Tak nám Roe-Deer vydali další desku. Po debutu "Everforever" z roku 2001, který byl vesměs pozitivně přijat valnou většinou domácích hudebních publicistů, se pražská srnčí trojka rozhoupala k dalšímu útoku na posluchačův ušní trakt. Nové album "Aquaparty" vyšlo na konci března a Roe-Deer se na něm pokusili o žánrový rozmach, kdy opustili striktní melancholicky pomalé kousky a zaměřili se na o drobet energičtější kytarový pop. Jejich snaha by nemusela přijít vniveč, protože materiál bude na koncertních pódiích působit ještě zajímavějším dojmem.

Roe-Deer byli v minulosti několikrát přirovnáváni k české Morcheebě, což minimálně oni sami vehementně popírali, ačkoli se vlastně cítili polichoceni. Alespoň tak nějak to formuloval v rozhovoru pro MusicServer kytarista Filip Míšek, který jsme společně dělali v souvislosti s vítězstvím Khoiby v Jim Beam Music 2002. Právě jakoby jeho a Emin vedlejší projekt Khoiba dovolil domovské formaci nastoupit novou cestu. "Aquaparty" je, jak řekl kdesi David Koller, takový ten melodický, trochu sebestředný pop ála Velká Británie. Zadumaná, plouživá atmosféra dostala vale, na její místo nastoupilo sice neveselé, přesto více rockové klima. Filip Míšel tehdy říkal i něco o tom, že noví Roe-Deer budou nářez. Jeho slova chce brát s velkou rezervou, ale něco málo pravdy na nich je.

Dominantou muziky kapely je nadále vokál Emy Brabcové. Je to dobře a zároveň špatně. Ema B je nepopiratelně kvalitní zpěvačka, jejíž hlas jde jen těžko zaměnit, působí ale příliš často otupujícím, skleslým, unaveným dojmem. Některé z písní nové desky by si totiž zasloužily trochu té radosti, jíž se Emě - zřejmě záměrně - nedostává. Třeba hned první singl "Apple-Sauce Song" by mohl vyznět podstatně sympatičtěji, kdyby nebyl tolik "zesmutnělý". Jinak totiž Roe-Deer mají všechny předpoklady k naplnění představy potenciálně úspěšné, konkurenceschopné popové skupiny. Většina písní se může pochlubit nejen chytlavou melodií, ale také solidním anglickým textem (má je na starost Ema) a vyváženými, rozhodně ne nudnými aranžemi. Škála zvuků "Aquaparty" dosvědčuje, že členové Roe-Deer jsou zdatnými muzikanty, kterým není cizí feeling jak rockový, tak popový, trip-hopový či bluesový (mimochodem na produkci se podílel Dušan Vozáry).

Nepochybně je "Aquaparty" dobrá deska, o tom žádná. Jenže pocit, který vyvolává, není tak intenzivní, jak by mohl být. A soudím, že především kvůli hlasu Emy B. Ta sice předvádí jeho rozsah v plné kráse, ale nějak tomu chybí nadšení, či co. Ne, ona není slabinou Roe-Deer, spíše naopak, jen by to chtělo ještě více si s vokální linkou pohrát a udělat tak z Roe-Deer skutečně progresivní mainstreamovou skupinu, jakou už "veskrze" je.