Některé přístupy se ohrají, a ačkoliv plodí úspěšné singly a plní domácí haly, můžou být nakonec svazující. Skupina Slza si tak, alespoň prozatím, dala pauzu od osvědčeného producenta Dalibora Cidlinského jr. a zkusila štěstí v zahraničí.

"Vždycky nás hodně inspirovala aktuální světová pop music. Vzpomínám si, jak jsme pořád řešili, jak je možné, že jim to zní takhle a takhle, a jak to 'v tom zahraničí' vlastně dělají. Řekli jsme si, že kdo nic nezkusí, nic nezkazí, a oslovili řadu zahraničních producentů. Jednoduše jsme si udělali seznam současných nahrávek, které nás baví, na internetu našli kontakty na lidi, kteří je dělali, a poslali jim několik našich demáčů. K našemu překvapení se z nich velká část ozvala zpět a ani ne čtvrt roku nato jsme už seděli v letadle do londýnského studia," vzpomíná Lukáš Bundil. Novou kolekci tak vyšperkovali lidi jako Oliver Som, Edd Holloway a Nick Atkinson a na zvuku je to opravdu znát.

Vypíchnout můžeme hned první singl "Paravany". Výrazně ubylo bzučivé elektroniky, a skladba, potažmo celá deska tak nabyla na emocích. "Trojka tak zní až nečekaně svěže. Příjemně překvapí i rozmanitost jednotlivých položek. Vztek, láska, frustrace i vzpomínky na dětství jsou témata, která spolu koncepční celek sice netvoří, mapují však rozpoložení Petra Lexy za poslední rok a půl.

Ten se totiž tentokrát od základu podílel na textech, a s Ondřejem Ládkem finální podobu veršů pouze konzultoval a ladil. Lexa se tak ukázal jako schopný psavec, přičemž nezapomněl na možná až trademarkový způsob vyjadřování, který formaci proslavil. Slovní hrátky a příležitostné archaismy na albu nechybějí a jejich rozklíčovávání stále baví. Na deseti kouscích je ale možná škoda zabývat se hejtováním ("V ringu"), které zpěvák občas pociťuje, zvlášť když se tímto tématem zabýval již v "Lexaurinu" z předešlého počinu. Možná se ale chtěl mladý interpret podělit o vlastní perspektivu, proti čemuž asi nejde nic namítat.

Díky novému nahrávacímu procesu jako by už Slza tolik netlačila na pilu. Písně jsou chytlavé, ovšem ne vtíravým způsobem. Výrazně ubylo refrénových pokřiků typu "vooo, juuuu" a "houuuuu". Snad jako jediný odstrašující příklad se stává předposlední položka "Hoď tam trsa", která evidentně vznikla jen proto, aby se tracklist mohl chlubit velkým hitem. Až vlezlé pískání však vyústilo v asi nejméně úspěšný singl. Příště by muzikanti mohli sáhnout raději po songu "Fotky", z nějž na posluchače dýchne příjemná nostalgie.

Vystoupit z komfortních zón se ukázalo jako skvělé rozhodnutí. "3" zní aktuálně, svěže a dospěleji. Ze Slzy se tak konečně stala kapela, která má nejen hity, ale i co říct.