval, že nebude přece hrát jiné jmenovkyni - Anetě. Zvolil klasicky improvizaci, což je originálnější, než kdyby hrál otřepané "Happy Birthday". Dočkal se ale i ten zbytek: závěr dožadované "Marie" Klus obohatil hozením mikrofonu o zem a metalovým řevem.

Mezi songy mluvil. Někdy více, až ho musel spoluhráč kytarista Jiří Kučerovský krotit. Nabádal ostatní, aby neváhali, a když už to bude přes čáru, aby ho upozornili nenápadně tím, že se chytnou za levý lalůček ucha. Co jsem viděla, tak se tak nestalo. Naopak lidi trpělivě vyslechli i delší úvod k písni "Napojen", v němž Tomáš hovořil o tom, abychom se podívali kolem sebe a uvědomili si svoji jedinečnost, a že máme mezi s sebou mluvit a naslouchat. Místy jeho vtípky byly peprnější, jako když prohlásil, že bude následovat jeho stará (písnička), ale vlastně, že už Tamara s ním zpívala... I tento neprvoplánový humor ovšem pobavil.

Při věčně aktuálním "Pánubohudooken" nechybělo ani jeho alterego - Peter Žalka z Petržalky. K tomu přidal i úsměvnou historku, jak se potkal s paní v nákupním domě, ona se k němu s radostí hlásila, načež pronesla, že se spletla a že ho nemá v lásce. No co, stane se. Tady převažovali ti, kteří ho mají rádi. Skladbu "Chátrám" věnoval Kučerovskému, ale ne z toho důvodu, že by chátral, ale proto, že si ho váží (dost možná stejně jako Václava Havla, o kterém se zmiňuje v textu a jehož portrét měl na tričku). Závěr "DA.Muklova meče" přetextoval - místo "Škola života" zpíval "Škoda lásky" a pak pokračoval v tempu naší nejznámější polky. A tak bych mohla pokračovat donekonečna. V případě tohoto písničkáře je vždy o čem psát....

Tomáš Klus opět ukázal, že jít na jeho koncert je balzám na uši, duši a bránici, že je pohotový, neumí jít přes čáru a každé jeho hraní je originalitou samou o sobě a neopakovatelným zážitkem.