shop.musicserver.cz
Písně našich srdcí: Olympic

Písně našich srdcí: Olympic

Vydáno: 13.11.2020 15:25 v sekci Publicistika - Redakce | foto: facebook interpreta

Kdo by se nechtěl probírat bohatou diskografií kapely Olympic? Za svou mnohaletou kariéru skupina vytvořila nespočet hitů, ale také méně známých písní, které se naplno zapsaly do našich srdcí. V našem výběru sice najdete i ty nejslavnější skladby, ale dojde také na několik méně známých kousků.

Z bílé černou

To bylo ještě v době, kdy světu vládly mptrojky, stahování a vypalování cédéček. Tehdy se ke mně dostala hromádka disků, přičemž na každém z nich byly kompletní diskografie různých kapel. Dvě z nich si pamatuji určitě - Pink Floyd a Olympic. Prvně jmenované jsem už tehdy zvládl celé, u těch druhých mám mezery dodneška. Každopádně mi u nich vždycky nejvíc sedělo jejich první, beatové období.

"Pták Rosomák" je fajnová deska, v jejímž jádru tepe zvláštní temný proud. A to nemusíme jen mluvit o baladě "Pohřeb své vlastní duše". Těsně před touhle skladbou je umístěn kratičký, jednoduchoučký popěvek "Z bílé černou". A ten mě zaujal už tehdy, před lety, svou průzračnou melodií, odeskávanou kytarou i křehkým rozjezdem. Písničku zpívá Ladislav Klein, ve vyklenutém refrénu se k němu přidává i Petr Janda, který je vůbec na tomhle albu lehce upozaděný. Kleinův jemný, až bázlivý hlas se k písni výborně hodí. Je v něm potřebný smutek a jakási beznaděj, kterou text o mámivých brýlích, které všechno obrací v pravý opak ("Když se chcete smát / pravda to není / to se vám zdá"), potřebuje. "Z bílé černou" se mi do paměti prostě zatnula a drží se tam dodneška. (Jiří V. Matýsek)


Proč zrovna ty

Pokud si dobře pamatuji, v československé populární hudbě 80. let byly dva úspěšné šlágry, jež se vydatně inspirovaly u globálního hitu "The Final Countdown" švédské (tehdy) hairmetalové formace Europe. Prvním byl "Hráč", příšerná odrhovačka kapely Turbo (dodnes hraná na skoro všech společensko-zábavních akcích), a pak skladba "Proč zrovna ty", kterou má na triku naše legenda Olympic. Považovat tuto nahrávku za píseň mého srdce je mírně přehnané - spíše je to nostalgická reminiscence na školní léta. Ale přesto, když píseň někde náhodně zaslechnu, tváří mi probleskne úsměv/úšklebek, z útrob harddisku vytane vzpomínka a já v duchu zahrozím pěstí s onou výčitkou v refrénu: "Proč zrovna ty"!

Olympic měl při jejím nahrávání zrovna své hardrockové až metalové období. Album "Když ti svítí zelená" dnes může znít místy trochu legračně, ale oceňuji, že se Petr Janda tehdy vydal neprošlapanými stezkami a jak se s oblibou říká, hledal nové výrazové prostředky. "Proč zrovna ty" je se svým vlezlým klávesovým motivem lehce zapamatovatelná skladba, možná až moc. Takže děkuji pěkně, teď se téhle písničky hned tak nezbavím a bude mi leptat mozek ještě hodiny, sakra! (Pavel Parikrupa)


Sprcha

Když Milan Broum coby baskytarista nastoupil do Olympicu, nacházelo se uskupení v těžké krizi. Nicméně tento basový mág zapůsobil jako katalyzátor a Petr Janda znovu dostal chuť tvořit. Díky umu zmíněného basáka se kapela mohla pustit do hudebně daleko odvážnější tvorby než doposud. Album "Marathón", rocková deska, kterou jsem jako malý kluk hltal, je toho důkazem. Jako podpora k ní vyšel singl "Ty slzy dávno vpila tráva", kde byla na druhé straně instrumentálka "Sprcha", po jejímž poslechu jsem byl naprosto uchvácen.

"Sprcha" je pro kapelu naprosto netypická věc. Jedná se, pokud se nemýlím, o vůbec první vydanou olympickou instrumentální nahrávku, které vévodí právě Broumova baskytara. Dá se říci, že pod doprovodnými nástroji de facto neustále sóluje, a když na sebe Janda strhne pozornost svým typickým kytarovým sólem, je to jen na malou chvíli. Z hlubin stále probublává basová linka, zurčí a zvoní a nedá posluchači vydechnout. Nutno říci, že celá kapela zde funguje jako dobře namazaný stroj, který jede na plný výkon. Olympic tak v roce 1978 vypustil nahrávku koketující s tehdy moderním progresivním rockem. (Tomáš Rozkovec)


Taky jsem se narodil bos

Lásku k hudbě ve mně bezpochyby probudil můj taťka. A ten má rád Olympic. Měli jsme doma několik desek, které jsem si často přehrával, fascinoval mě třeba kreslený obal alba "4". A i můj první koncert byl s Petrem Jandou a spol., a to k desce "Laboratoř". Takže mi v té době bylo asi šest, maximálně sedm let. Nedám dopustit na celou trilogii s "Prázdninami na Zemi" a "Ulicí", zlatý fond jejich hitů umím asi nazpaměť, ale tak dvě až tři dekády zpátky mě jejich nové desky přestaly oslovovat. A i když Jandovi přeji jeho stálý zápal pro věc, poslouchat novější tvorbu už prostě nechci, protože mě to místy až bolí.

Naštěstí i pro takové poloviční fanoušky, jako jsem já, má kapela ve své bohaté diskografii spoustu krásných písniček. Jako třeba "Taky jsem se narodil bos". Jsem přesvědčený, že jsme ji měli na vinylové výběrovce, kterou nemůžu najít ani na Wikipedii, jen si matně pamatuji její obal. V té době jsem asi ani nechápal, že text je v podstatě o vyzrávání a stárnutí, ale moc se mi líbil trošku zvláštní zvuk doprovodné kytary a klávesové vyhrávky. A opravdu rád ji mám i dnes. (Honza Balušek)


Jednou

První opravdový koncert, který jsem v dětství navštívil, byl v podání formace Kroky Františka Janečka. Vystoupení, které však odstartovalo moji lásku k hudbě, se konalo v roce 1995 v Třebíči a Olympic na něm prezentoval svoji comebackovou desku "Dávno". Ta je pro mě i po takřka třech desítkách let stále kultovní a sám frontman Petr Janda mi nedávno odpověděl v rozhovoru to samé. Vyšla pod jeho vznikající agenturou BEST i.a a kvůli nedokonalé distribuční síti se jí prodalo pouhých sedmdesát tisíc kusů. Fanoušci na ní našli směs tvrdého rocku, rokenrolů i akustických balad.

Jednou z nich je i písnička "Jednou", kterou zkrášluje další z comebacků - tentokrát textaře Pavla Chrastiny. Ten píseň pojal svým způsobem duchovně, což mi jako katolíkovi imponovalo o to víc. Senzační saxofonové sólo Vladimíra Boryše Seckého většinou na koncertech nahrazuje Jandova elektrická kytara, ten postupem času skladbu ke konci i dost zrychlil a její délku natáhl až na téměř sedm minut. Kouzlo však v žádném případě neztratila.

Onen koncert před čtvrt stoletím ještě započal jednu celoživotní lásku. Jakožto majitel téměř všeho, co tahle skupina vydala na originálních nosičích, jsem dospěl k názoru, že kdybych si měl vybrat pouze jedinou formaci z té přehršle, co mám rád, ukázal bych právě na tuhle aktuálně omlazenou a hardrockovou partu s natrženými kaťaty. (Milan Menčík)


Únos

Hudba Olympicu byla během mého dětství jedna z těch mála rozumných, které se v rádiu nebo televizi objevovaly. V těch osmdesátkách to byla veliká krása a vlastně zjevení. Měl jsem to rád už jako malej kluk. Všechny ty "Já", "Jasná zpráva", "Proč zrovna ty", "Vzpomínka plíživá" a další a další. Ze všech těch skladeb ale vyčníval "Únos", píseň pro kapelu svým hudebním pojetím a taky Kornovým zpěvem dost netypická. A tak jsem ji jeden čas poslouchal pořád dokola a řešil tu skvělou muziku. Je v ní obrovská energie, schopnost nakopnout, zcela mě to strhávalo. Text o nějakém zločinci v letadle jsem bral jako smyšlený příběh a vlastně mi byl úplně ukradený. Moc jsem ho neřešil.

Když jsem pak, mnohem později, pochopil kontext a jeho angažovanost, zaskočilo mě to. Rytíř napsal (dnešním poslechem) vlastně dost špatný text (ať už by byl o čemkoliv). Ale tenhle navíc popisuje onu událost únosu letadla do Západního Německa v roce 1972, kterou tehdy ztvárnili jiní ještě opovrženíhodněji v dílu "Mimikry" seriálu "30 případů majora Zemana". Sedmdesátá léta, normalizace, Olympic chce být viděn, a tak si takhle vyšlapává svojí cestu k nesmrtelné legendě. A i když je to smutné a je mi to líto, stejně mám tu píseň rád. A jo, je to rozpor. Baví mě hudba, pořád mi zrychluje tepovku. Textové naivitě se směju a ideologické zabarvení mě hodně mrzí. Nic nikdy není černobílé. (Honza Průša)


Jasná zpráva

Olympic. Kdo by neznal nejznámější a nejdéle hrající kapelu v našich končinách, jejíž hity udávaly tempo národnímu bigbítu a rock'n'rollu. Hitů má na rozdávání a každý by jich z fleku vyjmenoval minimálně desítku. Nejsem zrovna skalní fanynkou skupiny, ale vážím si jí a přistupuji k ní s respektem. Patřím k třicátníkům, kteří mají stále ještě v živé paměti zpívání při hudební výchově na základní škole ze zpěvníků "Já, písnička". Mezi oblíbené nestárnoucí evergreeny, kterých jsme se dožadovali, patřila "Jasná zpráva". Notoricky známý úvod hned napověděl, co se chystá zaznít. Paní učitelka nás doprovázela na klavír a my jsme pěli, aniž bychom, životem ještě nepolíbení, pořádně věděli, o čem skladba vlastně je.

Písnička si mě získala hned na první dobrou. Mám ráda jednoduché úderné melodie, které ve vás vzbudí emoce. Melancholická porozchodová skladba pochází z roku 1981 z období koncepčního alba "Ulice" (vyšla ale samostatně na singlu). Kapela byla tehdy na vrcholu, získala tři Zlaté slavíky. Veřejným tajemstvím je, že se jedná v podstatě o druhou půlku dalšího hitu "Okno mé lásky". Nahrávka totiž měla stopáž okolo sedmi minut a byla nepoužitelná pro rádia. Janda ji tedy rozdělil na dvě poloviny, přičemž každou nahrál v jiné tónině. A textový bonbónek na záběr - dnešní generace asi těžko pochopí slovní spojení "…telefon, cos ustřihla mu šňůru...". (Hana Bukáčková)


Snad jsem to zavinil já

Je-li řeč o tvorbě a komponování, je Petr Janda docela borec. Dávno by mohl mít leháro a klidně jen neustále vydávat best of výběry jako jiné staré bandy, šlágrů na to Olympic má za ta desetiletí dost. On ale stále píše nové skladby a natáčí nová alba. Pravdou ovšem je, že mě současná tvorba ikonické skupiny už drahnou dobu neoslovuje - naposledy mě bavil snad "Giordano Bruno", a to už je třiadvacet let stará píseň. Dokážu ale ocenit, jak je nestor českého rocku i ve svém pokročilém věku muzikantsky aktivní.

Ve výběru srdcové skladby ale musím sáhnout hluboko do historie - konkrétně do roku 1967. Doba vydání zcela odpovídá zvuku, "Snad jsem to zavinil já" jsou totiž šedesátky jako vyšité. Slyšíte tam všechno, co k oné dekádě patří. Tu Beatles, tu Kinks, tu Animals. Zkrátka kytarová muzika začátku druhé poloviny minulého století jako vyšitá. Kdyby na Jandovu hudbu tehdy někdo napsal anglický text, hned uvěřím, že ji hraje skupina ze západního Londýna. (Jan Pikous)


A jaká je od Olympicu oblíbená ta vaše a proč? Klidně se s námi podělte v názorech i o jejich písně vašich srdcí.

NÁZORY
  • reakce (milanmilan2, 13.11.2020 20:14) Reagovat

    Dobrý den. Mám tady vzkazy pro dva hudební publicisty. ( Všechno co jste kdy chtěli vědět o Olympicu a nevíte, kde se na to zeptat. )

    Pro p. Baluška. Nemýlíte se, písnička Taky jsem se narodil bos opravdu vyšla na kompilačním LP. Jmenovalo se to Olympic 25 let, a vyšla v r. 1987 ke čtvrtstoletí kapely. Nevím co na to wiki, ale má sbírka ji obsahuje a pp. Balák a Kytlar ji v knize mají také.

    Pro p. Pikouse. Písnička Snad jsem to zavinil já samozřejmě anglický text má - jmenuje se Please Don´t To Leave Me, autorem je Petr Adler a smutný nádech byl zachován v jazyce Shakespearově, byť identickým není. Poprvé vyšla na sampleru Night Club 67, pak ažpo létech na na Knechtlových Singly I-VII.

    Tak to bylo, tak to je. Milan

  • Perlička pro JB (Honza Průša, 13.11.2020 21:14) Reagovat

    Taky jsem se narodil bos byla btw komunistickým cenzorem málem zakázaná, protože “v naší socialistické republice má každý občan na boty”. Fakt.

  • Je mi lito (Pavel Peterka , 13.11.2020 21:15) Reagovat

    Ano.je mi lito lidí, co poslouchají kapelu jako je olympic a napíšou,ze je jejich novější tvorba neoslovuje...zamrzlé v osmdesatkach a mají klid..dobre,ze takový neni Petr Janda...moc dobře.. nova deska je super....p.s.hrac od turba byl hit jak kráva,ale ze by to byla zrovna šílená odrhovacka????to byly snad holky z naší školky.. ale takové hity bývají...pic.olympic

    • Re: Je mi lito (R., 13.11.2020 21:21) Reagovat

      mě zase neoslovuje stará tvorba. poslouchat pořád dokola to samé, to samé, to samé do blba.
      jsem naopak moc rád, že Olympic vydává nové desky a že nerezignoval na nový repertoár.
      a je víc než skvělé, že netočí pořád to samé, ale vyvíjí se.
      Nové album je skvělé a to se velmi cení.

      • Re: Je mi lito (Anonym, 13.11.2020 21:26) Reagovat

        Jojo.souhlas

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Czech Music Crossroads 2022, Dům kultury Poklad!!!, Ostrava, 20.-22.5.2022
Naživo: "Takto si brumlujem!" aneb Czech Music Crossroads ukázaly sílu hudby i dopady pandemie "Hurá, showcase!" Vypadá to, že onen zdánlivě vyprázdněný pokřik na úvod našich reportáží se nakonec ujme. I když v případě Czech Music Crossroads je ono "Hurá" takové spíše šeptané. Letošní ročník tohoto ostravského... čtěte zde
Vydáno: 23.05.2022 18:45 v sekci Naživo
0
Miro Žbirka - Posledné veci 9/10
Recenze: "Posledné veci" jsou Mekyho sbohem a Davidovým ahoj Pod příznačným názvem "Posledné veci" vychází nové album Mira Žbirky. Dvanáct skladeb plus mluvené intro a outro dal dohromady půl roku po Mekyho skonu jeho syn David převážně v londýnském studiu Konk. Díky jeho citlivé a... čtěte zde
Vydáno: 23.05.2022 00:00 v sekci Recenze
0
Tool - průvodce mystickým světem progmetalového kultu
Komentované diskografie: Tool - průvodce mystickým světem progmetalového kultu Tool už v pondělí 23. května vystoupí v Praze. Poprvé přijedou vyzbrojeni svou stále aktuální deskou "Fear Inoculum", kterou vydali v roce 2019, třináct let po té předcházející. Tool prostě nespěchají, nicméně vypadá to, že... čtěte zde
Vydáno: 22.05.2022 09:15 v sekci Publicistika | Komentované diskografie
0
Pet Shop Boys, Bank Austria Halle, Vídeň, 12.5.2022
Naživo: Pet Shop Boys ve Vídni pořádali seznamovací večírek I na popové veterány Pet Shop Boys padlo covidové prokletí - celou svou koncertní šňůru museli několikrát přeložit a domácí fanoušci se mohou konečně těšit na 8. června do Fora Karlín. Pokud chtějí vědět nějaké spoilery,... čtěte zde
Vydáno: 21.05.2022 07:50 v sekci Naživo
0
Jamie Cullum, Cherise, O2 universum, Praha, 19.5.2022
Naživo: Jamie Cullum už po klavíru tolik neskáče. Zato ale skáčou všichni kolem něj "Hurá, jazz!" Ano, je to přesně tak. Už i fanoušci jazzu mohou mít pocit, že pandemie je za námi, a směle mohou zase vyrazit za kulturou. Jamie Cullum v O2 universu vystoupil pod hlavičkou Colours Of Ostrava, odehrál ale o hodně jiný... čtěte zde
Vydáno: 20.05.2022 16:13 v sekci Naživo
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Petr Janda nahrál novou sólovku, bude na ní i duet s dcerou Martou (09.04.2022 11:11)
- Recenze: Olympic na krásné reedici "Jedeme, jedeme" působí i bez hitů fantasticky sehraně (04.12.2021 17:45)
- Publicistika: Písně našich srdcí: Meky Žbirka (12.11.2021 14:00)
- Naživo: Párty Rádia Impuls přinesla radost všem generacím (18.10.2021 13:44)
- Fotogalerie: Český mejdan s Impulsem nabídl show se vším všudy (17.10.2021 19:16)
- Nové desky 40/2021 - od Kryštof přes We Are Scientists po Oh Wonder (13.10.2021 08:00)
- Video: Olympic v klipu "Pádím" potvrzuje nastolený tvrdší trend (06.10.2021 11:38)
- Olympic křtí album "Kaťata" a vydává reedici desky "Jedeme, jedeme" (28.09.2021 10:26)
- Video: Petr Janda v klipu Olympicu "Nemám páru" zkouší roli bezdomovce (24.06.2021 09:57)
- Video: Dědci z Olympicu to v klipu k písni "Pálím tvář" rozjíždějí (27.02.2021 10:27)

ALBUM TÝDNE 21/2022

Miro Žbirka
Posledné veci

Pod příznačným názvem "Posledné veci" vychází nové album Mira Žbirky. Dvanáct skladeb plus mluvené intro a outro dal dohromady půl roku po Mekyho skonu jeho syn David převážně v londýnském studiu Konk. Díky jeho citlivé a nápadité produkci vznikla výborná deska.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 26.05.
Scorpions (DE) (O2 Arena, Praha)
Čt 26.05.
David Pomahač (Café V lese, Praha)
Pá 27.05.
Korn (USA) (Tipsport Arena, Praha)
So 28.05.
Declan McKenna (UK) (Roxy, Praha)
St 01.06.
Yungblud (UK) VYPRODÁNO (Malá Sportovní hala, Praha)
Čt 02.06.
Yungblud (UK) (Malá Sportovní hala, Praha)
Čt 02.06.
Avishai Cohen Trio (IZ) (Divadlo Hybernia, Praha)
Ne 05.06.
Imagine Dragons (US) (Letiště Letňany, Praha)
Po 06.06.
Yung Gravy (US) (Rock Café, Praha)
Po 06.06.
Imagine Dragons (US) (Letiště Letňany, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lucie Vondráčková Adele Madonna BTS Slash Michal Prokop Ed Sheeran Queen The Beatles Viktor Sheen Dua Lipa Pink Floyd Abba Vojtaano Avril Lavigne Jack White Rammstein The Weeknd Mirai Billie Eilish
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2022 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver