teepee - Je to poprvé, co máme nějaká očekávání

04.02.2020 19:00 - Hana Bukáčková | foto: facebook interpreta

Teepee je dreampopové duo Miroslava Patočky a Terezy Lavičkové. Během posledních dvou let k sobě přibrali další dva muzikanty, spolupracovali se zahraničním producentem a aktuálně vydávají svoji třetí desku "Where the Ocean Breaks". Ta má být o naději, a tak jsme i toto téma nakousli v rozhovoru.
teepee
© Richard Roško
Vznikli jste před pěti lety. Splnily ty roky vaše očekávání? Bylo těžké se prosadit, když nehrajete zrovna mainstreamový žánr?

Miroslav: Na začátku jsme vůbec nic nečekali. Začali jsme prostě hrát, a poměrně rychle to nabralo velký spád. Po úspěšném začátku jsme si v roce 2017 dovolili odjet na půl roku do zahraničí. Zažili jsme si, jak těžký je vrátit se do povědomí. Začali jsme dělat novou desku a hrát v cizině. Teď doufáme, že se lidem v Česku znovu připomeneme, a poprvé tak jako teepee určitá očekávání máme. Nad albem jsme strávili hodně času, doufáme tedy, že nám to pomůže projekt posunout někam dál, že si třeba zahrajeme na větších českých festivalech i za hranicemi.

teepee
© Lindsay Oliver
Dostali jste se do povědomí tím, že jste předskakovali Thomu Artwayovi, Emmě Smetaně a aktuálně i Lenny. Co vám to dalo?

Tereza: Na koncertech s Lenny nás minimálně půlka publika bedlivě poslouchala, prodali jsme hodně merche, doufám, že jsme naším hraním získali i nové fanoušky.

Miroslav: S Lenny jsme po dvou letech hráli jako duo. Naposled jsme tak vystupovali se Seafret během pár koncertů na podzim 2018. Být s jakýmkoliv takovým interpretem člověku hodně dá. Vidí, jak to funguje jinde, a dostat se do zákulisí je obrovská zkušenost, díky které může poznat zajímavé hudebníky a získat kontakty do budoucna. Lenny i lidi z její kapely jsou skvělí, hezky nás přijali a koncerty jsme si užili.

teepee

Skupina teepee je objev českého indie. Vznikla v roce 2015 jako duo ve složení Miroslav Motyčka a Tereza Lavičková. Zasněnou kombinaci jejich vokálů doplňují kytary (Miroslavova akustická a Terezina elektrická), samply a syntetické zvuky. Melancholické anglické texty jsou pak osobními zpověďmi obou členů. Svoje řady později rozšířili o bubeníka Antonína Procházku a multiinstrumentalistu Prokopa Korbu. Absolvovali řadu zahraničních showcase festivalů, předskakovali Thomu Artwayovi, Emmě Smetaně či Lenny. Debutovali albem "Albatross", následně vydali EP "Mirrors" a aktuální "Where the Ocean Breaks".

teepee
© archiv kapely
Zúčastnili jste se řady showcase festivalů. Získali jste nějaký důležitý kontakt či jinou zásadní zkušenost?

Tereza: Díky Waves Vienna ve Vídni nově spolupracujeme s německým labelem Springstoff. Jeho šéf se náhodou dostal na náš koncert, zavolal si nás a nabídl nám spolupráci. Záleží hodně na štěstí a náhodě.

Miroslav: Na Nouvelle Prague si nás všimla skupina Poláků, která na nás přišla i na Enea Spring Break v Poznani. Tam jsme si potvrdili, že nám budou dělat booking v Polsku. Na základě téhle zkušenosti jsme jeli na hamburský Reeperbahn Festival s očekáváním, že se stane další maličkost, která nás někam posune. Ale vlastně se nic nestalo, byť jsme hráli pro absolutně plný klub. Teď jsme na Eurosonic jeli s tím, že nemáme žádná očekávání a jedeme si s novým členem užít koncerty.

Je těžší hrát odborníkům na showcaseu, nebo si získat obyčejné posluchače na nějakém festivalu?

Tereza: Jak kdy… Ale často je těžší hrát právě odborníkům, protože člověk má pocit, že ho neustále soudí, a s tím přichází nervozita.

Svoje řady jste před dvěma lety rozšířili o bubeníka Martina Nouzu, o rok později ho vystřídal Antonín Procházka. Teď jste naznačili, že jste se znovu proměnili. Má to znamenat, že jste k sobě přibrali ještě někoho?

Tereza: Přibrali jsme Prokopa Korba, což je mladý kluk, producent a multiinstrumentalista a je hrozně šikovný. Zastává všechny nástroje, které jsme potřebovali - piano, synťáky a basu.

Miroslav: Občas to zvládne všechno najednou.

Tereza: Tonda je taky skvělej a má nekonečně mnoho možností. Líbí se mi na něm, že je jemný bubeník. Někdo jen bouchá, ale Tonda umí hrát dynamicky - strašně něžně, ale umí do toho i praštit. Myslím, že se to do naší hudby skvěle hodí.

teepee, Klub Famu, Praha, 6.5.2019
© © Carter Oswood / @carteroswood.com/
Podíleli se nováčci i na nové desce?

Miroslav: Tonda nahrával bicí, s Prokopem jsme ale spolupráci na nové desce nestihli, první zkoušku jsme měli na začátku ledna a teď 17. 1. jsme s ním hráli prvně živě.

Terko, začala jsi hrát na kytaru smyčcem. Co ti to přináší?

Tereza: Hrála jsem tak na začátku, ale pak jsem od toho trochu upustila. Teď jsem přišla na to, jak hrát, aby to bylo ještě líbeznější. Hraju i s EBow, což je elektronický smyčec. Dělá to hezké plochy, úplně jiný zvuk. Elektronický a zároveň smyčcový.

Co dalšího neobvyklého můžeme na nahrávce ještě slyšet?

Tereza: Je tam spousta srandovních věcí, který jsou tam ukrytý. Třeba zvuk závěrky foťáku a další cingrlátka. Rytmické věci jsou zahrány na takový divný věci jako například psací stroj.

Miroslav: Ale jsou to všechno detaily, které tomu dodávají nový charakter. Musíte se hodně zaposlouchat, abyste je poznali.

Přijde mi, že se s "Where the Ocean Breaks" vracíte tak trochu ke kořenům a debutu. Je to záměr?

Miroslav: Tematicky je to pozitivnější, což svádí k tomu, že to může být chápáno podobně jako "Albatross". Jsem ale přesvědčený o tom, že je nová deska hodně odlišná, a to hlavně zvukově, což je částečně dáno i tím, že jsme nově mnohem víc zakomponovali nové nástroje, především piano. Celkové zvukové spektrum je daleko širší.

Tereza: Taky to není z obýváku, ale ze studia. Vizuálem se vracíme k moři.

teepee
© David Broda
Na koncertech vystupujete obvykle v černém oblečení. Na obalu aktuálního alba jste ale v bílém. Má to značit čistotu, jemnost, niternost?

Tereza: Určitě. Novinka je o intimitě a osobní zpovědi. Pro nás to symbolizuje hlavně naději. Jsou tam písničky s těžkými tématy, ale do každé jsme se snažili dát naději na lepší zítřky, což je poselství tohoto alba. Abychom se v těžkých životních momentech snažili vidět to dobrý a díky tomu se někam posunuli. Což se nám právě děje.

Předchozí dvě řadovky vám produkoval Mikoláš Růžička, teď jste pracovali s Tomem O. Marshem. V čem se jejich přístupy nejvíc lišily? Proč jste nešli do třetice do spolupráce s Mikolášem?

Miroslav: My jsme čistě ze zvědavosti chtěli zkusit něco jiného. Proto jsme se nevrátili k osvědčenému Mikimu. Jsme přesvědčeni, že by deska byla zase skvělá, kdybychom i nadále spolupracovali, ale chtěli jsme to uchopit nějak jinak. S Tomem jsme si vyzkoušeli první singl "Running Around" a líbilo se nám, jak jsme se naladili na stejnou notu. To byl prvotní spouštěč.

Tereza: Od první chvíle jsme z toho měli dobrý pocit, který se musel využít.

V předchozím rozhovoru jste mi prozradili, že byste si věci rádi produkovali sami. Platí to stále?

Tereza: Určitě jo. Pro mě by to byl sen, kdybych byla schopná udělat si písničku od A do Z. Doufám, že se nám to někdy podaří. Zatím nemáme zkušenosti, technologie a prostředky, abychom to takhle dělali. Proto potřebujeme člověka, který s námi natolik souzní, aby dělal hudbu tak, jak si ji představujeme, a zároveň tomu dal nadstavbu.

Miroslav: Poprvé jsme písničky skládali společně s producentem. Byl to pro nás důkaz důvěry, že jsme si do tvůrčího procesu někoho přizvali. Navíc vše vidí trochu jinak než my. Tom je bubeník, takže všechno chápe více rytmicky, což se podepsalo na našich vokálech a celá deska je díky němu rytmičtější.

teepee
© Viktória Váhovská
Tereza: Poprvé jsme měli ten luxus, že jsme si mohli vybírat, který mikrofon, kytaru, synťák použijeme, který zní líp. Předtím to tak nebylo - použili jsme prostě to, co jsme měli. Právě proto, že jsme měli přehršel možností, nám to ale trvalo tak dlouho nahrát.

Miroslav: Díky Tomovi jsme navíc byli pohotovější, co se týče nápadů, který nám rychle běhají v hlavách. Mohli jsme je rychle přetransformovat do počítače a nějak je zaznamenat. Kdybychom si je produkovali my, bylo by to jiný.

Tereza: Tom byl taky hodně pozitivní a ze všeho nadšený, což dodá člověku sebevědomí, že je super to, co spolu vytváříme.

Pochybujete o sobě?

Tereza: Je zdravý pochybovat. Nic není dokonalý. Pochyby nad písničkami taky značí to, že můžeme být lepší a moudřejší v budoucnu.

Zastáváte názor, že každý song má svůj čas, aby se něco neuspěchalo. Je třeba nějaká skladba, na které jste dlouho pracovali?

Miroslav: To je většina z těch na albu. Některé mají šest verzí. Třeba "Closer" - hlavní sampl, který v ní figuruje, jsme například změnili týden před tím, než měla být finální verze hotová. Nakonec jsme se ale vrátili k původnímu zvuku. Většina písní potřebovala uzrát. "Moonlight Rainbow" má asi taky čtyři verze. Vždy je to kompromis.

teepee - Where the Ocean Breaks
© facebook interpreta
Co bylo na přípravě alba nejlehčí?

Miroslav: Asi ten obal. V dubnu jsme jeli na jih Anglie, kde jsme měli menší turné s jednou britskou zpěvačkou. Vzali jsme si s sebou kamaráda Davida Brodu, který skvěle točí. Tuhle fotku vyfotil na konci dne dronem, a když jsme ji pár hodin poté viděli, řekli jsme si, že to bude obal desky. Byl to spontánní moment uvědomění si, že máme obal. Vše ostatní už bylo těžší.

Co to bylo? Co bylo nejtěžší?

Miroslav: Dokončit písničky.

V tiskovce stálo, že kolekce je o naději, lásce, změnách, nerovnostech ve společnosti a kontaktech s přírodou. Tudíž o pocitech, které se vám honí hlavou. Co nejemotivnějšího jste v poslední době zažili?

Miroslav: Festival Eurosonic, na kterém jsme hráli minulý týden. Nový člen mezi nás skvěle zapadl a kapelu dynamicky proměnil. V průběhu přípravy a cesty na akci tak bylo skvělé se celkově poznávat a tvořit spolu svůj nový svět.

Tereza: Já jsem se třeba zasnoubila.

teepee, Klub Famu, Praha, 6.5.2019
© © Carter Oswood / @carteroswood.com/
Jakou největší změnou jste prošli v poslední době?

Tereza: Spíš vloni, kdy jsem se vrátila z Indie. Díky tomu je album tak pozitivní. Stal se ze mě pozitivnější člověk a furt to trvá.

Miroslav: U mě to jsou spíš praktické věci jako změna práce.

Co říkáte na rozsáhlé požáry v Austrálii? Myslíte si, že se to děje jen kvůli tomu, jak se chováme k přírodě?

Miroslav: V australském kontextu mě jen napadá, že je to slepota politiků, kteří podporují obchod s uhlím a ropou. Bouří se proti tomu celá společnost, avšak na politických rozhodnutích to všechno stojí. Myslím, že máme štěstí, že Evropská unie prosazuje výrazné změny a že se snaží být leader v otázkách klimatických změn. Když si ale sáhneme do svědomí, je to stále málo. Síla jednotlivce je však důležitá a každý musíme nést tíhu zodpovědnosti.

teepee
© Lindsay Oliver
Jak jste zmínili, je deska i o lásce, a tak jste každý z vás věnoval jednu písničku své přítelkyni. Co na to říkaly?

Tereza: Moje snoubenka je nadšená.

Miroslav: Moje přítelkyně tu skladbu zná už asi dva roky, ale Tom navrhl, abych ji zkusil zahrát na piano, což z ní udělalo úplně něco jiného. Magdalena je dojatá vždy, když ji slyší. Zatím jsem jí píseň ale moc nepouštěl, protože chci, aby si ji poslechla v kontextu celé desky.

Tereza: Zato moje Žáňa už to slyšela milionkrát.

Líbilo se mi spojení, které vás poměrně dobře vystihuje: tichá bomba v neklidné době. Co si o něm myslíte?

Miroslav: To o nás řekl Mikiho táta, pan Růžička. Myslím, že to hezky vyjádřil. Teď jsme už trochu hlasitější, hlavně během živého hraní, ale naše hudba stále umí být i tichá.

Vnímáte hudbu jako terapii?

Tereza: Jednoznačně. Je to můj sen, aby naše hudba byla pro někoho natolik důležitá, že si při ní své pocity víc prožije.

Miroslav: Rozhodně ano, měl jsem dokonce několik možností se v tomhle přesvědčení utvrdit. Teta má Downův syndrom a několik let jsem s ní chodil do sdružení tělesně a mentálně postižených v Příbrami, kde jsme zpívali písničky a hráli na různé rytmické nástroje. Je úžasné pozorovat, co hudba dokáže udělat, chuť zahrát si na kytaru například rozpohybuje prsty, které jsou celý den zkamenělé.

Další silný zážitek jsem zažil v roce, kdy vrcholila uprchlická krize a my jsme byli dobrovolničit na srbochorvatských hranicích. Chodili jsme mezi lidmi, co prožili například šíleně zdlouhavé cesty přes hory v Afghánistánu. Zpívali jsme a hráli na kytaru a oni se často zastavili, zazpívali, tančili a smáli se. Hudba je obrovská terapie a jsme hodně požehnaní tím, že ji můžeme tvořit.

Když se chytnu názvu alba - kde se moře láme?

Miroslav: Jedná se o kousek textu z písně "Parallel World". Má svoje konkrétní místo. Složil jsem ho na pláži v Baskicku, kde jsem strávil půl roku na studentském pobytu, ale zároveň se to pro nás stalo metaforou v celé desce.

Tereza: Symbolizuje zlom v osobní a hudební rovině a zároveň vylití všech emocí do písní.

teepee
© David Broda
Na koncertech toho mezi hraním moc nenamluvíte. Je to znakem toho, že jste sdělení dali do muziky a nechcete pozornost odpoutat od obsahu?

Miroslav: Jsme přesvědčení o tom, že písničky mají svůj příběh, a není proto potřeba něco dovysvětlovat. V některých případech ale vysvětlení songu představuje velmi silný zážitek.

Tereza: Navíc nejsme moc vyřeční, ale pracujeme na tom.

"Around It" je pro všechny utiskované. Teero, není tajemstvím, že jsi na holky. Cítila ses v naší zemi utiskovaná kvůli své sexuální orientaci?

Tereza: Lidem to je většinou jedno, ale politická garnitura tomu nepřeje a to je mi líto. Nemůžu se cítit jako normální občan, ale vnímám se jako druhořadý. Chceme se vzít, a nemůžeme. Řeším obrovské dilema, jestli jim půjdu na ruku, udělám ze sebe oficiálně druhořadého občana a zaregistruju se, i když se mi to bytostně příčí. Nebo budu čekat deset let, než to někdo odsouhlasí. Naštěstí se ale pohybuju v kruzích, kde jsem žádnou velkou diskriminaci nezažila. Vlastně mám fajn pocit, že to lidi berou.

Miroslav: Mě osobně velmi trápí, že by lidé, co se milují, měli na něco čekat. Pro mladého člověka, který si chce někoho vzít, musí být velmi frustrující nemít tuto možnost hned a čekat na nějaké politické rozhodnutí, které může trvat desítky let. Je to nefér a zaslouží si to co nejrychlejší napravení.

teepee, Klub Famu, Praha, 6.5.2019
© © Carter Oswood / @carteroswood.com/
Při psaní "Heavenly Gates" ses prý, Míro, cítil, jako bys konverzoval s velmi blízkou osobou, která zemřela, když ti bylo dvanáct let. Jak k tomu došlo?

Miroslav: Poprvé v životě se mi stalo, že jsem prostřednictvím kytarového partu, který jsem napsal, cítil určité napojení a prostřednictvím textu písně jsem kladl určité otázky a nechal se vést. Byl to velmi spontánní a rychlý proces.

Tereza: Netušila jsem, o čem ji Míra přesně složil, ale protože byla písnička krátká, potřebovali jsme tam ještě něco dát. Složila jsem tedy takový dovětek a až zpětně jsem zjistila, že to přesně pasuje na to, o čem to Míra napsal. Tak to bylo takový magický.

Miroslav: Pro mě šlo o nejsilnější skladatelský moment, jaký jsem kdy zažil.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY