Album v první řade zaujme řekněme neotřelým přebalem i zvláštním názvem. Ten je odvozen od slova gesto a v souvislosti s grafikou má evokovat pohlednici z místa jménem "Gestureland". To je místo, kde se lidi znají pouze přes svá zprostředkovaná gesta. A ano, tento nápad Duchovnyho napadl v době pandemie, kdy veškerá jeho komunikace probíhala přes obrazovku. Fotka, již nakonec umístil na svou letošní studiovku, ho prý prostě jen dojala. Jedná se o snímek z dětství ženy jeho manažera. Duchovny v ní vidí smutek ze cvičené opice, která poznala jen řetěz a objektivy fotoaparátů, a zároveň významnost okamžiku pro dobře oblečené dítě stojící před honosným gobelínem.

Ale už k obsahu. Kdo tvorbu známého herce poznal na jeho předchozích dvou albech "Hell Or Highwater" z roku 2015 a "Every Third Thought" z roku 2018, nic ho už nepřekvapí. Duchovny zakotvil mezi folkem, rockem, americanou s lehkou příměsí country a nehodlá z těchto vod odplout ani o píď.

V rozhovorech trousí, že se za svůj zpěv styděl, ale postupem času mu nedokonalosti jeho intonace a rozsahu přestaly vadit. Má příjemný hlas, který se dobře poslouchá, ale pěvecké kreace od něj čekat opravdu nemůžeme. O to důležitější je samotná muzika.

Na novince nejsou vyložené hity ani vrcholy. Nahrávka vesměs pomalu plyne ve středním tempu a svého posluchače příjemně kolébá. "Gestureland" si tak nejlépe užijete usazeni v ušáku se zavřenýma očima. Duchovnyho písně pak umějí sem tam vykouzlit úsměv svými pohodovými rytmy i vykreslit vrásky na čele zadumanějšími songy s příchutí melancholie.

Nejkrásnějšími z nich jsou kolíbavá dvojka "Holding Patterns" a hned za ní umístěná country balada "Chapter and Verse". Komu se víc líbila rockovější druhá deska "Every Third Thought", může svou pozornost zacílit na povedenou "Mind of Winter" z dobrým rockovým groovem.

Duchovny se nechal slyšet, že se hudebně nechal inspirovat zejména u mladší indiefolkové scény, u jmen jako třeba Father John Misty, Kurt Vile či Yo La Tengo. Od jinak zarytého fanouška klasického rocku překvapivé, ale potěšující.

Jeho třetí řadovka "Gestureland" opět není žádná revoluční palba. Ale to David Duchovny ani nechtěl. Hraje pro radost a z jeho písní je cítit upřímnost a civilnost. Není v nich nic navíc, zdobí je jednoduché aranže a nenáročná vokální linka. Přesto výsledek funguje a docela baví. Potěší i návrat ke klidnějšímu folku z prvotiny, neboť rockovější háv na albové dvojce až příliš odhaloval pěvecké i skladatelské nedostatky.