Mňága a Žďorp byla jediná pilná skupina, která po celou dobu pandemie nelenila - streamovala pravidelně jak o život a přicházela vždy s novým konceptem, za což jí patří velký dík. Bez muzikantů z Valmezu by tato doba byla méně stravitelnější pro obě strany - jak pro ně, tak pro fanoušky, kteří mohli svoje miláčky sledovat aspoň prostřednictvím obrazovek.

Naštěstí jsou tyto časy alespoň na chvíli pryč, a my se můžeme těšit ze živého hraní. Vyprahlost a absence vzájemného kontaktu byly cítit jak na pódiu, tak pod ním.

Skupině se natolik líbily loňské koncerty na lodi, že si je pro letošek zopakovala (možná z toho udělá i do budoucna tradici, covid necovid, jak prozradil zpěvák během hraní). Vyjíždělo se opět z Rašínova nábřeží. Já jsem se účastnila odpoledního setu, poté jsem běžela na křest EP "BRA3" kapely O5 a Radeček.

Vzpomínám si, jak nás loni několik opozdilců dohánělo na malé pronajaté lodi, aby se mohli nalodit během plavby, a nepřišli tak o koncert. Tentokrát se obdobné vzrůšo nedělo, ale i tak bylo zážitků plno.

Formace v čele s Petrem Fialou neponechala nic náhodě a připravila playlist napěchovaný nejenom kultovními hity, ale i několika staršími kousky včetně songů "Takže dobrý" či "Fantazie pro němou lyru", které žily nějaký čas ve stínu slavnějších věcí, těch, které Mňága prostě a jednoduše musí zahrát.

Setlist ovšem nezačal tradičním "Hodinovým hotelem", ale Písničkou pro tebe". Co skladba, to hit, který publikum řádně odměňovalo potleskem. Zpívalo se, skákalo se, až se loď natřásala. Po "Rodných lánech" se frontman svěřil, že si tajně přál, aby se během tohoto songu loď víc rozjela. Což se stalo, až když jsme obrátili směr, to jsme nabrali celkem slušnou rychlost, až to bylo chvílemi lehce nepříjemné.

Svých pět sekund slávy jsem lehce prokaučovala: když se Fiala vypravil s mikrofonem mezi lidi, zrovna jsem schovávala kamarádce bundu do batohu, takže jsem přímému kontaktu s mikrofonem lehce unikla. Tak snad příště.

Co může zpěvákovi závidět i mnohý třicátník, je jeho energie, vitalita a optimismus. Jeho typické excentrické pohyby, doufám, baví nejenom mě, a umí dostatečně naladit na taneční notu. Jako obvykle si utahoval z Brna, když vyjmenovával věci, které by se v tomto městě rozhodně stát nemohly, a Vltavu překřtil na brněnskou přehradu, která se mu zdá dlouhá a nemá konce.

Muzikanti by v závěru jistě rádi přidávali, jenže byli domluvení, že skončí u železničního mostu. Slovo dodrželi, protože "to nejsou žádní komunisti, aby šli proti tomu", jak se dušovali. I tak Mňága a Žďorp nabídla bohatou hodinu a půl nezapomenutelných hitů a dovolím si říci, že by se nenašel nikdo, kdo by z koncertu odcházel nespokojen.