Ani pátá řadovka Amy Macdonald nenaznačuje, že by skotské písničkářce docházel dech. Album "The Human Demands" je plné zemitých, hymnických a uvěřitelných skladeb. Zpěvačka na něm nezradila svůj osvědčený autorský rukopis, a přece ani trochu nenudí.
8/10
Amy Macdonald - The Human Demands
Vydáno: 30.10.2020
Celkový čas: 40 min
Skladby: Fire, Statues, Crazy Shade Of Blue, The Hudson, The Human Demands, We Could Be So Much More, Young Fire, Old Flame, Bridges, Strong Again, Something In Nothing
Vydavatel: Universal
Amy Macdonald už dávno neatakuje přední místa hitparád: většina posluchačů o její tvorbu nejspíš naposledy zavadila v časech rádiového megahitu "This Is The Life" z jejího stejnojmenného debutu. Třiatřicetileté Skotce ale tato skutečnost nijak nebrání v tom, aby dál s radostí skládala a zpívala. Ke spolupráci na své páté studiovce si navíc přizvala producenta Jima Abbisse, který má v životopise jména jako
Arctic Monkeys,
Kasabian, a dokonce i
Adele.
K zásadním změnám ale nedošlo. Také desítka nových písniček staví na silných melodiích, bere si trochu z indie scény, dřevního folku i něco málo z řinčivého rocku. Připočteme-li k tomu zpěvaččin tradičně statný hlas a osobitou interpretaci, dostaneme svěží, hravý a konzistentní celek.
Macdonald, kterou britský deník The Times dokonce označil za ženskou verzi
Bruce Springsteena, zraje také jako autorka. Po třicítce do jejích písní stále více promlouvají nejistota a vnitřní pochyby, objevují se v nich témata sebepoznání i nostalgie. Křehkost a zranitelnost svých výpovědí však často halí do prosluněného hávu, a tak si rádi zanotujete s ní.
Od úvodního songu "Fire" je díky jeho robustní melodii, vrstveným vokálům i zvonivým perkusím jasné, že má posluchač co do činění s hudbou, která se nestydí za to, že se chce líbit. Nepotřebuje k tomu ale žádné zkratky ani pozlátka - jde tu především o poctivé muzikantské řemeslo. O svižnější tempo se opírají i kousky jako "Statues" nebo první, euforicky hitový singl "The Hudson", v němž se hudebnice na pozadí šťastných vzpomínek z minulosti ptá:
"Kde se to všechno pokazilo, lásko?"
Zvukově o něco temnější "We Could Be So Much More" skvěle pracuje s dynamikou, zatímco následná "Young Fire, Old Flame" vychází z čistokrevného folku. Příjemné zvolnění ke spíše intimní náladě pak přináší závěrečná "Something In Nothing".
Amy Macdonald není a nejspíš ani nikdy nebude žádnou hudební revolucionářkou. Kvalita jejích alb však i po pátém příspěvku do diskografie zůstává obdivuhodně stabilní. Posluchačům, kteří k mimořádnému hudebnímu prožitku nutně nepotřebují velké novoty, ze sebe znovu nabízí to nejlepší.