Hashtag #MeToo zase seká v hudební branži. Tentokrát podala žena s iniciály J. C. žalobu na písničkáře Boba Dylana. Uvádí v ní, že ji měl, coby dvanáctiletou, před více než padesáti lety šest týdnů opakovaně zneužívat, hrozit jí fyzickým násilím a podávat alkohol a drogy. Muzikanta, kterému tehdy bylo čtyřiadvacet, obžaloba viní ze zneužití svého postavení a ze sexuálních a predátorských činů, kvůli nimž žena utrpěla psychické trauma.

Dylan se prostřednictvím svého mluvčího proti obviněním razantně ohradil. V jeho prospěch mluví i tvrdá data: podle obžaloby se měl celý skutek odehrát v hotelu Chelsea v New Yorku na přelomu dubna a května 1965. Jenže v té době byl zpěvák na turné ve Velké Británii (toto období mapuje dokumentární film "Don't Look Back"), a to až do 10. května 1965. Poté dále zůstával v Evropě a pobýval v Anglii, Portugalsku a ve Francii.

A jakkoliv nechceme obvinění umenšovat, proti žalobkyni mluví i načasování. Se svým obviněním totiž přišla těsně před koncem platnosti zákona státu New York, který umožňuje lidem, kteří se ve svém dětství stali obětí násilných trestných činů, tyto nahlásit.