Koketování s metalem na "Kaťatech" Olympicu nesluší

Olympic po velkolepé trilogii "Souhvězdí..." a povedeném "Trilobitovi" nahráli hudebně velmi odlišné album. Petr Janda chtěl po téměř šedesátileté historii kapely nabrat nějaký nový směr, a zhlédl se tak v pikantnějších textech i hardrockovějším zvuku. Jak se hudební přerod, který vyústil v desku "Kaťata", povedl?

5/10

Olympic - Kaťata

Vydáno: 30.10.2020
Celkový čas: 40:26

Skladby: Kaťata, Pálím tvář, Hádky, Ach, Erika, Řekla jsi..., Pádím, Šrám, co se nezahojí, Hejá, Bouře, Nemám páru

Vydavatel: Supraphon

Ohodnoť toto album

Asi nejvýznamnější změnou od poslední nahrávky "Trilobit" se stal odchod dlouholetého klávesáka Jiřího Valenty, kterého nahradil Pavel Březina z Argemy (mimo jiné autor jejího hitu "Jarošovský pivovar"). Také textařská sestava doznala změn: zavedeného Ondřeje Fencla doplnil Lukáš Koranda a po jednom kusu přispěl Aleš Brichta a Michal Malátný. Hudbu si tradičně napsal sám lídr Petr Janda.

Jak jsme již naznačili, pod podivným názvem "Kaťata" se skrývá jiná tvář Olympiců, než jakou doposud známe. Kapela již mnohokrát vsadila na rockovější zvuk, naposledy třeba v roce 2014 na desce "Souhvězdí drsňáků" či dříve na "Když ti svítí zelená". Novinka tentokrát přímo sází na svižný hard rock, v některých momentech dokonce balancující na pomezí heavy metalu.

Bohužel to ale celé vyznívá trochu nuceně. Pod označením moderní hard rock můžeme v případě tohoto počinu slyšet osmdesátky, s přimhouřeným okem rané devadesátky, tedy dobu, kdy Zlatého slavíka vyhrál aktuálně stylově spřízněný Citron. Právě v podobném duchu se některé songy nesou. K poetice Olympiců se to ovšem zoufale nehodí.

Navíc Petr Janda má svůj věk. Je sice sympatické, že se rozhodl probudit své divoké já, ale zpívat v titulní písni o tom, jak gazele vyprášil kožich a že jí o snídani naposledy zalil zahradu, zkrátka není dobré, zvlášť když součástí textu je verš "ťuťu ňuňu paci paci". Co vše se skrývá za podobnými metaforami, nebudeme rozebírat, ale jisté je, že dvojkopák, který celou heavy pecku pohání, Jandův dech nestíhá. Hodně prostoru také dostaly klávesy Pavla Březiny, které celkový retro dojem podtrhují.

Texty, ač psané cizími autory, jsou inspirované příběhy frontmana a jeho blízkých. Hodně se točí kolem žen a zážitků s nimi. Sugestivní a uvěřitelné jsou jinak hudebně slabé "Hádky", kterým chybí výraznější motiv a na aranže nového klávesáka je asi také potřeba si zvyknout, skladbu ale rozhodně nezachraňují.

K silnějším momentům naopak patří baladičtější kusy jako "Ach" s textem Michala Malátného a především pak "Šrám, co se nezahojí", který připomíná to nejlepší z rukopisu formace, včetně silného naléhavého refrénu a klidnější vokální linky.

Jandovi nelze upřít zásluhy za rozkvět českého metalu - ve svém studiu Propast pomohl nahrát zásadní alba skupinám jako Motorband nebo Asmodeus. Stejný kabát se tentokrát pokusil navléknout i svému hudebnímu dítku. Energie "Kaťatům" sice nechybí, ale výsledek působí jaksi naroubovaně. Některé skladby balancují na hraně vkusu ("Kaťata", "Erika", "Hejá") a kupříkladu v upřímné "Pádím" kapela působí jako po předávkování energy drinky. Z novinky tak převažuje pachuť nezdařilého experimentu a nezažene ji ani nemalý obdiv za odvážný úkrok.

• Recenze na pana redaktora (Jan, 11.11.2020 19:50) Reagovat

  Zdravím pana redaktora, který nebude nikdy nosit Katata. Doteď o nem nikdo neslyšel a tak si myslí, ze se stane slavným, tim, ze si bude honit ego na slávě Olympicu. Nemusis se bat Ondro, Olympic nam neznechutis. Hlavně si dal piste vasich deset oslavnych clanku o pseudoumelcich o kterých nikdo nikdy neslyšel, tim jim popularitu nezajistis. Olympic ma velkou fanouskovskou zakladnu. Když se podíváš na jejich web nebo facebook, tak zjistíš, ze mezi příznivci ma deska velmi kladné ohlasy, protože si asi vůbec nepochopil, ze cele album je jeden velký vtip, ze mi na olympic-hardrock cekame, jak celej svet na vakcínu proti covidu. Bez ohledu na vek a jazyk, všichni rockeri zpivaj o tom, jak maj doma krasnou zenskou a jak si s ni uzivaj. Tak si taky užívej života a neplacej nesmysly, o tom, co si evidentne vůbec nepochopil.
  
  

  • Re: Recenze na pana redaktora (Anonym, 12.11.2020 07:41) Reagovat

    Honzo naprosto s tebou souhlasím. nejsem žádným velkým fanouškem Olympicu / vyrostli jsem na Ktácích :-) , ale z toho co jsem si teď pustil prostě Olympiky pořád slyším, Janda je skvělej kytarista, umí napsat muziku a zjevně je pravdou to, že kritik je ten, kdo přesně ví jak by to dělal, kdyby to uměl :-) TakžePetře Jando super a ať Vám to pořád hraje tak jako teď.
    
    

    • Re: Recenze na pana redaktora (Pryšin, 26.11.2020 15:18) Reagovat

      Tak hlavně že tomu rozumíš ty. Jsi evidentně zamrzlej na Olimpicu celej život. Minulá deska byl děs a tahle to moc nevylepšila. Deska pro skalní.
      
      

  • Re: Recenze na pana redaktora (Anonym, 13.11.2020 07:53) Reagovat

    Souhlasím, Kaťata mám doma a čekají dnes na poslech. Upřímně, je mi jedno, co který rádoby znalec hudby píše, buď se mi to bude líbit nebo ne. Naposledy mě vytočil jistý p. Špulák, který tak znectil nové album Slang od Def Leppard (se kterými jsem Olympicu nevěrná :D ), že kdybych nebyla jejich dlouholetá fanynka (stejně jako Olympicu), tak bych si to album určitě nekoupila. Dokonce mě donutil mu do Sparku napsat. Mimochodem, i když Slang je mé nejméně oblíbené album, mám na něm spoustu písniček, které miluji, tak jako to určitě bude u Kaťat....
    
    

    • Re: Recenze na pana redaktora (Juraj, 13.11.2020 20:04) Reagovat

      Olympic je len jeden,bude jeden a kto chce a tuto muziku ma rad,necita priblble recenzie.Mne osobne sa lp pači a olympic je u mňa dlhe roky skupinou na prvom mieste
      
      
      

Naživo: Karlín pod palbou: Slaughter to Prevail rozpoutali rituál zkázy, Dying Fetus a Suicide Silence přiložili pod kotel Praha hostila večer, který představil tři zásadní proudy současného extrémního metalu. Technická brutalita Dying Fetus, groove orientovaný deathcore Suicide Silence a moderně produkovaná, monumentální masa Slaughter to Prevail... čtěte zde

Vydáno: 10.02.2026 18:00 v sekci Naživo

9/10

Video: Kuba Ryba napsal vlastní pohřební píseň. Klip k "Nebeské práně" je nejlepší od Rybiček 48 vůbec Už je to pár pátků, co kapela Rybičky 48 vydala desku "BIG⚡️BÝT". Jako předposlední na ní najdeme "Nebeskou bránu" - skladbu, která u kutnohorské party vybočuje z řady. Nesází v ní totiž na humor, spíš na bilancování, které... čtěte zde

Vydáno: 10.02.2026 13:00 v sekci Audio / Video | Video

7/10

Recenze: Sugar & Spice Holding Company bilancují. Vinylem "I/II" dělají radost sobě i posluchačům Mít desku na vinylu představuje pro řadu muzikantů určitou prestiž. A co si budeme povídat: fanoušci tu velkou placku ve čtvercovém obalu neodmítnou. Navíc se někdy jedná o ideální příležitost k bilančnímu ohlédnutí - třeba... čtěte zde

Vydáno: 10.02.2026 08:00 v sekci Recenze

9/10

Video: Nejkrásnější československý duet loňského roku už má i klip. "Spomínam" Karola Komendy a Michala Prokopa ani s časovým odstupem neztrácí na síle O překrásném duetu Karola Komendy a Michala Prokopa jsme vás už před pár týdny informovali. Tehdy šlo jen o singl samotný, přičemž právě audio stránka je na této skladbě s decentním kytarovým sólem tím nejnádhernějším. Není... čtěte zde

Vydáno: 09.02.2026 16:00 v sekci Audio / Video | Video

8/10

Recenze: Sebevědomá, hitová i zábavná - Alice Merton na "Visions" konečně ví, co chce Alice Merton svou kariéru před pár lety odpálila hitem "No Roots" a zlí jazykové by mohli tvrdit, že od té doby se na něj marně snaží navázat. Horší i lepší skladby, osahávání hudebního prostoru a snaha se tzv. najít ji ale... čtěte zde

Vydáno: 09.02.2026 10:04 v sekci Recenze