Říká se vám český Freddie. Těší vás to, nebo spíš štve?

Mě to neštve, chápu to, ale že by mi to dělalo vyloženě radost, se také říct nedá. Občas mám pocit, že kdo si u nás nalepí knír a vezme žlutou bundu, je považován za Freddieho. Je to taková devalvace jeho osoby…

Znáte se s ostatními českými představiteli Freddieho?

Ano, známe se. Někteří se mezi sebou logicky nemají rádi.

Tak ona je to vlastně konkurence…

Snažím se je tak nevnímat. Spíše jsou to kolegové. Ostatně říká se, že konkurence je ten, kdo vám zapříčiní odliv klientely. A to se neděje.

Na webu máte uvedené motto: "Zpívám svůj život." Neprotiřečíte si trochu?

Díky tomu, že zpívám, dělám, co mě baví. Díky tomu mám pocit, že žiju - a tudíž zpívám svůj život. Kdybych neměl v životě tuto zábavu, radost, byl bych o dost ochuzen a neměl bych pocit, že žiju naplno.

Mně z toho rčení ale vychází to, že když zpíváte Freddieho, žijete spíš jeho život než ten svůj.

Nikoli, já se tím bavím. Jsem v roli. Necítím se být na jevišti Freddiem Mercurym. Vnímám to, že ho chce divák vidět, a snažím se do něho projektovat, ale zároveň jsem to stále já, Michael Kluch. Není to tak, že bych si myslel, že se do mě převtělil Freddie, to ne, naštěstí nejsem takovým způsobem postižen. (smích)

Vidí diváci na první pohled rozdíl, že to jste vy a ne Freddie? Zatím mi to přijde dost věrohodné.

Pro diváka by měl na pódiu být Freddie, ale pro mě je tam Michael. Kdybych měl pocit, že dělám Freddieho, stane se z toho parodie a nelíbilo by se to ani vám. Nefungovalo by to. Vycházím z toho, co je pro Freddieho, ať ve zpěvu nebo pohybu, signifikantní, aby to pochopil divák, ale zároveň se musím cítit dobře a nesešněrovaně i sám za sebe. Teď, po patnácti letech, mám vše zautomatizované, takže nemusím přemýšlet a soustředit se, jestli jsem ten, anebo onen. Před osmi lety, když jsem začal hrát v muzikálech, jsem pochopil ten rozdíl. V podstatě se na sebe díváte pohledem třetí osoby. Nedá se to přesně popsat… Zkrátka nejde o imitaci, ale o integraci.

Je jednoduché sklouznout do parodie?

Je to velice tenký led. Když jste unavená, hlas nefunguje nebo se necítíte dobře, jste nervózní. A přesto musíte být dokonalá; i s ohledem na to, že vás diváci přirovnávají k originálu. Pak se snáze stane, že uděláte pohyb, který úplně necítíte, ale víte, že byste ho měla udělat. A to je ten rozdíl, kdy jste přítomna sama v sobě, a ne, když jste Freddie a že vám někdo řekl, jak se máte hýbat.

Jak dlouho trvalo se Freddieho naučit, odkoukat jeho pohyby a podobně?

Pro mě asi největší výzva byla najít Michaela na jevišti. Před lety jsem nevěděl, jak na to, teď jsou naše vystoupení uhlazenější. Předtím to byl přirozený vývoj pokus - omyl. Vždy jsme ke Queen ale přistupovali s pokorou. Zezačátku jsme si koncerty nahrávali. Díky tomu jsme se step by step dostali do podoby, v jaké jsme dnes. Nejde o to, že si uděláte školu, nastudujete si knížky a je to.

To plně chápu. Máte o něm zjištěné všechny informace?

Knížek jsem četl dost. Možná se do něho pak lépe vtělíte, ale nemyslím si, že bych to potřeboval. Zajímal mě jako člověk, zajímalo mě, jaký byl. Z devíti knížek, které jsem přečetl, se informace často shodují, vychází jedna z druhé. Co mě ale překvapilo a co jsem se dozvěděl až ve filmu "Bohemian Rhapsody", že Freddie požádal Mary o ruku. Tuto informaci jsem předtím v žádné knížce nevyčetl.

Pomohl vám zmíněný film a boom kolem něj k větší popularitě?

Určitě. Reklama Queen je reklama pro nás a naopak. Přišlo to v momentě, kdy jsme začali přemýšlet o velkém koncertě v O2 areně. Udělali jsme muzikál v Praze, který byl další skládačkou do naší historie. Neviděl bych to tak dramaticky, ale jak se říká, štěstí přeje připraveným.

Všimla jsem si, že mluvíte velmi spisovně, což je na dnešní dobu trochu nezvyk…

Jsem unavený, takže mluvím pomaleji, a tudíž se na spisovnou formu přirozeně víc soustředím, než když to chrlím.

Z čeho jste unavený?

Jsme nyní na konci našeho letního turné, které pro nás tentokrát nezahrnovalo jen muziku, ale i vše kolem. Věděli jsme, do čeho jdeme, svého rozhodnutí nelitujeme, ale zároveň přiznávám, že dbát na veškeré detaily a nic nepodcenit může být únavné. Zároveň máme dva týdny do O2 areny, kterou se nám konečně napotřetí podaří uskutečnit, takže souběžně s tour jsme vedli jednání s O2 arenou a našimi dodavateli, abychom na rozvolnění, které naštěstí přišlo, byli připravení.

Do vlastní produkce letní tour jste se letos pustili prvně, že? (Rozhovor jsme pořizovali v době, kdy běžely letní koncerty - pozn. red.)

Ano. Řekli jsme si, že chceme, aby letošní letní tour byla opravdu hezká a měli jsme ji pod kontrolou. Byli jsme tak zainteresováni do veškeré problematiky, včetně počtu kadibudek. Když jdeme s kůží na trh, nesmíme nic podcenit. Včetně kontroly práce po jiných.

Čím dalším byla "UNIVERSUM Tour" speciální?

Nechali jsme si vyrobit speciální konstrukce na osvětlení, takže celá show byla zase o chlup dál než v loňském roce. Chtěli jsme divákům ukázat náš vesmír. Zároveň Universum, přeloženo do češtiny, znamená Veškerenstvo. Jde o analogii k současné situaci, kdy jsme součástí všeho. Letošní ročník je úvodní a uvidí se, jaký to má potenciál do budoucna.

Avizovali jste také, že fanouškům chcete dopřát i zážitek ze samotného vstupu na koncertní plac. Co si pod tím mám představit?

Budu upřímný: plánovali jsme více věcí, než jsme nakonec zrealizovali. Přece jen začátkem léta byli lidé s nákupem vstupenek opatrnější. Zřejmě chvíli trvalo, než uvěřili, že koncerty opravdu budou. Ale i tak jsme chtěli, aby to vypadalo hezky. Aby stánky s občerstvením a catering dávaly smysl a abychom se podívali na zoubek Freddieho chutím. Vybrali jsme recepty, které měl Freddie nejradši, a diváci měli možnost je na koncertech ochutnat. Máme také naše vytříbené pivo. Líbí se nám, že přišel někdo podobně šílený - malý rodinný pivovar Panaczech z Malešic - a šel do toho s námi. Uvařil pivo, které tady není. Napadlo je dát dohromady to nejlepší z českého a anglického chmele a sladu a vznikla z toho skvělá desítka, která má říz. Jsou v ní plzeňské kvasnice, které jsou vzácné. Vzniklo tak propojení best of, ale zároveň na bázi českého piva. Nechtěli jsme jen langoše a klobásy, ale zároveň jsme z toho nechtěli dělat zábavní park pro děti.

Letos jste oslavil 35 let. Vnímáte to jako milník ve svém životě?

Poslední rok jsem dost prožíval. Uvědomuji si, že na jevišti můžu být jen do určité doby. Po tom roce a půl, o který jsme přišli, musím ještě víc zabrat a dbát na životosprávu. Večírky a cukry vynechávám. Cítím se teď dobře. Po návratu na jeviště jsem nepocítil za roční pauzu fyzický deficit, ze kterého jsem měl velkou obavu.

Bylo potřeba si oprášit texty, i když songy od Queen jsou notorické?

Stalo se mi, že jsem si zapomněl u piana přešlápnout přepínačem efekt/mikrofon. Nic dramatického. Ale že zkomolím "The Show Must Go On" a místo prvního refrénu ze mě vylezl paskvil, to mě překvapilo… V dubnu jsme totiž odehráli online koncert s názvem "The Show Must Go Home", a tak mi nějakou dobu trvalo, než jsem se z toho Home dostal zpátky do On.

Stává se často, že máte okno?

Občas si dokážu vymyslet text, který je pak anglicky správně. Jenže v tomto zmiňovaném případě to nebyla ani svahilština, spíš na úrovni posunků. Naštěstí si toho nikdo nevšiml, jak to bylo v rychlém sledu.

Nejste svázaný trémou, když máte tak známý playlist?

Když máme nové písničky, ke kterým ještě nemáme vybudovaný návyk a texty nejsou ochozené, mívám velkou trému, ostatně jako všichni z kapely. Písnička je taková opatrnější. Naštěstí s tím umíme pracovat, a dokud to nedokážeme správně zahrát, nejde se s tím před lidi.

Jak často zařazujete nové songy?

Na tenhle rok hodně. Hlavně chceme odlišit playlist na letní tour a vystoupení v O2 areně. I když některé písničky musíte zahrát vždycky, to by nám fanoušci jinak neodpustili… V repertoáru máme historicky osmdesát položek. Aktivně jsme schopni zahrát pětatřicet. Dalších patnáct máme v záloze, ty je potřeba oprášit. Ale není snadné zařadit něco nového. Přidáte třeba čtyři, jenže fanoušci stejně přijdou na ty klasiky, které musejí zaznít.

Když se vrátím k filozofii kapely - není to kalkul dělat Queen a těžit z toho, co je profláklé a dobré?

Na první pohled se to tak může jevit. Mám hotovou značku. Zpívám písničky Queen, takže všem je jasné, o co jde. Na druhou stranu je obrovské břímě dělat to dobře, kvalitně a jak to fanoušek zná. Mercury měl rozsah čtyři oktávy, což není vůbec legrace zazpívat. I jednotliví muzikanti Queen byli špičkami v oboru. Technické věci se dají koupit, ale nejdůležitější je se naučit, aby to bylo pro diváka uvěřitelné a nebyla to výplň laciné zábavy. Což je těžké. Kdyby to bylo tak jednoduché, vyprodává O2 arenu každý.

Ptám se, protože v sedmdesátých letech se běžně ze světa přebíraly známé melodie a přetextovávaly se do češtiny. A přijde mi to jako něco obdobného.

Vymyslet text - kolikrát navíc stupidní - není tak těžké, takže bych řekl, že to bylo daleko horší přiživování. Většinou to nemělo žádnou úroveň. Nemohli psát všichni, komunisti je drželi zkrátka, tak vznikaly napůl předělávky. Nedivím se, ani to nechci hanět. Zároveň si ale nemyslím si, že je to stejné. Mně je vlastně jedno, co zpívám - zda v muzikálu nebo cover -, hlavní je, že mě zpěv baví. Nevznikli jsme pro byznys. Tehdy jsme studovali, ani jako brigádu jsme to nepotřebovali. Ale měli jsme příležitosti, a jak jsme šli každým rokem dál a dál, tak jsme se jich drželi.

Samozřejmě, peníze za to máme. Bez nich by to nešlo dělat - produkce je drahá. Od minulého března jsme zaplatili dvanáct milionů za všecko včetně lidí, kteří jsou součástí našeho týmu. Nezabalili jsme to, snažíme se být stále vidět, něco dělat, připravovat, … a to stojí peníze. Doufali jsme, že se nám vše vrátí s O2 arenou, která ještě nebyla. Není to lehké, ale zvládáme to a jsme optimisti.

Jak to tedy aktuálně vypadá s plánovanými a dvakrát odloženými vystoupeními v O2 areně?

Koncerty jsou naplánované na 3., 4. a 5. září 2021 a díky poslednímu rozvolnění je možné je uskutečnit v plném rozsahu. Podle nejnovějších vládních nařízení platných od 1. září budou moci pořadatelé kulturních akcí pustit do objektu plnou kapacitu diváků. Ani nedokážu vylíčit, jakou máme obrovskou radost, že se koncertů v O2 areně po roce a půl konečně dočkáme - my i naši fanoušci. "Queen Relived" byla od začátku plánovaná jako monstrózní show za desítky milionů korun, která snese srovnání s koncerty největších zahraničních hvězd. Navíc dlouhý kulturní půst jí dodává úplně jiný rozměr. Slogan "The Show Must Go On" tímto nabývá nového významu. Jsme nadšení, že právě Queenie mohou být těmi, kdo O2 arenu znovu otevřou po rok a půl trvající odstávce. Jediné, co možná neklapne, jsou byznys věci okolo. Do O2 areny jsme měli sezvané největší agenty z celého světa, kterým bychom show "Queen Relived" rádi prodali. Máme podepsanou smlouvu na tour v Jižní Koreji. Původně byla v plánu na rok 2022, ale bude se přesouvat na 2023/2024. Mrzí nás to, ale takový je život. Život není videohra a to je dobrý si uvědomit.

Ještě zpátky k Freddiemu: sám máte stejný rozsah, jaký měl on. Pracoval jste na tom nějak? A jak pečujete o hlasivky?

Během pandemické pauzy jsem piloval zpěv. Zároveň jsem dopřál odpočinek hlasivkám, které mi dovolí více dělat finesy (kudrlinku uděláte jinak a jste tím na jevišti sama za sebe). Co se týká rozsahu, dá se technikou prodloužit. Existují fígle, kdy se to falzetem dožene, když máte dobrou barvu hlasu jako třeba Adam Lambert, kdy nepoznáte rozdíly. Zní po celé škále přirozeně. Je to podobný úkaz jako Kamil Střihavka, když házel vysoké tóny. Něco se dá nacvičit. Já na sobě za celou dobu pozoruji nárůst maximálně o tón a půl, tedy o tři stupně. Není to tolik, ale utvrdíte si rezervu, kterou máte.

Už jste zmínil Adama Lamberta. Jak se vám líbí? Sedí vám typově do původní kapely?

Viděl jsem s ním dva pražské koncerty a speciálně ten druhý se mi líbil. Dospěl jako performer, showman a já mu to žral, bavil mě hodně. Zní jinak na živém koncertě než na YouTube, kde může někomu jeho hlas znít nepříjemně. Nemůžu říct, zda bych na jeho pozici někoho viděl radši nebo jestli mě to s Paulem Rodgersem bavilo víc - je to jiný typ zpěváka. Vnímám to, že v Queen jsou dva vynikající muzikanti Roger Taylor a Brian May, dvě legendy, autoři této skvělé muziky, a že k nim někdo další zpívá. Nevnímám to jako nové Queen, ale že dva původní členové chtějí stále hrát a potřebují k tomu zpěváka.

V čem jsou pro vás Queen nadčasoví?

Mají krásné melodie, které znějí na první poslech jednoduše, ale když se začnete jednotlivými nástroji prokousávat, zjistíte, že to psali tak, aby ani jeden nástroj frekvenčně nevadil tomu druhému. Vy pak kapelu nemusíte tolik zvučit. Hudba je z podstaty psaná tak, aby nástroje hrály do sebe a nevymazaly se navzájem.

Letošek je plný výročí. Jako kapela slavíte 15 let, Mercury by oslavil 75 let, letos uplyne 30 let od jeho úmrtí. Plánujete, že se to v něčem speciálně odrazí?

Nebudeme dělat nic speciálního. Třetí koncert odsunuté "Queen Relived" je naplánován shodou okolností na Freddieho narozeniny. Nevím, jestli pozveme Briana Maye nebo Ramiho Maleka. Přestože to nyní vypadá dobře, stále se blbě plánuje a my jedeme ze dne na den. Nedokážeme tím pádem vymyslet zásadní překvápko, do kterého by se nyní dalo investovat, protože se může stát, že nám ty peníze pak budou chybět. Z toho titulu neděláme ani žádný výroční koncert. Už samotná O2 arena je oslavou Freddieho a Queen. Nic většího aktuálně nejde udělat, ale primárně to takto není zaměřené.

Ví se o vás, že sám máte skladatelské ambice, ale že pro vaše díla ještě nenazrál čas. Píšete si do šuplíku?

Odjakživa mám něco v šuplíku, a vždy si řeknu, že to není dost dobrý. Nechci mít věci do počtu. Mám věci, které by mohly fungovat velmi dobře, ale ještě to není ve stadiu, ve kterém bych to chtěl mít. Přiznám se, že korona mě nemotivovala k tomu, abych sednul k pianu a doma skládal. Neudělal jsem v tomto směru nic. V tomhle jsem sám sobě přítěží, jsem na sebe moc přísný. Mám jednu pecku, kterou bych rád vydal. Ale teď je těžké cokoli plánovat, to mě na tom nejvíc bolí. Šílená bezmoc, kdy nevíme, co bude. Strašně mě to sžírá a jsem z toho špatný.