V posledních letech láká country interprety, kteří k ní mají na první pohled velmi daleko. Jasným případem je obrovský hit loňského roku "Old Town Road" rappera Lil Nas X, který po vyřazení z americké Billboard Hot Country Songs spustil vášnivé debaty o tom, co ještě country je a co už není. Spíše ve spodních vodách hudebního vývoje je zase už pár let možné sledovat stoupající vlnu country ambientu s představiteli jako Suss nebo Chuck Johnson, kteří propojují countryový instrumentář s post-rockovou prací se zvukovými plochami.

No, a potom je tu Orville Peck. Pod tímto pseudonymem se prezentuje v Kanadě usazený hudebník, který zaujme už na první pohled svými kostýmy, pohrávajícími si s kovbojskou estetikou. Jejich nutnou součástí je škraboška s třásněmi, které zakrývají celý jeho obličej. Peck tak chrání svou identitu a zároveň zdůrazňuje pocit odcizení, který je důležitý pro jeho personu osamoceného kovboje i pro něj coby muzikanta. Jako homosexuál se totiž už od mládí cítil vždy vyčleněný ze společnosti.

Svůj debut "Pony" vydal Orville Peck na začátku loňského roku a překvapil na něm tradicionalistickým přístupem. Deska totiž nenabízí žádné fúze s jinými žánry, ale obyčejné písničky, potvrzující znalost countryového kánonu. To je případ i nového singlu "No Glory in the West". Je zvukově ohlodaný na kost, a stojí tak pouze na akustické kytaře a hlasu, který nemá daleko k Johnnymu Cashovi nebo Royi Orbisonovi. Bezútěšnost skladby doprovází také klip režiséra Isaiha Sereta. Ten už pracoval pro MGMT nebo Alt-J a s Peckem natočil intimní western, který věrně odráží zklamání, o kterém "No Glory in the West" pojednává.

8/10