"Pokoušeli jsme se hrát jazz, ale nešlo nám to," vysvětloval při vystoupení na online festivalu Plody doby bubeník Darkness Positive Matej Richtarčík původ specifického stylu kapely. Muzikanti ho představili poprvé na desce "Prvý dojem". Ta vyšla před dvěma lety u Slnko records a kromě jazzu je na ní prostor také pro funk, math rock nebo rap. To vše často na ploše jedné písně.

Hudební překombinovanost nemá nádech nepřístupnosti a chladné akademičnosti. Spíše se tu odráží obliba absurdního humoru, který na Slovensku pěstují například i prešovští Chiki Liki Tu-A a řada dalších skupin. Tyto stopy jsou jasně vysledovatelné i v textech, bookletu alba nebo ve videoklipech. To vše může do určité míry připomenout i poťouchlost nové vlny. A platí to i pro novinku.

V textech čerstvých písní se to přitom hemží poměrně závažnými tématy. Dojde na nevyhnutelnost smrti, plasty v oceánech, globální oteplování, sociální sítě, nesmyslnou honbu za ziskem a tak dále. Vzhledem k formě, kterou kapela volí k jejich prezentaci, ale nepůsobí jako povýšeně mentorské kritiky a jsou vzdálené punkovým protestsongům.

Už na první poslech je jasným vrcholem desky song "Zahynul". Svým názvem (zejména v kontextu s předcházejícím skitem "Joe") i melodií odkazuje na významného představitele jazzové fúze Joea Zawinula. Jeho zvuk se opravdu přibližuje 70. letům - může se chlubit neodolatelným funky groovem a nosnými motivy, díky kterým by jeden mohl tuto skladbu poslouchat stále dokola. Podobně návykový charakter má také "Sami sebou". To je jeden z kousků, na kterých hostuje také saxofonista Matej Novák, který zvuku tria dodal další barvy.

Škoda jen, že zmiňované atributy nesdílejí všechny písně. Některé pro mě mají totiž spíše charakter vaty a i přes zmiňované neustálé hudební změny (nebo paradoxně kvůli nim) vlastně trochu nudí. Možná je to ale tím, že se část humoru ztratila po cestě přes hranice.