Kdo by to byl čekal, že o jednu z největších popových nahrávek se letos postará australská zpěvačka, která je na scéně už několik dekád a během své kariéry si prošla hned několika comebacky. Kylie Minogue svou novinku "Disco" neváhala do světa uvést speciálním online koncertem, který musel potěšit všechny fanoušky. Hlavní recenzi alba jsme svěřili kolegovi Tomáši Navrátilovi, který se netají tím, že je opravdu velkým fanouškem Kylie, takže jeho hodnocení 9/10 je třeba brát touto optikou. Kylie ovšem nijak špatně nedopadla ani v hodnocení dalších pěti redaktorů - tři osmičky, sedm a šest dává ve výsledku stále velmi nadprůměrných 74 %. Kylie na musicserveru prostě jede.

---

Josef Martínek - Jediná letošní deska, která mě opravdu roztančila (8/10)
Vztah ke zpěvačce: Do pražského koncertu v roce 2014 pro mě Kylie byla cizí paní, po něm už navždy kámoška odvedle.

Zatímco Lady Gaga na albu "Chromatica" oprášila taneční devadesátky a Dua Lipa na "Future Nostalgia" s úspěchem zamířila do osmdesátých let, Kylie Minogue šla v hudební historii ještě o jednu dekádu zpět. Její "Disco" představuje mimořádně zdařilou ódu na časy, kdy taneční hudba ještě znamenala víc než jen útočnou změť různých počítačových pazvuků. Je to album plné nefalšované radosti, vkusné zábavy a rafinovaných odkazů na ikonické osobnosti, které formovaly popkulturu. Jednotlivé písničky překypují životem, znějí z tich totiž skutečné nástroje, ne pouze ony zmiňované pazvuky. Právě díky tomu kousky jako "I Love It" nebo "Where Does The DJ Go?" o tolik převyšují dnešní běžnou mainstreamovou produkci. A i když si Kylie také občas pomůže nějakou tou vychytávkou, například zkreslovačem hlasu v potenciálním hitu "Supernova", nikdy to není křeč. "Disco" ukazuje, že i taneční pop se dá dělat s neuvěřitelnou přirozeností a lehkostí a že i tento zdánlivě banální žánr může mít více vrstev než kdejaká honosná alternativa. Přestože jde o album s nálepkou retro, o jeho svěžesti si prakticky všechny letošní počiny zpěvaččiných mladších popových kolegyň mohou nechat leda zdát.

---

Jan Pikous - Tady je svět ještě v pořádku (8/10)
Vztah ke zpěvačce: Mám ji moc rád. Ale radši než konkrétní studiovky si vždycky pustím bestofku.

Upřímně, slyšet v dnešní době normální komerční dance pop je docela unikum. Žádný trap, žádné r'n'b, prostě melodická mainstreamová muzika, která vás nutí zpívat si refrén a nadšeně si podupávat do rytmu. Proto jsem se na nové album australské divy těšil. Zatímco nejrůznější interpretky dělají všelicos, aby se přizpůsobily trendům, ona zůstává neustále svá. Jasně, jednou koketuje s country, jako na minulé kolekci "Golden", jindy si střihne parádní album se symfoňákem. V jádru je to ale pořád Kylie, roztomilá blondýnka, která vás neohromí rozsahem ani progresivními prvky. Prostě vás skvěle pobaví a přinese příjemný středoproudový zážitek.

To lze s klidem napsat i o nejnovější nahrávce. "Disco" si na nic nehraje - přináší hromadu odkazů na umělce sedmdesátých a osmdesátých let a hity, které se v playlistech rozhodně neztratí. A to všechno přichází od dámy, které bude příští rok třiaapadesát let. Přitom může trsat jako náctiletá a vůbec při tom nevypadat trapně. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?

---

Honza Balušek - Hudební radost od začátku do konce (8/10)
Vztah ke zpěvačce: Staré hity mě baví svou naivitou, radši ale mám až tu část její kariéry od comebacku s "Light Years".

Kylie byla už od počátku své kariéry za hodnou a příjemnou holku, co vám svou hudbou zpříjemní páteční večer i nedělní odpoledne. Ačkoli i ona měla období, kdy tzv. experimentovala, základ její hudby vždy byly optimistické písničky. A po několik dekádách je jasné, že její hudba prostě jen odráží to, jaká je ona sama. Kylie je prostě jako "Disco" - veselá, hravá, pozitivní a plná dobré nálady. Na novince se naprosto upřímně obrací do minulosti, ale využitím živých nástrojů připomíná, že vše není třeba stvořit v počítačích. A jak se jí a jejím kolegům dařilo skladatelsky! Na příštím výběru hitů bych si klidně dovedl představit kousky "Magic", "Monday Blues", "Supernova", "Say Something", "Dance Floor Darling" i "Celebrate You", což je polovina celého alba. A nenudí ani ta druhá půlka či čtyři další písničky na deluxe edici. Zpěvačka si prostě na novém albu vytkla cíl a cele ho splnila. Neobjevuje naprosto nic, ale naprosto skvěle dělá to, v čem je nejlepší.

---

Dan Hájek - Disco retro a Kylie v módu, v němž ji většina fandů zbožňuje (7/10)
Vztah ke zpěvačce: Nejraději jsem měl odvážnější indie tvář Kylie v polovině devadesátých let minulého století a s příchodem nového milénia.

Kariéra Kylie Minogue se neobešla bez občasného hudebního zaškobrtnutí, kdy se jí zamýšlený záměr úplně nepovedl. Zkraje deváté dekády to bylo o hledání, ale i když v době svého vydání se desky "Kylie Minogue" a "Impossible Princess" mohly zdát neúspěšné, později se dočkaly zpětného uznání. "Body Language" nebo "Golden" v country duchu byly podle mě taky úkroky špatným směrem, po kterých se Kylie vždy vrátila k tomu, s čím nikdy vyloženě nezklamala, tedy k přímočařejším diskotékovým rytmům. "Disco" tak šlape v osvědčených tempech a ona retro stylizace do zlaté éry Studia 54 je na místě. Pilotní singl "Say Something" byl velkým příslibem, který však, co se týče invence, nějaké progrese a stylizace, nebyl na ploše celého alba bohužel zcela naplněn. "Disco" je prostě více "The Loco-motion" než "Your Disco Needs You", což mě úplně nebere. Jedná se o takový Kylie standard, i když zlepšení v rámci celé poslední desetiletky je patrné.

---

Lukáš Boček - Diskotéka bez šťávy (6/10)
Vztah ke zpěvačce: Od dob "Fever" obdiv pro zpěvaččinu chuť dělat pop jinak.

Když vyšlo najevo, že se australská diva na nové desce vrátí k diskotékovému zvuku, nejeden fanoušek zaplesal radostí. Jakkoliv byla poslední nahrávka "Golden" v jádru solidní, rozhodně nenabídla cestu, po které by se Kylie měla vydat i do budoucna. "Disco" naopak chtělo být návratem ke kořenům. Měla to být zábava. Nostalgie. A chvíli to i vypadalo, že to klapne: songy jako "Say Something" nebo "Dance Floor Darling" jsou přesně takové. Jenže tady to bohužel končí.

Většina ostatních písní má k podobné euforii daleko. Některé byste dokonce možná raději přeskočili už při prvním poslechu, jelikož ve své stylizaci až příliš tlačí na pilu a zní jaksi úporně. Příkladem toho jsou "Supernova" nebo vyčpělá "Where Does The DJ Go?", kterým chybí nadhled, žánrová líbivost i sdělný text. A je to škoda. Přímo se totiž nabízí srovnání s deskou "What's Your Pleasure" od Jessie Ware, která se letos vydala velmi podobným směrem, ovšem do skladeb vměstnala daleko uvěřitelnější emoce a sdělnost, zvukově se neopřela pouze o doby minulé a od začátku do konce plyne bez jakéhokoliv zadrhnutí. "Disco" takové není a jednoduše by si zasloužilo reparát. Taneční Kylie má na víc.