Vydat ani ne půl hodiny muziky coby plnohodnotné album není v kruzích ostřejších stylů nic neobvyklého. Ostatně když vám jde o koncentrovaný výraz, není se ani čemu divit. Ale rozprostřít tuhle stopáž na plochu dvou disků, to už chce odvahu. Bajonet to v případě své loňské řadovky "Kult kurev" udělal. O to lépe ono rozdělení na "Stranu krve" a Stranu hoven" vynikne. Je to však spíše teoretický předěl, čtrnáctka skladeb (máme tu dokonce "Prolog", "Intro" a "Outro") dobře plyne jako celek.

Deskou se nese étos jakéhosi drsňáctví a poněkud prvoplánového siláctví, ale po hudební stránce působí docela krotce. To nejzajímavější se děje v delších kusech, jako je "Archangel Krematorsk", kde si Bajonet dovolí i trochu těch variací v tempech a melodiích. A šlape mu to dobře. Očividně je zde ale potenciál delšího rozvíjení nápadů do stopáže delší než minuta. Podobné je to i s texty - jak ukázal předchozí počin "Sirota", inspirovaný knihou "Na západní frontě klid", má tahle skupina na víc než jen na přímočarý hnus až okatě přesycený výrazivem čtvrté cenové. Na druhou stranu i aktuální nahrávka má v sobě řezavou upřímnost, mluví bez vytáček a opatrného zjemňování.

Tohle je thrash à la Sodom, k nimž se trojice na svém bandcampu hlásí, a ukazuje více než jen hardcorový náklep. Na druhou stranu - i do těch kratičkých stopáží jsou Bajonet schopní nacpat ledacos od rychlopalných riffů a sól přes samply z filmů až k aluzi na staré dobré Master's Hammer ("Pytle krve a sraček"). Energie má jejich dílko na rozdávání, obsahuje ale bohužel i docela dost ne úplně dobře využitého potenciálu.