Gingerhead v této nešťastné době vydali album s poměrně nadčasovým názvem "Jediný na čem záleží". Je první, které nazpívali celé v češtině, a dle skupiny je popovější a obsahuje výraznější písně. Nejenom o desce, fungování kapely, ale i o pořadu Kytarová zbrojnice si s námi povídal kytarista Maťo Mišík.
© Facebook kapely Před pár dny jste vydali album "Jediný na čem záleží". Co bylo jeho předlohou? Na čem tobě, potažmo celé kapele nejvíc záleží?
To je spíš otázka na našeho kytaristu Luboše, který stejnojmennou píseň napsal. Zpívá se v ní:
"štěstí v hlavě, dětský voči, jiskry, tóny lásky, tlukot..." Takže každý si tam pocitově vkládá to, co je pro něj osobně důležité. Myslím, že teď se ty hodnoty v tomto směru všeobecně nám všem dost mění... Jde to celkově hodně dovnitř, řekl bych. Což je dobře.
Je to vaše první deska, která je celá v češtině. Dříve jste česky zpívali jen zřídka a prohlašovali jste, že je to pro vás výzva, s kterou se chystáte popasovat. Takže jste se už popasovali?
Zpočátku to byla opravdu výzva a například pro Elišku o to větší, protože celý život vlastně zpívá a píše texty v angličtině. Ale pomalu tu výzvu přijala a ukázalo se, že jí čeština sluší. Už na začátku jsme věděli, že album chceme celé česky. Větší problém byl ovšem se samotnými texty. Nakonec jsme ale zjistili, že náš Luboš je schopný psát velmi slušné texty, které Elišce sednou. Napsal texty skoro pro celé album. Část textů je potom od Tomáše Rorečka a něco ještě od našich přátel, které jsme do procesu tvorby přizvali.
© Facebook kapely Anglické texty si psala právě zpěvačka Eliška. Jak se jí zpívají ty cizí, tedy Lubošovy? Neuvažovala o tom, že by to zkusila sama?
Je to jak kdy. Text jí musí pocitově sednout a ona se s ním musí ztotožnit. Když to necítí, jednoduše text zahodíme... a že jich už pár takto odpadlo. Psát v angličtině ji baví, ale s češtinou se trápí a moc jí to zatím nejde. Takže zatím nepíše.
Gingerhead
Gingerhead je uskupení zkušených hudebníků (Eliška Pekárek Flaková, Maťo Mišík, Luboš Moravec, Tomáš Piala, Vlasta Klein), kteří v minulosti hráli například v kapelách Tata Bojs, Walk Choc Ice nebo Ivan Král Band. Svým debutovým singlem "Holy Ground" obsadili první příčky několika předních českých hitparád. Stylově připomínají například P!nk, Paramore nebo Red Hot Chili Peppers. Na konci roku 2017 zabodovali v soutěži Skutečná liga - v celkovém hodnocení obsadili druhé místo. Frontmanka Eliška ve stejném klání navíc získala nejvyšší ocenění v kategorii Zpěvačka roku. V předchozích sezónách skupina absolvovala už dvě společná turné s partičkou Wohnout.
© Martin Babic Co bylo na přípravě desky nejlehčí a co naopak nejtěžší?
Tak nejlehčí bylo si říct:
Natočíme desku. Pak už to byla jen dřina
(smích). S přestávkami jsme na ní pracovali asi rok.
Líbí se mi vizuál alba, připomíná mi retro plakáty. Jeho autorem jsi ty. Má odkazovat na to, že hudba (motýl) vám dává svobodu, tedy to jediný, na čem záleží?
Děkuju. Máš pravdu, to retro mi je hodně blízké... mám rád, když jsou věci trochu
ošoupané, mám k nim potom nějak blíž. Téma obalu byla celkem výzva. Přece jen ten název může znamenat mnoho věcí a chvilku mi trvalo, než jsem si v tom našel to vlastní téma, tu jasnou myšlenku, kterou by to mělo vyjadřovat. Bylo mi jasné, že chci výrazný symbol a celkově jasné sdělení, aspoň pocitově. V tom obrazu je nakonec hodně symboliky. Ruka je čin, konání, možná taky naše vůle. Motýl je symbol svobody, ale také transformace či proměny. Chtěl jsem, aby to bylo víc umělecké, artové, podobné tomu, jak vnímám i naši muziku. Proto jsem použil origami a ten grafický vizuální styl. A pak jsem samozřejmě chtěl, aby to mělo tu pozitivní náladu, kterou vnímám i z naší hudby.
V songu "Až se ohně" hostuje Viktor Dyk. Sami o této písni prohlašujete, že se jedná o vikingskou píseň a že jste do ní tedy hledali nějakého vikinga. Čím Viktor splňuje parametry?
Tak já myslel, že se to všeobecně ví... Viktor JE viking!
(smích). Stačí se na něj podívat - jizva přes půl obličeje, bojovný duch i hlas. V tom jsme měli jasno hned, že to musí zpívat jedině on. Navíc je to kamarád a na albu jsme nechtěli mít úplně cizího člověka.
Natočili jste šestnáct skladeb. Co bude s těmi, které se na kolekci nedostaly?
Něco odpadne úplně a něco použijeme třeba na nějaké budoucí EP. Některé písně se opravdu povedly, jen je potřeba na nich ještě trochu zapracovat a dotáhnout je.
Jak vnímáš posun od EP "Holly Ground"?
To je spíš otázka na fanoušky a posluchače, aby to posoudili. Ale pokud můžu mluvit za nás, rozhodně je teď ta muzika pestřejší. Rozšířilo se to o další zajímavé polohy. Někde je slyšet víc syntezátorů než kytar, struktura písní je víc jasná, popová. Snažili jsme se napsat výrazné písně. Určitě stojí za zmínku, že velkou část muziky tentokrát napsal náš kytarista Luboš Moravec.
© Christoph Night Proč odklon spíš k popu? Co vás k tomu vedlo?
K tomu máme sklony od začátku, jen tam bylo víc kytar, než je nyní. Dobrý pop a silné melodie máme všichni rádi.
Zmínil jsi, že za vším stojí Luboš. Podíleli se i ostatní členové, tedy vedle hraní na své nástroje?
Každý do toho dává to, co mu jde nejlíp. Luboš je zdatný skladatel, Eliška tomu dává hlas a srdce, Tomáš a Vlastík nás jistí odspoda, no, a já ten zbytek
(smích). Nejsme žádná firma, kde to šlape jak hodinky. Jednoduše rádi hrajem' a ty věci kolem se učíme za pochodu a každý přispívá tak, jak zrovna může.
Album má velmi dobrý zvuk. Kde jste ho nahrávali?
Od začátku jsme věděli, že to chceme udělat co nejlíp. Proto jsme také na konci roku dělali crowdfundingovou kampaň, během které se nám podařilo vybrat od fanoušků dostatek prostředků, abychom si mohli dovolit kvalitní studio. V první fázi jsme nahrávali v několika menší studiích, ale to velké finále se odehrávalo v asi nejlepším studiu u nás, ve studiu Sono. Až na jednu výjimku celou desku míchali a dokončovali naši kamarádi a skvělí producenti Pavel Karlík a Milan Cimfe. Ze zvuku desky máme fakt obrovskou radost.
Eliška v období po vydání EP porodila druhé dítě. Jak moc to ovlivnilo chod kapely a přípravy novinky?
V tomhle je Eliška takovej ledoborec
(smích). Čtrnáct dní před porodem ještě zpívala v Lucerna Music Baru, kde jsme hráli na rodinném mišíkovském minifestu, a ani ne měsíc po porodu už pěla na soutěži Skutečná liga, kde nakonec získala i hlavní cenu Zpěvačka roku.
© Facebook kapely Luboš v jednom rozhovoru prozradil vaši vizi: "Chceme to vytěžit na maximum, my si žádná omezení nedáváme. Co vesmír dá, to bude, děláme pro to maximum." Jak se stavíte k tomu, že vesmír nám teď nadělil pandemii? Jak moc vás to zasáhlo?
To je dost citlivá otázka a každý v kapele to vnímá samozřejmě jinak. Ale zasáhlo nás to například tak, že jsme museli zrušit jak chystaný pražský křest, tak i dlouho připravované turné k tomuto albu. Mělo to být naše vlastně úplně první turné v dějinách kapely, tak to mne dost mrzelo. A vydání alba v tomto období taky asi není zcela nejšťastnější. Lidi maj' přece jen jiné starosti. Nicméně turné i křest přesouváme na podzim a budeme pevně věřit, že se to do té doby nějak uklidní a že lidi budou mít chuť na koncerty zase chodit.
© Facebook interpreta Co děláš v tomto nečase? Pracuješ na nové hudbě?
Pro mne se skoro nic nezměnilo. Živým se primárně grafickým designem a práce mám dost. Do toho tvořím videa pro svůj YouTube, takže se opravdu nenudím. Snažím se udržet si jasnou a pozitivní mysl s vědomím, že vše má své řešení. Prostě jdu svým tempem dál, tak jak mi to má intuice říká.
Někde jsi prozradil, že v Gingerhead jsi našel vše, co miluješ. Mohl bys být konkrétnější?
Je to tak. Muzika, kterou spolu tvoříme, opravdu splňuje všechny moje ideály. Skvělá, energická zpěvačka, živelná energie na koncertech a kvalitní muzika s prvky rocku a popu. Žádnou další kapelu nepotřebuju.
Před lety ti jednu píseň pomohl otextovat tvůj novopečený bratranec Roger. Co se s tím songem stalo? Spolupracujete i nadále?
Singl "Raise Me Up" lidi najdou jako takový retrospektivní, dokumentárně laděný videoklip na našich stránkách nebo na YouTube. Máme v plánu udělat opět čistě anglicky zpívané EP, tak ho tam určitě zařadíme. S Rogerem jsem v kontaktu dost často, a dokonce plánujeme, že společně natočíme nějaké písničky, na což se moc těším, protože Roger je moc šikovnej muzikant a zpěvák.
© Facebook kapely Společně s Gingerhead?
Ne ne, jen my dva. Mám takovou vizi udělat si pár písniček s přáteli kolem mne. Možná z toho v budoucnu bude i nějaká deska, ale to hodně předbíhám. Zatím je jen idea a chuť.
Před lety jste točili klip 360° technologií. Na podzim jste zase udělali vtipné video s běžkaři na "Tancuj tam a zase zpátky". Máte připravenou další vychytávku?
Budeme se snažit. Ono je to u nás s klipama vždy dost
na pankáče. Navíc teď, kvůli karanténě a řádění viru, je situace s případným natáčením o to komplikovanější. Ale na něčem se pracuje, tak uvidíme, jak to dopadne. Klip každopádně bude... a ne jeden.
Během jednoho roku vydali nové desky všichni Mišíkové. Probírali jste to a radili se mezi sebou?
Určitě. Táta mi hodně posílal například polotovary ze studia Sono, abych si to poslechl. Ta jeho deska zní skvěle. O to větší radost mám, že jsme nakonec naše album taky míchali v Sonu, stejně jako on. Adamovi jsem na jeho desce dokonce do jedné písně nahrál všechny kytary. Takže ono se to u nás dost propojuje.
© Markéta Šedivá Máš respekt z táty a jeho mistrovství?
Tak bych to neřekl. Vážím si ho pro jeho lidský rozměr, morální postoje a charakter. To vše se samozřejmě odráží v hudbě, kterou dělá a kterou mám opravdu rád.
Máš na YouTube svůj pořad Kytarová zbrojnice. Jak tě to napadlo? Kdybys mohl pozvat jen jednu osobu i ze světové scény, kdo by to byl a proč?
Jsem kytarista a mám rád kytarové vybavení i ten proces tvorby vlastního, unikátního zvuku. U každého kytaristy to je jiné a vždy jsem rád nahlížel do kuchyně těch druhých. A tak to vzniklo. Spojil jsem tuto vášeň se svým dalším koníčkem, tedy tvorbou videí a platformou YouTube, a Kytarová zbrojnice byla na světě. Takže koho zajímá klábosení dvou kytaristů s občasným taháním za struny, šup tam. Hledejte na YouTube nebo zadejte rovnou
Kytarová zbrojnice. V tento moment je na světě šestnáct dílů s hosty jako Adam Krofian z
The Atavists, Petr Pokorný z Etc,
Michal Pelant od
Davida Kollera,
Honza Homola z Wohnout a taky taková specialitka, americká kapela
Smashing Pumpkins. Posledním dílem v řadě je netypicky můj táta. A koho bych tam chtěl jako toho vysněného hosta? Myslím, že takové povídání s Brianem Mayem z
Queen by pro mne byl asi zážitek, je to náramně sympatickej a moudrej chlapík.
Od doby, co existuje tento pořad, se ti říká kytarový youtuber. Cítíš se tak?
Dělám si z toho spíš legraci, a když se mne lidi ptají, co dělám, odpovídám že jsem teď ten jůtůber.
(smích) A to nekecám, protože to se pozná... na ulicích mne začínají zastavovat cizí lidé a chválí mi ta kytarová videa. Naštěstí teď nosíme ty roušky, tak je klid.
(smích)
© Petr Kulhánek Prozradil jsi, že bys postupně rád začal tvořit víc videí i na další témata, která jsou ti blízká. Na co se můžeme těšit?
Formát Kytarové zbrojnice je daný, ale pro svůj YouTube kanál dělám i jiná videa. Jedna část je ten můj výtvarný svět, kde mohu nabídnout opravdu hodně, a potom řekněme zdravý životní styl, což je oblast, která mi je hodně blízká, a rád bych proto nabídl pár fajn tipů a doporučení z vlastní zkušenosti.
Zdravý životní styl? V jakém slova smyslu?
Tak od všeho trochu: jídlo, pohyb či péče o vlastní nitro. Už dřív jsem natočil pár video receptů nebo videí o čaji, který bytostně miluju. Ale v plánu toho mám víc. Jak regenerovat zrak, když moc čučíte do počítače, jak si pomoci, když se přejíte, a tak podobně.
© Facebook kapely Zmínil jsi Honzu Homolu. Máte za sebou turné s Wohnoutama, kterým jste předskakovali. Jak vzniklo toto spojení? Jaký spolu máte vztah? A jak na to vzpomínáte?
Za to můžu já. Znám se klukama už od střední, jelikož s Honzou Homolou jsme spolužáci a
spoluskejťáci. Chodil jsem na jejich první zkoušky a sledoval, jak rostou, od počátku. Ale na společné hraní došlo až nyní. A vím, že blbou kapelu by si k sobě nevzali. Takže to od nich byla vlastně i velká poklona a moc si toho všichni vážíme. Navíc ta dvě turné byla opravdu skvělá. Na našem YouTube z toho najdete i vlog.
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz Když už jsme u těch známých jmen, koncem roku jsi se s kytarou ukázal jako host na turné Tata Bojs. Jak k tomu došlo?
Je to tak. Skoro po sedmnácti letech jsem si zase pořádně s
Tatáčema zahrál. Pro ty, kdo nevědí, v letech 2000 až 2003 jsem byl členem této kapely a natočil s ní "Biorytmy". A právě toto album loni vyšlo poprvé na vinylu a kluci k němu udělali malé turné. Původně jsem měl hostovat jen v pár písničkách, ale nakonec jsem odehrál dvě třetiny celého koncertu. Bylo to fakt skvělé. S klukama se máme hodně rádi a myslím, že nám všem udělalo náramně dobře si takto společně zase vyrazit. S Vláďou (nynější kytarista TB) jsme nakonec utvořili takový kytarový tandem a všechny písně z "Biorytmů" jsem hráli oba najednou. A musím říct, že to teda bylo něco... fakt nášup a skvělá energie. Natočil jsem hromadu materiálu na kameru a chystám se z toho udělat krátký video dokument.