Oblíbení pop-punkáči All Time Low z amerického Marylandu jsou zpět. Tři roky po slušně přijaté kolekci "Last Young Renegade" nabízejí novou porci toho, co mají jejich fanoušci nejraději - líbivého pop punku se zpěvnými melodiemi.

V rané fázi jejich působení na světové scéně jsme mohli téhle partě fandit hlavně pro její rozzlobený výraz a talent napsat silný, zapamatovatelný refrén. Doba plynula a místo našlápnutých punk-rockových vypalovaček začali chlapci nabízet materiál určený zejména pro mladší a hlavně něžnější část publika.

Zlom přinesla zejména předminulá nahrávka "Future Hearts", na níž cíleně zapomněli své koule v kapelním archivu. "Wake Up, Sunshine" také žádný návrat do kytarovějšího období nepřinesl. Fanoušci si ale na nový zvuk formace zvykli, a tuší, co čekat.

Album otvírá vůbec nejlepší píseň celé sbírky a jasný favorit do rádií. Měkký vokál Alexe Gaskartha skvěle sedí na příjemně pulzující rytmice Zacka Merricka a Riana Dawsona, která před úderným refrénem vytryskne v explozi nostalgie. Skladba je totiž takovou poctou kapele samotné i jejím fanouškům, kterým v textu pokládá otázky. Dobrý kus, byť toho punku už v rukopisu příliš nenajdeme.

Také v případě následující "Sleeping In" slyšíme téměř popové postupy, které zdrsňuje jen kytara šikovného Jacka Barakata. Po sérii vesměs slušného pop punku zaujme výrazná "Monsters" s hostujícím rapperem Blackbearem, který je se svou rutinní vokální vložkou jedinou vadou na kráse povedené kytarovější pecky.

Ani druhá hostovačka v podobě rockovějších The Band Camino nepřinese výraznější chemii, která by svou rafinovaností odzbrojila. Chuť z nevyužitého potenciálu spravuje obstojná melancholická "January Gloom (Seasons, Pt. 1)" o tom, jak náladu ovlivňuje počasí a roční období. A je to lepší než tisící variace na dobrou párty anebo smutná očka po rozchodu.

All Time Low je nutné vzít kvůli svému rádiovému zvuku na milost. Pak odhalíte, že "Wake Up, Sunshine" má své kvality a řadí kapelu mezi ty originálnější uskupení na pop-punkové scéně.