"Dýchej" je o dost jiná deska než předešlá, Andělem oceněná "neboj." - stejně jako se ta zase výrazně lišila od prvotiny "Čaruj". David Stypka se nechtěl opakovat. V každé životní etapě měl posluchačům co říci. A jestliže na druhé studiovce z roku 2017 koncepčně uchopil téma strachu, na té třetí z jeho tvorby čiší hlavně naděje a pokora ve vztahu k životu.

Jeho výpovědi se od dřívější srdcervoucí naléhavosti častěji přesouvají k nadhledu a smířlivosti, stále však dokážou posluchače mimořádně zasáhnout. Také zpěvákův hlas doznal změn, mírně zhrubl a místy zní velmi syrově, svou sílu a hloubku ale neztratil, spíše naopak.

Stejný zůstal jeho ryzí muzikantský přístup a také osobitá práce se slovy - Stypkovy obraty jsou poetické a vrstevnaté, přesto vyznívají až překvapivě civilně a prostě, nemaskují se nepravě honosným pozlátkem.

"Tak prosím vesmír, ať mi pomůže obstarat aspoň kilo na růže, nebo ať ukáže mi zahradu, kterou pro tebe vykradu," zpívá s jiskrou na rtech za zvuku ukulele v překvapivě skočném refrénu songu "Růže". To v úvodní, dynamicky proměnlivé titulní skladbě nabádá: "Zapomeň jména strašáků a nová dej múzám."

K nejpůsobivějším momentům patří vedle singlu "Farmářům", mísícím zvukovou bezstarostnost se slovní nostalgií a podmanivým hávem melancholie, také píseň "O lítání". V té hudebník bádá nad tím, kam po odchodu z těl putují naše duše.

Vědomí blížícího se konce se odráží ve vícero položkách - třeba v hloubavé "Ještě se mi zdají sny", v níž zní violoncello i backvokály Doroty Barové. "Musím toho tolik říct, sundat tu tíhu ze tvých ramen, měl bych to stihnout dřív, než ostří mé kosy potká kámen." Z toho mrazí.

Jen necelé dvě minuty trvá skladba "Tvoje oči", kterou fanoušci už dobře znají z koncertního provedení. Kratší stopáž však vyvažuje svou intenzitou a budováním atmosféry, dalo by se říci až filmovostí. Jaký kontrast třeba v porovnání se songem "Do čehos to duši dal" s naštvaně našláplým refrénem, kriticky laděným vůči dnešní společnosti. Také v této podobě je frýdecko-místecký písničkář zcela přesvědčivý.

Navzdory značnému obsahovému i náladovému rozptylu totiž zůstala ve všech nových kouscích plně zachována esence jeho tvorby. Stejně jako na předešlých dvou deskách ani tentokrát neustupuje ze svojí svébytnosti, aby některé ze skladeb otevřel dveře k většímu úspěchu. Jeho melodie se nevnucují ani nekopírují cizí postupy, nepůsobí v jakémkoli významu vykalkulovaně. Je to dobře - osobnost jeho formátu neměla kompromisy zapotřebí.

V tomto případě je třeba ocenit i práci jeho kolegů z kapely Bandjeez, producenta Martina Ledviny a také Kateřiny Marie Tiché, která obstarala backvokály a v písní "Marie" má i svůj plnohodnotný part. Právě oni po jeho lednovém skonu rozpracované nahrávky dokončili.

Zvládli to, aniž by se z alba "Dýchej" vytratil autentický podpis Davida Stypky. Díky tomu ho lze ve zpěvákově kvantitou střídmé, ale kvalitou velice bohaté diskografii zařadit po bok výtečných studiovek "Čaruj" a "neboj.".