S recenzí květnové desky jsme si sice dali na čas, albové žebříčky po celém světě však ukazují, že jedenáctka stylově barevných písniček stále zůstává maximálně aktuální. Již teď není pochyb o tom, že osmnáctiletá rodačka z Kalifornie natočila jednu z komerčně nejúspěšnějších nahrávek letopočtu 2021.

To by samo o sobě nemuselo budit tak velké ovace, vždyť krátkodobých teenagerských senzací už hitparády pamatují mraky. Na Oliviinu adresu ovšem nešetří chválou ani respektovaná světová hudební periodika. A právem.

Její repertoár se na první dobrou nejeví jako nikterak invenční. Rodrigo nejčastěji zpívá o zlomeném srdci, což lze v jejím věku považovat za obvyklé a přirozené. Již první singl "Drivers License", který onu mánii započal, naplno předvedl, že co se týče emocí, klidně ze sebe věrohodně vymačká i tu poslední kapičku bolesti a zklamání. A i to je zcela v pořádku, vždyť v osmnácti se každá láska jeví jako ta osudová.

Čím však fanynka Taylor Swift a Lorde překvapuje, je pestrost jejího žánrového rejstříku. S pomocí producenta Dana Nigra si (spolu)autorka všech písní vedle mainstreamového popu bere také z pop-punku, devadesátkového rocku, ale i z písničkářské a alternativní scény.

V úvodním songu "Brutal", který bývá prezentován spíše jako intro, posluchače nažhaví syrový kytarový riff v duchu grunge. Rocková stylizace by od osmnáctileté interpretky klidně mohla vyznívat jako póza, nicméně zdání klame: Rodrigo mezi své vzory řadí třeba i Alanis Morissette nebo No Doubt a také v této ostřejší poloze působí jako ve svém živlu.

Singl "Good 4 U" nás pro změnu vrací na začátek milénia, kdy srdce náctiletých fanoušků dobývala punková princezna Avril Lavigne. Svou jemnější, až melancholickou podobu pak představuje v indiepopové "Traitor", folkem protkané "Favorite Crime" nebo "1 Step Forward, 3 Steps Back" - v té přiznaně staví na klavírní melodii "New Year’s Day" zmíněné Taylor Swift.

U popových interpretů občas býváme svědky toho, že se snaží o všemožné žánrové úkroky, aby se zavděčili náročnějším posluchačům, či snad aby pochlácholili vlastní ego domnělým skutečným uměním. O to pozoruhodnější je, že teprve osmnáctiletá slečna zůstala autentická ve všech formách svého hudebního já - a že jich není málo.

K tomu připočtěme kvalitní texty, které se - snad znovu po vzoru mistryně slova Swift - neomezují na omšelá klišé, ale rozvíjejí zcela konkrétní příhody a myšlenkové toky. O řidičském průkazu, jehož získání by chtěla vypravěčka tolik oslavit se svým ex, o popírání sebe sama proto, aby vypadala lepší, než ve skutečnosti je. Nebo o tom, jak naše společnost dospívání přehnaně romantizuje, přestože přináší mladé citlivé duši tolik úskalí.

Často se o hudebnici mluví jako o následovnici Billie Eilish. Snad proto, že také ona tvoří doma v tichosti svého pokojíčku, snad proto, že obě monstrózně populární dívky se stále nacházejí v teen věku. V případě Olivie se ovšem setkáváme s úplně jiným typem zpěvačky, než je její o rok starší kolegyně.

Její repertoár vlastně vůbec neabsorbuje trendy dnešní mládeže: neuslyšíte zde žádné podivínské zvuky ani artově ležérní vzdechy, tedy atributy, které se již v mainstreamu staly zcela běžnými. Olivia Rodrigo naopak oprašuje milníky populární hudby posledních tří dekád. A i když se občas také rebelsky vymezuje vůči konzumu, jde na to spíše staromilsky, avšak nikoli usedle.

Otázku, zda se udrží na vrcholu popularity, kam vyšplhala tak ďábelským tempem, ponechme blízké budoucnosti. V přítomném čase oceňme, že její prvotina "Sour", vynikající nebývalou řemeslnou precizností i sympatickou nestrojeností, má co nabídnout nejen adolescentům.