Den předtím Vypsané fiXy jsem byla na Davidu Kollerovi, jemuž jsem vytkla sterilní přístup k fanouškům a jeho mlčenlivost mezi songy. Ve čtvrtek to byl pravý opak. Márdi vhodně uváděl každou další písničku, působil vtipně a nekřečovitě.

Měla jsem to štěstí, že jsem byla na jednom z prvních povolených vystoupení, které odehrála právě skupina ze San Piega formou autokoncertu v pražských Holešovicích. Ten byl dobrý, ale jiný. Pamatuji si, že jsem měla husí kůži po každém hromadném zatroubení, jež sloužilo místo potlesků jako ovace. Bylo to chladné, přitom vřelé. Živý normální koncert je ale k nezaplacení, tomu se nic nevyrovná. Sálá z něj daleko větší energie na obou stranách.

Večer začal pozvolna, hodně melancholickou "Klid a mír a ticho" a následnou "Inkoustový ruce". Pak postupně gradoval. FiXa umí překvapit dramaturgií. Když zahrála svižnější rock'n'rollovou vypalovačku, lidi se rozparádili, a tak to utla pomalejší věcí, což nebylo úplně na škodu.

Ostatně o kapele se ví, že si nepotrpí na žádné setlisty, frontman jen každý song uvede. Tím nahrává novému basákovi Kryštofu Maškovi, aby nebyl úplně zaskočen. Ten si vlastně zažil svou větší pražskou premiéru, když nebudu počítat zmíněný koncert pro auta. Předtím hrával v doprovodné kapele Mekyho Žbirky, a tak je muzikantsky poměrně hodně ostřílený.

Naopak se může stát, že se i mistr tesař utne. To narážím na frontmana, kterému vypadla první sloka v songu "Stereoid", načež nenápadně použil svahilštinu, aby zakryl okno, které by se u tak známého songu nemělo stát. Ale stalo se. Jsme lidi, vybruslil z toho svým huhňáním dobře.

Uvolněně působilo i publikum, které se už od začátku dobře bavilo. Při třetí "Show pana Loba" už se začalo tradičně v kotli pod pódiem pogovat. Aby Márdi ochránil přítomné děti před případným úrazem, povolil, že je rodiče můžou přenést před bariéry.

U "Štěstí Jimi Dixona" návštěvníky vybídl (podobně, jak to stojí v textu), aby se nebáli a políbili někoho vedle sebe. Další pobídka následovala u písně "Kostel, biohazard, McDonald": přítomní fanoušci měli na své mobily natáčet, jak si užívají koncert. Záběry se posléze sestříhají a vznikne z nich klip k této skladbě. Právě tehdy došlo i na dlouho zanedbávaný stage diving. Zanedbávaný ne proto, že by se nechtělo, ale proto, že se nemohlo... Tohle jsem kvůli covidu neviděla už opravdu dlouho. Jen předtím zpěvák musel okřiknout securiťáka, aby holčinu, která do toho šla první, nechal, že to zvládne sama.

Spontánní dřepkings doprovázel první polovinu kultovní "Antidepresivní rybičky", při zrychlování a formulce "A potom přijde DJ PUNK" už lidi vyskakovali z podřepu. "Lunapark" Márdi věnoval všem kapelám, které už můžou zase hrát. "Čtyři slunce" poslal Mirce Slámové, aby ji čtyři slunce nabila potřebnou energií.

Energie bylo vidět a slyšet spoustu. Vypsaná fiXa ten večer přehrála hromadu songů, nedošlo jen na starší a ověřenou tvorbu, naopak přidala i zhruba měsíc starou novinku "Už dlouho nemluvíš". Dva přídavky úderem hodiny nočního klidu koncert ukončily. Bylo to skvělé vystoupení. Jako za starých časů.