Z napětí mezi mytickou a skutečnou Amerikou vzešlo "The Joshua Tree", nejslavnější album U2

27.02.2021 08:30 - Jiří V. Matýsek | foto: Anton Corbijn

U2 se z dublinské post-punkové party dokázali stát jednou z nejvýraznějších kapel, kterou poslední půlstoletí populární hudby zrodilo. Nepřekonaným milníkem zůstává v očích mnoha posluchačů deska "The Joshua Tree" z roku 1987. Kolekce, která světu dala slušnou řádku hitů, je nejnovějším příspěvkem do cyklu Slavná alba.
Pátá řadovka se pro U2 stala zlomem. Klíčovým slovem je v tomto případě Amerika. Ve Spojených státech byla totiž formace z irského Dublinu o stupeň úspěšnější než na Starém kontinentě. "V Americe už jsme hrávali ve velkých halách. A díky 'The Joshua Tree' jsme začali hrát v halách i všude jinde," vzpomíná frontman Bono v pořadu Slavná alba. A pak přišly i obří stadiony... "V té době jsme trávili v Americe čtyři pět měsíců v roce," doplňuje zpěvák.

Na desce se odráží napětí mezi antipatií, kterou kapela pociťovala vůči skutečné Americe, a fascinací vůči oné mytické Americe. Muzikanti v té době četli i zaoceánské autory, do jejich tvorby pronikly vlivy blues i gospelu. "'The Joshua Tree' podle mě na první pohled vůbec není typicky irská záležitost," popisuje Bono a jedním dechem dodává: "Ale na druhou stranu, což je pro mě docela záhada, je irská převelice. Vyjadřuje typicky irskou melancholii a bolest."

Natáčení začalo v lednu 1986. Aby skupina zachovala co nejpříjemnější atmosféru, zavřela se místo do běžných studií do upraveného starého domu v Rathfarhamu na předměstí Dublinu. Na křesla producentů se - po pozitivní zkušenosti z předcházející nahrávky - opět usadili Brian Eno a Daniel Lanois.

U2 - The Joshua Tree
© U2
Nováčkem v týmu byl Mark "Flood" Ellis, který dříve pracoval například s Nickem Cavem. "Bylo to něco úplně jiného, než s čím jsem měl dosud zkušenosti. Zvuková podoba alba, o niž U2 usilovali, se nedala srovnat s tím, co chtěli jiní. Zvuk měl být velice otevřený, všudypřítomný a značně prostorový. V té době to zcela vybočovalo z normy," vzpomíná. A Bono mu dává za pravdu: "Ve zpětném pohledu na naši muziku v osmdesátých letech vidím, jak moc jsme se tehdy odlišovali od dobových trendů."

Na "The Joshua Tree" je definitivně zakonzervovaný typický sound U2, rozeznatelný na první dobrou. Rytmika opřená o hodně agresivní, tvrdý úder Larryho Mullena prolnutý s melodickou basou Adama Claytona vytváří stabilní podklad pro vzdušnou Edgeovu kytaru, která je plná echa a vibrujícího zvuku. A konečně Bono na vrcholu svých sil, kdy "zpívá až na doraz", jak poznamenává Daniel Lanois. Důkazy? Úvodní trojice "Where The Streets Have No Name", "I Still Haven't Found, What I'm Looking For" a "With Or Without You" - tři písně, které stačí vzít a přesunout na jakýkoliv výběr. Perfektní rádiová tvář U2 - přístupná, romantická, příjemná, ale nikoliv prvoplánová.

Album ale ukazuje i temnější stránku tohoto uskupení, tu, která se neochvějně pojí s politickým aktivismem. Vrcholným číslem je v tomto případě závěrečná hymnická skladba "Mothers of Dissapeared", která připomíná situaci v Chile sedmdesátých let, kdy za vlády generála Pinocheta beze stopy zmizelo několik tisíc lidí. Song je poctou matkám právě těchto zmizelých. Tvrdě rockovou tvář U2 pak ukazuje na základě takřka hlukových stěn vybudovaná "Bullet In The Blue Sky".

Výsledek je koncentrovaný, vyvážený, nikde nic nepřebývá. Nechybělo přitom mnoho a všechno bylo jinak. V jistém období natáčení se totiž uvažovalo i o dvojalbu. "Mohly to být dvě desky, záleželo to na tom, jaké písně se rozhodneme dokončit. Byla zde ta 'bluesová' část, o které mluvil Bono, a další, mnohem více 'evropská', což byl směr, kterým jsem se chtěl vydat já," vzpomínal na období rozhodování kytarista The Edge. S konečným verdiktem nakonec pomohl producent Brian Eno - a taky blížící se termín, který vydavatel stanovil na 15. ledna 1987.

Mix byl nakonec doladěn pouhou noc před tímto datem. Ze třiceti skladeb, které během sessions vznikly, se jich na album nakonec dostalo jedenáct. V táboře U2 vládla spokojenost, Bono tehdy studiovku označil za jejich do té doby nejkomplexnější dílo. Výrazné songy doplňuje i atmosférický obal, kterému dominují snímky holandského fotografa Antona Corbijna, mimochodem častého spolupracovníka Depeche Mode. Byl to ostatně on, kdo svým objevem osamoceného stromu známého pod názvem Joshua Tree ve stejnojmenném americkém národním parku určil název kolekce.

"The Joshua Tree" vyšlo 9. března 1987 a stalo se prvním novým albem, které bylo ve stejný den k dostání jak na CD, tak na vinylu a kazetách. Britské a irské obchody s hudbou musely dokonce otevřít už o půlnoci, aby byly schopné pokrýt nebývalý zájem o novou nahrávku irské kapely - v Británii dosáhla platinového statusu během prvních osmačtyřiceti hodin. Velmi rychle se propracovala do žebříčků, v mnoha státech až na vrchol. Nadšení publika sdíleli i kritici, recenze byly daleko pozitivnější než všechny předchozí texty o U2. Časový odstup kvality tohoto počinu jenom potvrdil - ne nadarmo je to s 25 miliony celosvětově prodaných kopií nejprodávanější deska této formace.

Detailní pohled do zákulisí vzniku "The Joshua Tree" nabízí další díl cyklu BBC Slavná alba, který ČT art odvysílala v pátek 26. února. Za týden bude námětem pokračování série příběh desky "So" Petera Gabriela.

Cyklus článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY