Koketování s metalem na "Kaťatech" Olympicu nesluší

Olympic po velkolepé trilogii "Souhvězdí..." a povedeném "Trilobitovi" nahráli hudebně velmi odlišné album. Petr Janda chtěl po téměř šedesátileté historii kapely nabrat nějaký nový směr, a zhlédl se tak v pikantnějších textech i hardrockovějším zvuku. Jak se hudební přerod, který vyústil v desku "Kaťata", povedl?

5/10

Olympic - Kaťata

Vydáno: 30.10.2020
Celkový čas: 40:26

Skladby: Kaťata, Pálím tvář, Hádky, Ach, Erika, Řekla jsi..., Pádím, Šrám, co se nezahojí, Hejá, Bouře, Nemám páru

Vydavatel: Supraphon

Ohodnoť toto album

Asi nejvýznamnější změnou od poslední nahrávky "Trilobit" se stal odchod dlouholetého klávesáka Jiřího Valenty, kterého nahradil Pavel Březina z Argemy (mimo jiné autor jejího hitu "Jarošovský pivovar"). Také textařská sestava doznala změn: zavedeného Ondřeje Fencla doplnil Lukáš Koranda a po jednom kusu přispěl Aleš Brichta a Michal Malátný. Hudbu si tradičně napsal sám lídr Petr Janda.

Jak jsme již naznačili, pod podivným názvem "Kaťata" se skrývá jiná tvář Olympiců, než jakou doposud známe. Kapela již mnohokrát vsadila na rockovější zvuk, naposledy třeba v roce 2014 na desce "Souhvězdí drsňáků" či dříve na "Když ti svítí zelená". Novinka tentokrát přímo sází na svižný hard rock, v některých momentech dokonce balancující na pomezí heavy metalu.

Bohužel to ale celé vyznívá trochu nuceně. Pod označením moderní hard rock můžeme v případě tohoto počinu slyšet osmdesátky, s přimhouřeným okem rané devadesátky, tedy dobu, kdy Zlatého slavíka vyhrál aktuálně stylově spřízněný Citron. Právě v podobném duchu se některé songy nesou. K poetice Olympiců se to ovšem zoufale nehodí.

Navíc Petr Janda má svůj věk. Je sice sympatické, že se rozhodl probudit své divoké já, ale zpívat v titulní písni o tom, jak gazele vyprášil kožich a že jí o snídani naposledy zalil zahradu, zkrátka není dobré, zvlášť když součástí textu je verš "ťuťu ňuňu paci paci". Co vše se skrývá za podobnými metaforami, nebudeme rozebírat, ale jisté je, že dvojkopák, který celou heavy pecku pohání, Jandův dech nestíhá. Hodně prostoru také dostaly klávesy Pavla Březiny, které celkový retro dojem podtrhují.

Texty, ač psané cizími autory, jsou inspirované příběhy frontmana a jeho blízkých. Hodně se točí kolem žen a zážitků s nimi. Sugestivní a uvěřitelné jsou jinak hudebně slabé "Hádky", kterým chybí výraznější motiv a na aranže nového klávesáka je asi také potřeba si zvyknout, skladbu ale rozhodně nezachraňují.

K silnějším momentům naopak patří baladičtější kusy jako "Ach" s textem Michala Malátného a především pak "Šrám, co se nezahojí", který připomíná to nejlepší z rukopisu formace, včetně silného naléhavého refrénu a klidnější vokální linky.

Jandovi nelze upřít zásluhy za rozkvět českého metalu - ve svém studiu Propast pomohl nahrát zásadní alba skupinám jako Motorband nebo Asmodeus. Stejný kabát se tentokrát pokusil navléknout i svému hudebnímu dítku. Energie "Kaťatům" sice nechybí, ale výsledek působí jaksi naroubovaně. Některé skladby balancují na hraně vkusu ("Kaťata", "Erika", "Hejá") a kupříkladu v upřímné "Pádím" kapela působí jako po předávkování energy drinky. Z novinky tak převažuje pachuť nezdařilého experimentu a nezažene ji ani nemalý obdiv za odvážný úkrok.

• Recenze na pana redaktora (Jan, 11.11.2020 19:50) Reagovat

  Zdravím pana redaktora, který nebude nikdy nosit Katata. Doteď o nem nikdo neslyšel a tak si myslí, ze se stane slavným, tim, ze si bude honit ego na slávě Olympicu. Nemusis se bat Ondro, Olympic nam neznechutis. Hlavně si dal piste vasich deset oslavnych clanku o pseudoumelcich o kterých nikdo nikdy neslyšel, tim jim popularitu nezajistis. Olympic ma velkou fanouskovskou zakladnu. Když se podíváš na jejich web nebo facebook, tak zjistíš, ze mezi příznivci ma deska velmi kladné ohlasy, protože si asi vůbec nepochopil, ze cele album je jeden velký vtip, ze mi na olympic-hardrock cekame, jak celej svet na vakcínu proti covidu. Bez ohledu na vek a jazyk, všichni rockeri zpivaj o tom, jak maj doma krasnou zenskou a jak si s ni uzivaj. Tak si taky užívej života a neplacej nesmysly, o tom, co si evidentne vůbec nepochopil.
  
  

  • Re: Recenze na pana redaktora (Anonym, 12.11.2020 07:41) Reagovat

    Honzo naprosto s tebou souhlasím. nejsem žádným velkým fanouškem Olympicu / vyrostli jsem na Ktácích :-) , ale z toho co jsem si teď pustil prostě Olympiky pořád slyším, Janda je skvělej kytarista, umí napsat muziku a zjevně je pravdou to, že kritik je ten, kdo přesně ví jak by to dělal, kdyby to uměl :-) TakžePetře Jando super a ať Vám to pořád hraje tak jako teď.
    
    

    • Re: Recenze na pana redaktora (Pryšin, 26.11.2020 15:18) Reagovat

      Tak hlavně že tomu rozumíš ty. Jsi evidentně zamrzlej na Olimpicu celej život. Minulá deska byl děs a tahle to moc nevylepšila. Deska pro skalní.
      
      

  • Re: Recenze na pana redaktora (Anonym, 13.11.2020 07:53) Reagovat

    Souhlasím, Kaťata mám doma a čekají dnes na poslech. Upřímně, je mi jedno, co který rádoby znalec hudby píše, buď se mi to bude líbit nebo ne. Naposledy mě vytočil jistý p. Špulák, který tak znectil nové album Slang od Def Leppard (se kterými jsem Olympicu nevěrná :D ), že kdybych nebyla jejich dlouholetá fanynka (stejně jako Olympicu), tak bych si to album určitě nekoupila. Dokonce mě donutil mu do Sparku napsat. Mimochodem, i když Slang je mé nejméně oblíbené album, mám na něm spoustu písniček, které miluji, tak jako to určitě bude u Kaťat....
    
    

    • Re: Recenze na pana redaktora (Juraj, 13.11.2020 20:04) Reagovat

      Olympic je len jeden,bude jeden a kto chce a tuto muziku ma rad,necita priblble recenzie.Mne osobne sa lp pači a olympic je u mňa dlhe roky skupinou na prvom mieste
      
      
      

Zaprášenosti: Seal na prvních dvou stejnojmenných albech předvedl, jak bravurně kombinovat žánry a pracovat s emocemi Devadesátá léta přinesla hudebnímu světu spoustu výjimečných interpretů, z nichž odkaz mnohých přetrvává dodnes. Jedním z nich je Seal, britský zpěvák brazilsko-nigerijského původu s nezaměnitelným pěveckým projevem. V... čtěte zde

Vydáno: 11.10.2024 14:30 v sekci Recenze | Zaprášenosti

8/10

Audio: "A Fragile Thing" The Cure zní o trochu méně depresivně Dlouholeté čekání skončilo. S temnou skladbou "Alone" ohlásili The Cure napjatě vyhlíženou studiovku "Songs of a Lost World" a nyní mohou až do plánovaného vydání - už 1. listopadu - jen nenápadně přisypávat další informační... čtěte zde

Vydáno: 11.10.2024 09:00 v sekci Audio / Video | Audio

Nejvíc nej: Pětice písní Take That podle zrovna aktuálního počtu jejich členů (a tři bonusy navíc) Populárnější boyband v Británii byste těžko hledali. One Direction svůj status neudrželi, a tak nastoupili matadoři Take That, aby ukázali, že do hudebního důchodu ještě nepatří. K jejich premiérové návštěvě u nás... čtěte zde

Vydáno: 10.10.2024 16:00 v sekci Publicistika | Nejvíc nej

Nové desky 40/2024 - od Coldplay přes Support Lesbiens po The Smile Začátek října nám opět připravil neobyčejně silný nášup novinek, kterým tentokrát jednoznačné vládnou Coldplay. Jim sekundují The Smile, domácí Support Lesbiens, Finneas, James Bay, soulový Leon Bridges, rokenrolový Jake Bugg,... čtěte zde

Vydáno: 10.10.2024 10:30 v sekci Novinky | Nové desky

První i druhé místo. Linkin Park drtí český digitální žebříček Se singlem "Emptiness Machine" vedou Linkin Park tuzemskou digitální hitparádu už počtvrté za sebou, tentokrát ale svou nadvládu stvrzují ještě stříbrným umístěním další nové skladby "Heavy Is The Crown". Rádiím do třetice... čtěte zde

Vydáno: 09.10.2024 19:30 v sekci Novinky | České hitparády