Hlavní recenzi nové desky Lady Gaga Josef Martínek zakončil těmito slovy: "'Chromatica' není nejlepším albem Lady Gaga. Přesto nemůžeme zpěvačce upřít, že po letech znovu natočila velkou popovou desku, o které se bude mluvit a se kterou protančíme nejedny střevíce." V hodnocení 7/10 se nakonec držel poměrně při zemi, protože v makrorecenzi se hned tři redaktoři podívali po vyšším čísle a dva s ním souhlasili, níž nezamířil dokonce nikdo. Celkové průměrné hodnocení vyšlo na skvělých 78 %, za což si Lady G od nás zaslouží potlesk. A co si konkrétně jednotliví redaktoři o novém albu myslí?

---

Lukáš Boček - Návrat, ve který už téměř nikdo nevěřil (9/10)
Vztah ke zpěvačce: Lady Gaga sleduji od první písničky. Něco ze zpěvaččiny úpornosti a teatrálnosti mě dodnes přitahuje, i když pro ostatní její kouzlo už asi dávno pominulo.

Je to zvláštní, ale poslední skutečně popovou Gagu jsme měli možnost slyšet na dodnes přehlíženém albu "ARTPOP" z roku 2013. Od té doby dělala interpretka všechno možné než taneční hudbu, se kterou se kdysi proslavila. O to víc budou dlouholetí fanoušci nadšení z desky "Chromatica". Ta je koncipovaná jako nepřerušovaná party, bez povinných balad či úskoků k momentálně trendy sub-žánrům, které by jí zajistily pozici v rádiích. Co je na desce ale obzvlášť přitažlivé, je úcta k taneční hudbě posledních tří dekád. Lady Gaga si z tohoto dlouhého úseku vyzobává postupy, beaty i celkovou stylizaci (nejvíce snad z devadesátkového eurodance), ale zároveň přidává mnoho svého, gagovského. Po dlouhé době pak také newyorská rodačka zní hitově.

Zejména druhý singl "Rain On Me" je přesně tou skladbou, na kterou už roky a roky čekala - hitovka na první dobrou, ze které ani nijak zvlášť netrčí kalkul v podobě featuringu Ariany Grande. Podobných kousků (přitažlivých pro rádia, a tudíž i přístupných nejširšímu posluchačstvu) album už zase tolik nenabízí, ale milovníci popu zde najdou soukromé žně. Vynikající je spolupráce s Eltonem Johnem "Sine From Above" i následující "1000 Doves", která měla být typickou klavírní baladou, ale nakonec se z ní stala jedna z nejpodařenějších písní na albu (a to jak textem, tak neodolatelnou melodií). Byl by hřích nezmínit i "Alice" nebo "Free Woman" - k dokonalosti dotažené ódy na taneční hity z poloviny devadesátých let, které zároveň zní naprosto současně.

Na albu "Chromatica" fanoušci tanečního popu nejvíc ocení, že neobsahuje žádnou vatu. A pochopitelně je i sympatické vidět, že tenhle příběh o Popelce, kterou už všichni v domovském žánru odepsali, může přece jen mít jeden další happy end.

---

Katka Šebestová - Tanec na křehkých základech její duše (8/10)
Vztah ke zpěvačce: V počátcích jsem ji pohrdavě odmítala a přitom potají ujížděla na "Just Dance" i "Poker Face". Album "Born This Way" u mě není jen guilty pleasure, ale láska na celý život.

Gaga je diva. Ikona posledního desetiletí. To, co pro minulou generaci byla Madonna, je pro současnou Lady Gaga. Chameleon, který se dokáže měnit na počkání. Žena, která několikrát změnila svůj směr, zpěvačka, která z šokujícího udělala normální. Inspiraci čerpala od těch nejlepších a teď je ona sama předlohou pro začínající hvězdy, pro které je jí nastolená laťka tak vysoká, že nad většinou rádoby dech vyrážejících kouscích jen krčíme rameny. Návrat na taneční parket je to nejlepší, co mohla pro svou kariéru udělat. Všem už dokázala, že je velkou zpěvačkou. Tuto devízu si ponechala i pro "Chromaticu", doplnila ji svou tradiční citlivostí, křehkostí a metaforami. I když na albu chybí klasická balada, skrze své texty Gaga intimní a otevřené momenty nabízí. Nejsilnější je "1000 Doves", ve které jímá svou zranitelnost. I když je deska jedněmi velkými diskohrátkami, tak je pořád celistvá a rozmanitá. Songy se neslévají do jedné hmoty. Ale své slabé momenty má, to nelze popřít. Recyklovaně a vyčpěle se mi nejvíce jeví "911", která je retrospektivou "Born This Way" éry, a "Replay", ve které se zrcadlí příliš mnoho podobností z "ARTPOP". Zbylých jedenáct plnohodnotných písní nabízí velkou jízdu. Je těžké vybírat, jestli je povedenější "Rain On Me", "Free Woman", "Alice" nebo bláznivá "Sine From Above", ve které podle mě i Elton překročil Rubikon, ke kterému si ani netroufal dojít. Každý od jejich spojení čekal velkolepou klavírní baladu, ale určitě ne electro hitovku se skoro až bizarním drum'n'bassovým outrem. S "Chromaticou" Gaga tentokrát neurčuje trendy, veze se na jejich vlně. Ovívá se devadesátkami a čerpá z nich to nejlepší. Její kolekce je zatím ta nejtrefnější a nabízí nejlíbivější dávku nostalgie.

---

Tomáš Navrátil - Alespoň jedna kočka ze staré party pořád maká (8/10)
Vztah ke zpěvačce: Lady Gaga mám v mém TOP 3. Od jejího klipu k hitu "Telephone" se vezu na vlně gagaismu a pořád mě to baví. Takže i nástup na tento Gagaserver byl jasnou volbou.

Od Lady Gaga se dá očekávat cokoliv - dojemné a silné balady, jazzové a swingové rytmy nebo elektronikou nadupané beaty. A právě na poslední jmenované se po nějakou dobu lehce zapomínalo. Přitom právě díky jejím tanečním vypalovačkám s enormně chytlavými refrény ji miloval před deseti lety celý svět. No a pak ji začal i nenávidět. Písní "Shallow" všem ukázala, že své hitovky nevyčerpala s albem "Born This Way", ale její studnice nápadů je bezedná. Album "Chromatica" na první poslech působí, že je plná songů, které se nevešly do filmu "Zrodila se hvězda" (myšlena až ta popovější a hvězdná část soundtracku), ale po několika protočeních cdčka, jehož poslech utíká vážně rychle, v něm najdete tu správnou popovou Gagu. Nejvíce se povedly duety s Arianou Grande a Eltonem Johnem. Zvláště v písni "Sine Frome Above" nemohl nikdo očekávat, že se Rocketman pustí do tanečního dubstepu. Vůbec ani nevadí absence pomalých skladeb, těch jsme si přece jen za poslední roky užili až až. A že je Lady Gaga jen odrazem minulé dekády? Třeba taková Rihanna, Christina Aguilera nebo i Beyoncé se v ní zasekly možná ještě silněji a zatím nás nepřesvědčily, že by na tom chtěly něco změnit.

---

David Böhm - Sympatický návrat na taneční parket (7/10)
Vztah ke zpěvačce: Kromě rádoby mučednické éry "ARTPOP" mám rád všechny její proměny.

Příšerky se dočkaly. Po delší době se Lady Gaga vrací ke svým tanečním kořenům a radio-friendly popěvkům. "Chromaticu" téměř výhradně obstaral Bloodpop, a na desce tak najdeme zatraceně chytlavé melodie, které chytnou na první dobrou. Pro svou jednoduchost ale oproti předchozím počinům nejspíše zestárnou celkem rychle, zvlášť tuctovky jako "Enigma" či "Replay", které od průměru dělí jen zpěvaččin silný projev. Ani spolupráce s Arianou Grande "Rain On Me" se na výsluní příliš dlouho neohřála. O kus lépe je na tom ale třeba "Babylon", který okořenily zvířecí zvuky, nebo mnohokrát vzpomínaná skladba "Sine From Above" s Eltonem Johnem (ještě aby ne, když se na ní podílelo dvanáct lidí). Ve výsledku tu máme solidní zábavu, která se do dějin popu zřejmě tučným písmem nezapíše, avšak... Kdo řekl, že to je špatně? Stefani Germanotta bohužel stále doplácí na očekávání, které každé vydání jejího nového materiálu doprovází. Současně ji ale přece jen nelze oslavovat jako další revoluci. Jenže stejně jako se s každým albem nelze loučit se zesnulou tetičkou, asi není možné s každou deskou udávat hudební trendy. Lady Gaga se na nich protentokrát svezla. A mluvit se o tom bude tak jako tak. That's gossip.

---

Honza Balušek - Deska na jedno léto (7/10)
Vztah ke zpěvačce: Asi je to divné, ale i když jsem srdcem popař, Gaga mi k němu nikdy nijak zvlášť nepřirostla. Určitě jsem neslyšel ani všechny desky.

Debaty fanoušků a antifanoušků pod každým článkem o Lady Gaga na musicserveru jsou ze začátku zábavné, pak už ale útrpné. Jedni ji vynášejí do nebes za její úžasný hlas, jiní tvrdí, že neumí zpívat vůbec. Jedni tvrdí, že posunuje pop kupředu, další se ušklíbají, že se jen veze na vlně, kterou způsobil někdo jiný. Jisté ale je, že jakkoli je rozhodně talentovaná v mnoha oblastech, mně osobně na ní vadí očividná snaha o úspěch, která je tak silná, až se z její hudby vytrácí radost. Pokud se ale na novou desku člověk dívá jako na další z řady návratů k jejím diskotékovým kořenům, i když možná chladně vykalkulovaný, musí se bavit. Dusá to krásně, refrény jsou chytlavé, hostování Eltona Johna zrovna v "Sine From Above" je velmi nečekané... Všichni si můžeme říct, že se jí to povedlo. Konečně zase natočila taneční desku, za kterou se rozhodně nemusí stydět, a po létě ji zařadíme do její diskografie bez vzpomínky, který že vlastně hit na ní byl. Ten s Arianou Grande? A jak se jmenoval?