Široká veřejnost už asi navždy bude v první řadě vnímat jeho působení v Queen. Fakt, že se právě Adam Lambert stal náhradou Freddieho Mercuryho v legendární britské formaci, rozdělil populaci na dva tábory - jeden to nemůže dodnes strávit, druhý to považuje za dobrou volbu. Tak jako tak je tento osmatřicetiletý rodák z Kalifornie rozhodně uvěřitelnou osobností. Nevadí mu nekonvenční vizuální prezentace a energie z něj sálá na všechny světové strany. Společně s jeho extravagantní image se v průběhu let vyvíjela i jeho muzika. Od nezáživných tanečních popěvků v začátcích to bylo s každou další deskou o trochu lepší. Dnes tak zpěvák předkládá album, na kterém se samotné muzikantství projevuje zatím nejvíce, aniž by přitom nějak extrémně zastínilo jeho oblíbený taneční pop.

Do popředí tlačí hlavně kytary a na pomyslný piedestal vyzdvihuje disco sedmdesátých let. Celá nahrávka je jen dalším důkazem, že propojit atributy současnosti s těmi z minulosti lze vkusně, pokud víte, jak na to. "Velvet" funguje výborně už od prvních tónů stejnojmenného otvíráku: kytarové funky riffy ožívají na pozadí příjemně křupající bicí rytmiky a luxusně vyleštěných vokálů. Lambert v nápadité instrumentaci naplno využívá svůj obrovský hlasový fond. Střídá rejstříky a nebojí se být jednu chvíli po čertech svůdný a následně rázně přitvrdit až rockovým zkreslením. Když k tomu přidáte dobře strukturovanou melodii, vyjdou vám z toho skvělé kusy jako například "Superpower" či "Roses", jež potvrzuje pravidlo, že pokud vám v songu zahraje na kytaru Nile Rodgers, máte hit zaručen.

Hudebními výlukami může být klavírní balada "Closer To You", jejíž atmosféru opět dotvářejí příjemné backvokály. Kdo by pak přece jen zahořel nekontrolovatelnou touhou hledat na desce trochu toho rocku, nechť si pustí "Love Dont" a užije si její tvrdé jádro elektrických kytar. Příjemným ukončením třináctipoložkové kolekce je píseň "Feel Something", jež by určitě dobře zafungovala i v muzikálu. Lambert však vsadil na sbory, skoro tři minuty projevuje hluboké emoce zahalené do prostorových efektů a jinak energické album přivádí ke křehkému závěru.

Adam Lambert je i na novince "Velvet" svůj - to, co ho baví nejvíce, se snaží dělat tak dobře, jak to jen jde. Svůj oblíbený žánr rád brousí, je trpělivý a nikam nespěchá. Výsledná práce je pak zúročena poslechem nahrávky, u které se fanoušci a fanynky rádi odvážou. Je přece tak snadné ztotožnit se s jeho sděleními a protancovat několik minut s vědomím toho, že být sám sebou není nic špatného.