Muzikantka vystupující pod chytře zvolenou přezdívkou Moonshye skládala první songy už v sedmnácti letech, pak si prošla buskingem v Norsku, později žila a hrála do talířů v polské Lodži. Zkušenosti, které jsou pro písničkáře tou nejlepší možnou školou. Výsledkem byla také spousta skladeb v šuplíku a pochopitelně touha je nahrát.

Šťastnou náhodou se talentované umělkyně ujali Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia Rustical Records a její do té doby sólové tvorbě dali novou podobu. Proaramžovanější, s nádechy jejich oblíbené world music (mají za sebou mimo jiné unikátní projekt "King'n'Doom" vzniklý ve spolupráci s plejádou afrických hudebníků), ale nijak neskrývající nadání autorky, která svým hlasem nejednou připomene Dolores O'Riordan z The Cranberries.

Introvertní skladby mají místy rituální, až mantrický charakter. Aranže se opírají o repetitivní motivy a pomalý, hypnotický rytmus, melodie stojí hlavně na akustických nástrojích, které jen drobně podkreslují syntezátory a také samply přírodních zvuků. Z písní vyloženě dýchá příroda: stromy, ptáci, zurčení vody, vítr ve větvích i na poušti, ticho zahrad a prázdných místností, sluneční svit i noční krajina. Je v nich touha po svobodě, absolutním oddání se jen sama sobě, aby byla slyšet hudba země.

Samota může být příjemná a obohacující. Desítka songů je spíše než na příbězích a vyprávění postavená na pocitech a obrazech. I taková "Lisa" se z příběhu zhrzené mladé lásky promění v obecnější dojem ze situace.

"Courtain of the Moon" je křehké album, avšak nikoliv vypočítavě, dojímavě. Zachycuje obyčejnou krásu světa, působí nádherně čistě, téměř nevinně. Ke kýči ale Moonshye nesklouzává, posluchači se nepodbízí. Její prvotina má daleko k prvoplánovosti, zároveň má sílu svými obrazy a hudbou omámit a pohltit.