Pražský hardrockový projekt Red Baron Band se na hudební scéně pohybuje již hezkou řádku let, svou činnost započal konkrétně v roce 1993 pod jménem Burning Ray. Již tehdy jej tvořili kytarista Paul Kowacz a bubeník Ray Miner. Postupně přibývali a odcházeli další členové, stejně jako se vyvíjel název souboru - přes Red Baron po dnešní Red Baron Band. Jakási definitivní tvář skupiny se ustálila v devadesátém sedmém, kdy přišel zkušený zpěvák Ian Hunter alias Jan Holeček (ex Black Rain a Freeway Jam). Kapela se v průběhu dalších let nakrátko rozpadla, touha po muzice byla ovšem silnější, než-li mezilidské třenice, takže staronový Red Baron Band začal opět fungovat. A to mnohem intenzivněji než v minulosti. V květnu 2000 vychází debutové CD "The First Album", tou dobou ale již skupina paradoxně nosí v hlavě materiál na novou desku "In The Light", s níž přišla v březnu letošního roku.

Red Baron Band bývají často zmiňováni fanoušky hardrocku jako špičkoví představitelé žánru v České republice. Pro představu těch, kteří přesto netuší, kam by kvartet měli zařadit, zmiňme spojitost s převážně britskou linií šedesátých a sedmdesátých let - takže např. Deep Purple nebo třeba Led Zeppelin. Doma v republice je za jejich "soka" nejčastěji považována skupina Votchi (jak dokládá diskusní fórum pod rozhovorem s ní). Všemožné příměry slouží ale pouze rámcové orientaci, neboť každá kapela se snaží o vlastní cestu, která by pochopitelně měla být odlišná od konkurence. Čím se Red Baron Band vydělují na své nejnovější desce "In The Light", je především použití dechové sekce, která klasický hardrock činí měkčím, různorodějším a členitějším. A také tanečnějším, protože v kombinaci se slušně šlapající rytmikou (na basu hraje Mechy) znějí některé pasáže takřka funkově (ačkoli si toho skupina prý není vědoma).

Další zajímavostí "In The Light" jsou hosté, jež se na album podařilo dostat - na mini moog si ve třech skladbách zahraje jazzová legenda Emil Viklický a dvě písně svým hlasem obohatila Zuzana Michnová z Marsyas. Sami hudebníci dnes s oblibou říkají, že už vlastně hardrocková skupina nejsou, protože muziku Red Baron Band obalili velkým množstvím "nestylových" nástrojů a zvuků. Do určité míry s nimi lze souhlasit, "In The Light" rozhodně překračuje tradiční žánrové tvary, avšak základní struktura se neměnně hlásí ke kytarové generaci let dávno minulých. Inspiraci léty sedmdesátými odpovídá i zvuk, který je v tomto případě dalek intenzivní čistotě moderních nahrávek, což byl ovšem ze strany formace záměr. Baroni naopak operují s perfekcionismem, co se instrumentálních výkonů týče, barvitou hrou s atmosférou (dokáží vás tu strhnout k bujarému rock'n'rollovému tanci při "I'm Roller", tu zase vykreslí akusticky intimní náladu s "Ouro Preto") a pochopitelně nutnou prací s melodií. Největší předností alba je ovšem právě kooperace hardrockového syžetu s dechovou sekcí, která "In The Light" dopomáhá k vykročení ze stínu slavnějších zahraničních kolegů. Právě díky zvukové bohatosti můžeme říct, že Red Baron Band nejsou jedni z dalších imitátorů či plagiátorů zlatého věku hardrocku.

"In The Light" každopádně není deska pro každého. Ti, kteří umdlévají hrůzou už při pouhém pohledu na hippies, nechť raději nedráždí vlastní odolnost a Red Baron Band neochutnávají. Stejně tak by měli na skupinu rezignovat milovníci přímočaře primitivních, leč profesionálně bezchybných moderních rockerů. Kdo si ovšem rád poslechne kousek poctivé, byť z dnešní perspektivy staromódní muziky, neměl by si druhé album Red Baron Band "In The Light" nechat ujít.