Když Karel Holas v rozhovoru pro MusicServer (zde) mluvil o rockových aranžmá lidových písní, kterým se Čechomor věnuje v poslední době, turné Proměny bylo před svým začátkem. Teď, když se pomalu chýlí ke konci, jsou jeho slova potvrzena měrou vrchovatou. Z původní Českomoravské hudební společnosti se stal obří spektákl, jenž svou bombastičností zastíní kdekterou halasnější skupinu. Koncert v pražské T-Mobile Aréně (a dozajista i v jiných koutech republiky) ukázal, že se podařilo partě hudebníků udělat dobrý obchod s mainstreamem - on šel tady na ruku jim, tam se zase podřídili oni jemu. To je vlastně celá historie Čechomoru, postupné prosazování se a hledání skulinek mezi skutečným uměním, které nepotřebuje masovou odezvu, a platinovou úspěšností, jež je naopak na tisících příznivců závislá. Karel Holas, František Černý a kolegové nakonec našli cestu, po níž je důstojné kráčet, ačkoli kritice původních fanoušků se asi nevyhnou.

Podle Holase si projekt Proměny 2003 zaslouží velkokapacitní haly, neboť v menších sálech by výsledek nebyl tak přesvědčivý. Ano, známý houslista měl pravdu v tom, že koncerty v provedení, v jakém je fanoušci měli možnost zhlédnout, by jen stěží nacházely uplatnění v prostornějších klubech. Pódiem byla monstrózní konstrukce rozdělená do dvou částí: zadního orchestřiště a přední plochy určené kapele (především však Holasovi s Černým, případně Dusilové). Světla hýřila všemi barvami, reflektory byly - jak je u podobných show zvykem - kapitolou samou pro sebe, která poutala nemalou část pozornosti a dotvářela velkorysou atmosféru vystoupení. To samé lze říct o dvou postranních a jedné pódiové projekci, na něž byly přenášeny jednak záběry koncertu, jednak připravené (a mnohdy notně kýčovité) videosekvence.

Když bychom měli srovnat koncert v T-Mobile Aréně (nebo kterýkoli jiný z tohoto turné) s vánočními vystoupeními v Paláci Akropolis (zde), základní rozdíl tkví ve "výpravě". Čechomor se na halovou šňůru připravil skutečně pečlivě, takže aranže všech písní byly podstatně bohatší a vrstevnatější. O to se starala "percussion sekce" s Radkem Klučkou a hostujícími Milanem Cimfem a Camilo Callerem, druhá kytara Lenky Dusilová (ta se tak stala de facto stálým členem souboru) a pochopitelně Collegium českých filharmoniků s dirigentem Ondřejem Vrabcem. Ti nastoupili zhruba v polovině koncertu a postarali se o vkusný doprovod, který mohli fanoušci konečně vidět i na vlastní oči. Právě jejich přičiněním bylo upozaděno jinak výrazné rockové chápání, jež je Čechomoru vlastní v poslední době. Dostalo se ovšem také na pompézní sóla, dobře rozloženou gradaci v úvodu i vprostřed písní, společnou hru světel a kytar či houslí apod. Jednoduše řečeno, došlo na ryzí rockový koncert za použití lidových struktur (a několika netradičních nástrojů) s filharmonickým doprovodem.

Projekt Proměny 2003 ukazuje, čeho všeho lze dosáhnout, když se člověk nebojí a má nápady. Čechomor zahraje celkově nějakým třiceti tisícovkám Čechů. Předvedl, že za léta praxe se z této skupiny stala skutečně profesionální formace, která dokáže bez problému bavit po dvě hodiny hodně různorodé publikum čítající stovky, ba tisíce hlav najednou. Bavit tak intenzivně, že zapomene na veškerou komunikaci, což v kombinaci se "sedačkovou" úpravou vyvolávalo možná až příliš chladný pocit. Pravdou ovšem je, že tyto večery nebylo ani tak o povídání nebo koukání, nýbrž o hudbě, jíž se dostalo divákům v míře dostačující. Dosvědčují to bouřlivé ovace, spontánní aplaus při přebírání multiplatinových desek ("Live" se prodalo zatím dvacet tisíc kusů a "Proměn" dokonce sedmdesát tisíc), několikanásobný přídavek i spokojené výrazy ve tvářích přísedících. Není pochyb, že tento koncertní kolotoč splnil svůj účel - vydělat peníze a zároveň pobavit. Čechomor si takovou míru zájmu zaslouží, akorát doufejme, že se jeho další působení na českých pódiích neomezí pouze na haly, protože umírněnější prezentace mu sluší ještě o trochu lépe.

Čechomor, T-Mobile Aréna, Praha, 11.4.2003