Pro začátek malý náhled za oponu. V hudební branži platí několik nepsaných pravidel. Když si dohodnete rozhovor s nějakým umělcem, jeho management si vybírá, zda si budete povídat osobně, telefonicky nebo mailem. A přesně podle tohoto pořadí si pak dopředu můžete domýšlet, do jaké míry se vám zpovídaný otevře a jak moc povedený bude výsledek. Pokud má být rozhovor veden po telefonu (jako v tomto případě), většinou máte domluvených patnáct minut, a když se blížíte k limitu, vstoupí do toho manažer, aby vám oznámil, že máte položit poslední otázku. Je to samozřejmě i z toho důvodu, aby to ze strany toho interpreta nepůsobilo neslušně a aby na sebe úkol toho špatného vzal někdo, kdo pro interview není vůbec podstatný. A aby interpret, když ho třeba nebaví, že dostává stále stejné otázky, mohl mít vše brzy za sebou a vyšel z té debaty jako sympaťák. Nikdo totiž nechce mít špatné PR a rozházet si to s novinářem.

V tomto případě to ale bylo jinak. Casper (na titulní fotce druhý zleva) se rozvykládal tak, že když byl časový limit u konce, byli jsme teprve někde u třetí otázky. Ptal jsem se tak dál a dál a čekal, zda nás někdo zastaví nebo zda Casper začne náhle odpovídat stroze jednou větou, čímž mi dá najevo, že už toho bylo dost. Nikdo mě ale nezastavil. Rozhovor se tak protáhl na padesát minut a skončili jsme jen proto, že už mi došly otázky. To se normálně vůbec nestává. Buď je tedy kytarista a klávesista Kensington neobvykle slušný anebo ho ten rozhovor doopravdy bavil. Tak či tak, tady je jeho první část.

Raději bych začal něčím jednodušším a veselejším, ale myslím, že se asi nedokážeme vyhnout tématu koronaviru.

Jo, je to jako ten pomyslný slon v pokoji.

Nevím, jestli se to k tobě už doneslo, ale v Česku se včera (rozhovor se uskutečnil ve středu 11. března) vláda rozhodla, že všechny kulturní akce nad 100 lidí budou od dnešního dne zrušeny. Zatím nevíme, jestli se to bude týkat i vašeho koncertu 26. března, tudíž bych se chtěl zeptat, jaká je teď situace na vaší straně, jestli už se s tím potýkáte napříč chystanými koncerty po Evropě a jak to vlastně jako kapela vnímáte?

Jo, už jsem o tom slyšel. Myslím, že všichni, kteří v posledních dnech mají co do činění s velkou skupinou lidí, která se má sejít na jednom místě, jsou teď dost vystresovaní. Zatím víme, že show v České republice ještě stále platí a nikdo ji nezrušil, protože to datum, kdy se bude konat, je ještě relativně daleko od včerejšího nařízení. Myslím, že tvůj odhad je v tuhle chvíli stejný jako můj. Je vážně hodně složité něco předjímat dopředu. My velmi podrobně monitorujeme situaci v zemích, kde máme hrát, protože každý stát teď zaujímá určitá opatření, což je samozřejmě logické. A všichni tím trpíme. Myslím, že ta primární obava u všech by mělo být zdraví a bezpečí a až potom všechno ostatní. Pokud vládní zmocněnci rozhodnou tak či onak, není na nás, abychom to jakkoliv komentovali, pouze se tím musíme řídit. V tuhle chvíli ten koncert tedy není zrušen, a pokud nakonec bude, budeme ho samozřejmě chtít spíše přeložit na později, než abychom ho úplně zrušili. Takže pokud se to nestane teď, snad se to stane na podzim. Pokud se nám tedy podaří ho zakomponovat do našich itinerářů a celá ta krize, panika a stresující období už budou tou dobou snad pryč.

Je to vážně divná situace, protože máme vyrážet na šňůru odteď za týden, a vlastně pořád nevíme, jestli na to turné pojedeme nebo ne. Každý den dostáváme nové informace a naši booking agenti a manažeři podrobně monitorují každé vystoupení, které by nás mělo v tuto chvíli čekat. Těžko říct. Myslím, že jsme oba na stejné lodi. Štve mě to, ale co můžu dělat? Nevím. Koronavirus už by měl jít do hajzlu.

A museli jste už v tuto chvíli zrušit nebo posunout nějaké koncerty v jiných zemích Evropy?

Ne. My máme v tuhle chvíli plány na festivalové turné, něco málo na podzim, ale jinak jsme zatím letos ještě nikde nehráli, pokud tedy nepočítám speciální koncert v Rotterdamu v lednu. Měli jsme doteď pár dní volna, ty jsme strávili na ostrově v Karibiku a samozřejmě jsme tam i odehráli koncert. Máme vlastně štěstí, že na tom jarním turné ještě oficiálně nejsme, ale jsem docela realista, takže myslím, že se nemůžeme tvářit, jako že je všechno v pohodě a ten slon v místnosti stále zůstává. Je to na prd, ale nemyslím si, že jsme mezi těmi lidmi, kteří se teď bojí nejvíce. Tím mám na mysli, že se musíme starat o naše babičky a dědečky, kteří jsou náchylnější k tomu to chytit. My jsme zatím ještě mladí a zdraví a pravděpodobně to přežijeme, aniž bychom si toho jakkoliv všimli, ale musíme myslet na naše rodiny a starší spoluobčany.

A jaká je vlastně teď situace v Nizozemí? Dělají se u vás také nějaká opatření?

Jo, ale není to zatím tak špatné. Myslím, že to máme pod kontrolou. V tuto chvíli máme tři sta padesát nemocných, což ze sedmnácti milionů obyvatel není tak zlé. Máme v podstatě jen jednu problémovou oblast na severu, která je nyní odříznutá a v karanténě podobně, jako se to teď děje v Itálii, ale není to zatím tak vážné. Všem ale bylo řečeno: "Zůstaňte doma, nechoďte do školy ani do práce." Platí to ale jen pro tuto konkrétní lokalitu. Z toho, co vím, byli tady zatím tři lidé, kteří už na koronavirus zemřeli a všem bylo přes osmdesát a ani předtím na tom nebyli zdravotně úplně nejlépe, takže nevím no. Je dost složité říct, jak moc nebezpečná tahle věc je, a to nás podle mě stresuje nejvíce. Pořád přemýšlíme, jak moc vážné to je. Zároveň všichni víme, že je to dvakrát tak nakažlivé jako normální chřipka, takže musíme být opatrní. Někteří lidé to na druhou stranu s tou panikou přehánějí a pak to spouští tenhle dominový efekt, kdy už se to dostává mimo kontrolu. Ale to je asi normální. Celkově si ale myslím, že v Nizozemí ještě panika není. Všichni jsou velmi dobře informovaní a vláda jasně říká: "Nepodávejte si ruce. Nechoďte do velkých skupin lidí, pokud opravdu nemusíte," a tak podobně, takže myslím, že je to podobné jako u vás.

Jo, v tuto chvíli, máme v ČR 60 nakažených, takže je to docela podobné a...

(skáče do řeči) Jo, věřím, že to může být pro vás brzy horší, protože jste blíž Itálii, ale těžko říct. Celý svět je dneska tak globalizovaný, všichni cestují, asi se tomu nedá úplně vyhnout. Náš manažer třeba včera letěl do New Yorku a říkal mi, že v letadle bylo jenom 30 lidí. Můj brácha je pilot a říkal mi, že spousta jeho plánovaných letů byla úplně zrušena. Takže fakt je to globální problém. Myslím, že jsme se zatím nedostali ještě do té nejhorší fáze, a z toho mám celkem strach, ale na druhou stranu si říkám, že snad za dva tři měsíce by se ta situace mohla uklidnit, protože všichni jsou velmi dobře informovaní a ten počet by snad mohl zase klesat. Doufám, že se brzy dostaneme zase do normálu a snad si jen budeme o něco častěji mýt ruce.

Tak asi pojďme k něčemu veselejšímu. Abych byl upřímný, jsem váš velký fanoušek, protože...

(skáče do řeči) Díky! (smích)

Viděl jsem vás naživo už desetkrát v různých zemích a v prosinci jste hráli doma v Amsterdamu ve třikrát zaplněném Ziggo Dome (něco jako naše O2 arena, pozn. aut.), kam jsem za vámi letěl...

(skáče do řeči) Wow!

...takže by měl zajímalo, jak na ty tři velké koncerty vzpomínáš?

Ty jo, no... Abych byl upřímný, byli jsme dost ve stresu, protože jsme byli hodně ve skluzu s celou přípravou produkce a show jako takové. Nakonec to bylo tak dobré, jak jsme doufali, ale těch pár týdnů předem bylo šílených. Museli jsme toho strašně moc nachystat v hrozně krátkém časovém horizontu. Ale když jsme pak nastoupili na pódium, myslím, že jsme byli hodně soustředění a náš tým osvětlovačů a techniků zodpovědných za projekce odvedl fantastickou práci, takže ve finále jsme byli extrémně šťastní ze všech tří koncertů. Byla to asi nejdospělejší vystoupení, jaká se nám dosud podařilo dát dohromady v historii kapely i v historii našich koncertů v Ziggo Dome, protože to nebylo poprvé, co jsme tam hráli. Taky to byl začátek nové kapitoly, protože to bylo prvně, co jsme hráli naživo věci z nové desky "Time", které do setlistu krásně zapadly, takže jo. Byla to spousta srandy a byli jsme z toho fakt nadšení. Všechen ten stres předtím zafungoval jako katalyzátor, soustředili jsme se na výkon, a tak to nakonec bylo moc fajn.

Musím se přiznat, že když ten koncert srovnám s těmi ostatními, které jsem viděl u nás a dalších zemích, bylo pro mě největší překvapení to, že na vás chodí doma mnohem starší fanoušci, lidí kolem padesátky tam bylo opravdu hodně, zatímco v Česku na vás slyší spíše mladší publikum zhruba kolem dvaceti a třiceti let. Čím je to podle tebe způsobeno?

(smích) Jo, to máš pravdu. V Nizozemí je věkový průměr našich fanoušků mnohem vyšší, ale to je tím, že doma nás poslouchají fakt všichni. Ať už je jim patnáct nebo šedesát. Podle mě je to takhle široké, protože u nás jsme považování za opravdu velkou, mainstreamovou kapelu, která vyprodává stadiony, zatímco v jiných zemích nás objevují postupně. V ostatních státech jsme častokrát začali hrát až potom, co jsme takto masivně prorazili doma, a je přirozené, že tam na nás nebudou chodit starší lidé, protože ti už obecně novou hudbu moc neobjevují. Proto je v zemích jako Česko, Polsko, Rakousko a podobně normální, že na nás budou chodit spíše mladší ročníky, pro které je přirozené, že novou muziku ještě pořád objevují.

Ještě bych dodal, že i v Nizozemí na nás pořád chodí dost mladších fanoušků, jen už je to mnohem více promíchané a v zemích, jako je Česká republika, nejsme vnímáni jako obrovská stadionová kapela, ale spíše jedna z mnoha klubových kapel, která prostě zrovna přijela. Asi je potřeba, aby i u vás doma začali starší lidé objevovat novou hudbu (smích).

Myslím, že je cool, když na tebe chodí věkový mix fanoušků, protože nechceš hrát jenom pro babičky a dědečky (smích), i když tohle ještě není náš případ v Nizozemí. Dohromady to ale dává dobrý vibe naživo. Nechceš zároveň hrát ani pouze pro pištící třináctky ani jenom pro šedesátníky. Je fajn, když je to někde uprostřed.

Souhlasím. Myslím, že tohle byl pro mě osobně dost velký kulturní šok, protože když jsem seděl v letadle, představoval jsem si, že tam budete mít ty nejoddanější fanoušky ze všech koutů světa, že se tam budou zpívat všechny vaše refrény jako velké chorály někde na fotbale, a když jsem tam pak byl, spousta lidí jen tak postávala, poslouchala, popíjela pivko, zatímco vy jste na pódiu mohli nechat duši.

(uvolněně vydechne) Jooo, přesně tak. Myslím si ale, že kdyby ses posunul trochu víc dopředu, najdeš tam víc die hard fanoušků (stál jsem asi ve třetí řadě - pozn. aut.). Ale na těchhle velkých show samozřejmě najdeš i spoustu lidí, kteří tam jsou úplně v klidu. Občas si říkám, že je to možná i trochu kompliment, protože tihle starší fanoušci, kolem čtyřicítky a výš, si třeba zajdou na dva tři koncerty za celý rok, a když si k tomu vyberou nás, tak je to fakt cool. Pak máš zase třeba mladší fanoušky, kteří chodí třeba na 30 koncertů ročně, a tak už je to třeba tolik nebere a hrajou si u toho s telefonem. Proto si myslím, že nám nepřísluší to nějak hodnotit nebo soudit. Myslím, že hlavní je být vděčný za to, že nás ti všichni chtějí vidět hrát.

Jak dlouho trvalo takovou show vytvořit a s jakým konkrétním nápadem jsi přišel ty?

Začali jsme už někdy v dubnu, abychom v listopadu byli připravení. Začneš většinou s konceptem setlistu, který v podstatě vede celý zbytek produkce, protože chceš, aby to mělo určitou flow, aby tě to provedlo různými emocemi a atmosférou, a to je potřeba vybalancovat. A když to máš hotové, přemýšlíš, jaký vzhled těm songům vlastně dáš - jestli tam bude takové a takové osvětlení, v jakých barvách, zda tam dáš video na projekci a podobně. S tím jdeš potom za týmem osvětlovačů a dalších techniků, kteří to mají na starosti, a vysvětluješ jim, jakou máš představu. Ti na tom pak pracují, párkrát si to zahrajete s kapelou různě naaranžované naživo a bavíte se o tom, co funguje a co ne. Je to podobné stavbě domu. Začneš s nástroji, které máš k dispozici, dáš dohromady plán, sezveš si na to tým odborníků a každý přidává další kroky dle své odbornosti. Ty to koriguješ tak, aby všichni věděli, co mají dělat a zároveň byli na jedné lodi. A to všechno se dá dohromady třeba tři čtyři týdny před show. Pak ten poslední týden před vystoupením už to jenom celé nacvičuješ pořád znovu a znovu, aby všichni přesně věděli, co mají v daný moment dělat. A pak už to stačí jen celé odehrát před lidma (smích).

Čí nápad byl to ohniště, které jste postavili před bicí a zároveň se promítalo až na stropní obrazovku?

Myslím, že to byl nápad přímo od nás jako kapely. Říkali jsme si, že by bylo fajn mít tam takové propojení s obalem našeho nového alba "Time" a celým tím nahráváním v Kanadě. Tam jsme hodně času trávili v lesích a u chaty, kde jsme si právě takové ohniště dávali dohromady a pak nad ním opékali maso, tak nám to přišlo hezké to takto propojit.

Souhlasím, zapadlo to krásně do zbytku show a celý ten koncept byl opravdu působivý.

Děkuju. Bylo by super to mít s sebou i na turné.

Je něco, s čím jsi tam naopak nebyl spokojený a co bys chtěl do příštího Ziggo Domu opravit?

Abych řekl pravdu, jsem dost spokojený s tím, jak to celé vypadalo, znělo a působilo. Co bych ale změnil rád, jsou ty přípravy předem, které byly vážně hektické, a tak bych chtěl, abychom na to všechno měli příště více času. S tou show jako takovou jsem vážně úplně v pohodě. Pamatuju si, jak jsme si jako uzlíčky nervů říkali: "Doufám, že se to podaří udělat tak, jak si to teďka v hlavách představujeme." A po tom, co jsme slezli dolů, už jsme se jen chlapácky poplácavali po ramenou a s úlevou v hlase prohlašovali: "Jo, zvládli jsme to."

Jestli můžu, jeden nápad bych měl.

Sem s ním.

Osobně se mi velmi líbí song "Uncharted", který jsi jako jeden z mála na novince napsal ty. Představa, že by při startu jeho posledního refrénu začaly ze strupu padat jiskry, se mi velmi líbí. Co ty na to?

Jo, to zní fajn. Můžu ti říct, že přesně nad něčím takovým jsme i ve skupině uvažovali, když jsme to celé chystali, ale nakonec jsme se rozhodli držet se jen muziky a v tomhle songu ubrat na teatrálnosti a umožnit vyniknout jeho intimitě. Rozhodně jsme tady ty speciální efekty dost zvažovali, ale došli jsme k názoru, že je tahle balada nepotřebuje a můžeme ji zahrát tak, jak je, protože mluví sama za sebe. Ale nikdy nevíš. Třeba to do příštího roku ještě změníme.

No, a to mě zrovna zajímá, protože celý ten výlet za vámi do Amsterdamu byl pro mě jeden z vrcholů celého roku, takže stále zvažuju, zda koupit lístky i pro letošek, kdy se tam v prosinci zase vrátíte. Bude ta show zase stejná, nebo už existují plány, jak by se ještě od posledně mohla lišit?

Určitě chceme změny. Vždycky když jsme v Ziggo Domu hráli v minulosti, snažili jsme se vymyslet něco nového. A chystané koncerty budou rozhodně jiné než ty z roku 2019. Ale abych byl upřímný, ještě jsme se tomu neměli čas věnovat a probrat to podrobně. Musíme zase rozjet ten stroj a popřemýšlet. Třeba dojdeme k tomu, že ty jiskry do "Uncharted" přidáme (smích).

V druhé části rozhovoru se budeme bavit o tom, jak Caspera změnilo otcovství, o plánech na festivalové vystoupení na Szigetu, depresích, negativních komentářích na internetu nebo o prostituci a užívání mariuhany v Amsterdamu.

P. S.: A než druhá část vyjde, můžete se podívat na jen pár dní starý záznam koncertu v Ziggo Dome v roce 2017, který kapela uvolnila fanouškům zdarma, aby jim alespoň trochu vynahradila odložené turné. A je to hodně jiné než v rozhovoru zmiňovaná loňská vystoupení.