Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
John Wolfhooker - Chtěli jsme udělat něco, co všem urve pr*ele

John Wolfhooker - Chtěli jsme udělat něco, co všem urve pr*ele

Vydáno: 02.01.2020 09:00 v sekci Rozhovory - Hana Bukáčková | foto: Alexandra Hrášková

Nadějná čtyřčlenná senzace John Wolfhooker, které se neřekne jinak než Wolfhookeři či Holoubci, vydala před Vánocemi třetí desku "313". Tou se zase posunula o level výš. Frontman Martin Čupka její vznik popisuje jako určitou formu porozchodové terapie. Své k tomu řekl i basák Filip Vlček.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
John Wolfhooker
© Rusty Shepherd
Filipe, máš za sebou první den v rádiu, kde budeš nově pracovat. Jak to probíhalo?

Nejde tam jen o mluvení, ale hýbeš tam různýma čudlíkama. Jak jsem tam seděl poprvé, vůbec jsem nad tím neměl přehled. Na co jsem se soustředil nejmíň, bylo to mluvení. Úplně jsem tomu dal korunu, když jsem omylem něco zmáčkl a do mého povídání začala hrát následující věc z playlistu. Zapomněl jsem, že mám zapnutý mikrofon, a zařval jsem naplno: "Do pr*ele!"

Tomu říkám hezký start. Když jsme se před dvěma lety viděli poprvé, byli jste pomyslně taky na startu: sice už se dvěma deskami na kontě, ale nebyli jste tak známí. Za tu dobu jste se posunuli. Jak na sobě vnímáte změny?

Maťo: Žánrově jsme se více otevřeli. Od té doby jsme vydali několik singlů, začali jsme nahrávat album "313". Vloni v listopadu jsme se na týden zavřeli do zkušebny, kam každý donesl nápad. Všichni jsme to pak dávali dohromady.

John Wolfhooker
© Rusty Shepherd
Filip: Oproti předchozím skládacím songwritting sessions hodně kousků donesl bubeník Adrian. Měl vždycky dobrý nápady, ne vždy je ale umí dobře transformovat do dema. Teď jsme je začali víc vnímat, a tři z osmi nových písní vznikly z jeho prvotních impulsů.

Maťo: Taky jsme začali využívat počítač přímo při skládání. Na předchozích albech to vznikalo během jamování a postupně se to na sebe skládalo.

Filip: S nástroji v ruce.

Maťo: Teď přišel někdo s nápadem a rovnou jsme si sedli ke kompu a skládali. Využívali jsme synťáky a podobné věci.

Filip: Ale vůbec to nepřevažuje kytarovou syrovou stránku věci, určitý nádech elektroniky tomu jen dal šmrnc.

Maťo: Díky této změně jsme měli i větší skladatelskou volnost. Víc možností.

Desku jste si vydali sami. Netoužíte po tom být pod vydavatelstvím? Nebo by vám to bralo volnost?

Filip: Něco visí ve vzduchu, ale není to definitivní. Nevíme, jestli nám to k něčemu bude.

Maťo: Přišlo nám lepší řešit to na vlastní pěst. Když label, tak zahraniční, který by nás směřoval ven.

Filip: A protlačil nás k novým lidem a možnostem.

John Wolfhooker

John Wolfhooker je česko-slovenská banda, kterou tvoří čtyři šílenci: zpěvák Martin Čupka, basák Filip Vlček, kytarista Rony Janeček a bubeník Adrian Janeček. Název skupiny vznikl spojením slovních hříček a anglických verzí jejich příjmení. Jejím typickým maskotem je holub, kterého má i v logu. Formace vznikla původně jako jednorázový projekt v létě v roce 2013, o rok později už ale vydala své debutové album "John Wolfhooker", nahrané analogově bez použití počítačů na pás. Na podzim 2016 vzniklo druhé studiové album "When The Hunter Becomes The Hunted", tentokrát již natočené za použití všech dostupných moderních technologií. Kapela má zkušenosti i se zahraničím, zahrála si na jednom z největších kanadských festivalů EnvolEtMacadam v Quebec City. Předskakovala Enter Shikari či Hollywood Undead a patří k velkým tuzemským hudebním nadějím. Na konci roku 2019 vydává třetí studiovku "313", kterou kritika popisuje jako o poznání tvrdší než oba předchozí počiny.

Záměr prosadit se za hranicemi jste mně říkali i tehdy. Povedlo se, nebo zůstalo jen u plánu?

Maťo: Přišlo nám mnoho nových nabídek supportování větších kapel ze zahraničí. Tento rok jsme hráli před Hollywood Undead a Enter Shikari. Taky jsem se zaměřili více na Německo, odehráli jsme tam kolem dvaceti koncertů a pořád domlouváme další.

John Wolfhooker
© Alexandra Hrášková
Jaké to bylo předskakovat těmto věhlasným kapelám?

Maťo: Nejnervóznější jsme byli před prvním velkým koncertem ve Foru Karlín. Když nepočítám festival, odehráli jsme totiž do té doby náš největší koncert v Paláci Akropolis. Byl to pro nás zlomový moment.

Filip: Bylo to v době hajpu, kdy všichni oznamovali, že vystoupí ve Foru. Najednou to byla Mekka, každý ho vyprodával. A nám do toho přišla tahle nabídka. I když to nebyl náš vlastní koncert, celou noc předtím jsem nespal.

Maťo: Je vtipný, že nabídky na tyto velké koncert přišly v průběhu dvou týdnů a stupňovaly se. A v Tipsport aréně to bylo asi nejlepší, reakce lidí nás překvapily, celou dobu jsem měl husinu.

Komu byste rádi předskakovali?

Maťo: Linkin Park, ale už to bohužel není možný. Nebo My Chemical Romance. Do jisté míry se mi plní sen na Rock For People s Green Day, i když to nebude předskakování v tom pravým slova smyslu. Ale tohle jsou moje top tři kapely.

John Wolfhooker
© Petr Klapper
Co vůbec říkáte na návrat My Chemical Romance?

Filip: Super, ale druhý den to trumflo, že se dávají dohromady Rage Against The Machine. To je pro mě comeback roku a chtěl bych to vidět live.

Maťo: Když jsem se to dozvěděl, celý den jsem dojetím brečel černý slzy.

Fanoušci by mohli brečet dojetím, že máte venku dlouho očekávané třetí album. Co znamenají číslice "313" v jeho názvu? Určitě se nejedná o náhodu…

Maťo: Je to číslo na dveřích naší zkušebny. Když jsme dávali cédo dohromady, stávaly se nám dost divné věci. Například když Rony exportoval audio, zjistil, že jeho stopáž je 31:03 minut.

Filip: Když byla klipová verze, tak to bylo stejný - 31:13. A když to člověk zazipoval, mělo to 313 MB.

Maťo: A pak jsme zjistili, že rozměr vinylu je 313 mm.

Filip: To číslo se začalo objevovat všude, aniž bychom se nějak přičinili.

Maťo: Vlastně jsme uzavřeli smlouvu s ďáblem.

Filip: Maťo jednou takto potkal ďábla, řekl mu, že chce křičet jako on, a stalo se.

Když jsme u toho křičení - jak si chráníš hlas?

Maťo: Piju hodně vincentky nebo si dávám bonbony s islandským lišejníkem. Nevím, jestli to na to má nějaký vliv, ale člověk potřebuje nějaké rituály. Taky v den koncertu piju fakt hodně vody a vždy před vystoupením si dávám dvacetiminutový až čtyřicetiminutový warm up a po koncertě si dám alespoň rychlý warm down, abych si hlasivky neodpálil. Většinu času se snažím na to jít technicky, abych se neuřval, což se mi v poslední době docela daří.

John Wolfhooker
© Rusty Shepherd
Stalo se ti, že jsi přišel o hlas?

Maťo: Jednou jsem o něj přišel ještě před koncertem. Tímto vyzývám zpěváky, kteří jsou nachlazení, aby opravdu vystoupení radši zrušili, než aby zažili co já. Dva dny po tom, co jsem onemocněl, jsem si myslel, že to rozchodím. Brzy jsem ale zjistil, že to nebyl dobrý nápad. Zrovna jsme měli koncert v Děčíně a hráli jsme jako poslední kapela o půlnoci, takže jsem byl i fyzicky unavený. Při warm upu jsem zjistil, že jsem přišel o hlas a že můj rozsah spadl o dvě oktávy níž. Takže jsme hráli Rammstein verze našich písniček - zpíval jsem o oktávu níže a Filip mě hlasově zachraňoval. Už nikdy nechci, aby se to opakovalo. V tomhle jsem paranoidní - furt se dopuju léky na imunitu, aby se mi to už nikdy nestalo.

Filip: Když jsme nahrávali zpěvy na novou desku, musel jsem uznat, že se Maťo za poslední dva roky šíleným způsobem posunul. Nahrával jsem s hodně lidma, ale ta práce šla dobře, zní to skvěle jak textově, tak vokálně.

Deska je tvrdší než předchozí. Byl to záměr, nebo se to vyvinulo samo?

Filip: Vůbec to nebyl záměr.

Maťo: Původně byl odrazový můstek ke zvuku "Zeddknot", pak se to ale žánrově rozletělo do víc stran.

John Wolfhooker
© Alexandra Hrášková
Filip: Během natáčení nám kamarád Ondra Bubík přislíbil, že nám vyrobí nové kytary. Ronymu udělal sedmistrunnou, mně pětistrunnou na basu, což je směrem dolů, takže jsme podladili. Což samo o sobě vybízí k tomu, aby to bylo tvrdší. Tři písně jsou složený na nový ladění, proto ta změna.

Maťo: Skladba "313" vznikla vyloženě tak, aby byla co nejtvrdší.

Filip: Řekli jsme si: Pojďme udělat něco, co všem urve pr*ele.

Budete přitvrzovat i nadále? Bojím se, aby řev nepřebil zpěv.

Filip: Kdo ví. Já bych chtěl funky desku. Prostě uvidíme.

Maťo. Nebo to budou lidovky.

Filip: Konečně by měl Čechomor konkurenci.

John Wolfhooker
© archiv interpreta
Původně jste vznikli jako jednorázový projekt. Co vás přimělo pokračovat?

Maťo: Do vzniku kapely jsem se nepotkal s lepšími muzikanty.

Filip: Máme společnou vizi, kam to chceme dostat, ačkoliv ji každý vidíme z jiného úhlu. Někdy je těžký domluvit se na kompromisu. Často to přirovnáváme k tomu, že je to stejný, jako by měl člověk třikrát holku. Je to vztah, kdy musíš dělat kompromisy, ale stojí to za to a jsme nad míru šťastni, co z toho vzniklo.

Maťo: Je to ale hodně italská domácnost.

Filip: Občas totiž máme problém s komunikací i mezi sebou. Často to vyzní jinak, než je to myšleno, nebo neumíme vyjádřit nesouhlas hezky a napíšeme to na plnou hubu. Ale hádky bereme jako tvůrčí cestu k výsledkům.

Byla právě komunikace na přípravách desky to nejtěžší?

Maťo: Komunikace a termíny. Chtěli jsme album vydat v první polovině roku, ale jednak nám přibyly velké akce, na které jsme se museli nějak připravit, jednak nás v průběhu roku doprovázely dopravní nehody na koloběžkách. Filip si zlomil nohu, Rony nohu a pak ruku a Aďo nohu.

Filip: Měli jsme čtyři úrazy v kapele, a Maťa nic nepotkalo.

John Wolfhooker
© Rusty Shepherd
Však má tu smlouvu s ďáblem.

Maťo: No jasně. A samotné natáčení ještě komplikovalo umístění studia - zkušebnu máme v komplexu, kde má svoje zkušebny hodně dalších kapel.

Filip: Nahrávali jsme většinu věcí tam, ale pak přišly momenty, kdy jsme došli v sedm z práce, do deseti jsme tam čuměli a čekali, až přestanou okolní skupiny hrát. Než se do toho dostaneš, trvá to hodinu dvě. Jseš tam do dvou, pak odcházíš zbitá, ráno do práce a takhle pořád dokola. Je to strašně vysilující. Chtěl bych tímto poděkovat lidem z TV Óčko, že nám dali možnost využít prostor svého voice studia, kde jsme natočili 90 % zpěvů. Velký dík za to, jinak bychom to nahrávali ještě teď.

Co bylo naopak na přípravě to nejlehčí?

Filip: Nejsnazší bylo najít témata, o kterých psát. Nabízelo se to tak samo.

Maťo: Měl jsem poslední rok a půl psychicky náročnější období, takže psaní textů šlo tak nějak samo, protože to pro mě byla jistá forma terapie. Nebylo to jak v minulosti, kdy jsme často témata horko těžko hledali.

Píše se ti líp, když se máš špatně?

Maťo: Bohužel ano.

Filip: Mně přijde strašně těžký psát o pozitivní věci. V pubertě psát o srandičkách šlo snadno, ale čím je člověk starší, tím to jde hůř.

Maťo: Většina textů se zaměřuje na jednotlivé fáze porozchodového období. Dva tři songy jsou mimo téma, ty jsme skládali s Filipem.

Filip: Mezi ty patří třeba "Copycat", kde nám hostuje Pam Rabbit. Procházel jsem lehkou frustrací z hudební scény, jak jsem k tomu přičuchnul v práci.

Maťa: Tematicky se vymyká i "Coveritup".

Filip: Na tenhle song přišel Rony.

John Wolfhooker
© Rusty Shepherd
Maťo: Vycházení z komfortní zóny. Je peklo to přejít, ale ve finále to přinese ovoce.

Filip: Motivační message pro všechny, co procházejí sociálními averzemi, strachy. Tím, jak je všechno dostupnější, uzavíráme se čím dál víc do sebe. Vidím to na sobě, kdy přestávám brát telefony. Tímhle motivačním textem bych chtěl bořit zdi a být otevřenější, nebát se být s lidma. Třetí skladba, která vybočuje z rozchodovýho konceptu, je "Return To Zero". Vztahová věc z mojí strany. K současnému vztahu jsem došel tak, že jsem zranil několik lidí kolem a bylo mi to líto. Nechtěl jsem nikomu ublížit, ale nemohl jsem si pomoct.

Maťo: "The Dark Matters" je úlet. Vzniklo to, když jsme byli celý den ve zkušebně. Byli jsme neproduktivní. Byla nám zima, a šli jsme kupovat s Aďom radiátor.

Filip: A nám s Ronym dali úkol, abychom přišli na nějaký nápad, než se vrátí z nákupu. Seděli jsme u počítače a zkoušeli zvuky. Přišli jsme na posekanou věc, která je na začátku skladby. Nějakým zázrakem z toho vzešel groove a vznikla písnička, která je z alba pro mne asi nejlepší.

Není nešťastné vydat album před Vánocemi? Nezanikne to v tom všeobecném shonu?

Filip: Možná jo, ale už to chtělo ven.

John Wolfhooker
© Petr Klapper
S Pam jste se dali dohromady na konzervatoři, ale jak jste se dali dohromady s Thomem Artwayem? Ptám se proto, že vám jednak hostoval na koncertě, jednak si i zahrál ve vašem klipu.

Filip: Potkali jsme se na Chester Bennington memoriálu, kde taky zpíval.

Maťo: Spontánně jsme si tam nacvičili společnou píseň a padli jsme si do oka.

Filip: Dokonce byl minimálně jednou na kytarový lekci našeho Ronyho, tak třeba se konečně naučí hrát. (smích)

Rony na sebe jednou práskl, že jeho tajným přáním je naučit se zpívat. Vás se to samozřejmě netýká. Co máte vy za hudební přání?

Filip: Chtěl bych si zazpívat s big bandem, mít kvádro, ulíznutý vlasy a střihnout si stylový věci. Zazpívat si Tonyho Bennetta nebo klidně český šedesátkový hity, který miluju.

Maťo: Nad tím jsem taky rozmýšlel. Na Ježkárně jsme to občas praktikovali. Chtěl bych se taky zlepšit v klavíru, začalo mě bavit na něj hrát. Akorát se teď učím sám, tak mi to jde docela pomalu. V poslední době mě hrozně baví Jamie Cullum, jsem na tom fakt závislý.

Filip: K tomu se váže můj další sen, aby měl Maťo na pódiu synťák a hrál, abychom v některých pasážích měli zvukové obohacení a nové možnosti.

Všimla jsem si, Filipe, že během rozhovoru stále někomu děkuješ, to se ale v dnešní době už moc nenosí. Co tě k tomu vede?

Filip: V momentě, kdy přestanem děkovat, půjde to s námi do háje. Moje zásada je: Zdravit, prosit, děkovat, splachovat a utírat. (smích) Člověk se pak nikdy v životě neztratí.

John Wolfhooker
© Rusty Shepherd
Od doby, co jsme se neviděli, sis, Maťo, pořídil tetovaný rukáv. Co pro tebe ty malůvky znamenají?

Maťo: Chtěl jsem tetování strašně dlouho, ale pořád jsem to odkládal. Většina z toho jsou odkazy na hudbu - na Linkin Park, Green Day, našeho holuba, audiokazetu, z kterých jsem poslouchal muziku velkou část života, nebo na Tima Burtona. Jeho estetika mě moc baví.

Filip: My jsme na tom podobně. Mám přenesené významy toho, co pro mě dané kapely znamenaj'. Mám tetování odkazující na Foo Fighters, Linkin Park, Paramore… tohle je můj vlček (ukazuje si na předloktí). Jeden má znázorňovat světlou stránku člověka, druhý temnou, ale ještě je potřeba to dostínovat. Má mě to motivovat k balanci. Na tetování mě baví spontánnost - něco mě napadne a bouchnu si to tam. Člověk to tam má do konce života, pak se na to jednoho dne podívá a řekne si: To byl dobrej den!

Dobré dny máte teď. Deska je venku a slyšíte na ni samé pozitivní ohlasy. Současně je i konec roku. Co máte v plánu na rok 2020?

Maťo: Máme domluvených několik akcí v Česku, další v Německu a jednáme o Polsku.

Filip: Na YouTube jsme zároveň zavěsili lyric videoklipy k zatím nevydaným novinkám. Songu, který bude mít nejvíc zhlédnutí, se dostane normálního klipového zpracování.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Maťo Mišík (Gingerhead) - Žádnou další kapelu nepotřebuju
Rozhovory: Maťo Mišík (Gingerhead) - Žádnou další kapelu nepotřebuju Gingerhead v této nešťastné době vydali album s poměrně nadčasovým názvem "Jediný na čem záleží". Je první, které nazpívali celé v češtině, a dle skupiny je popovější a obsahuje výraznější písně. Nejenom o desce,... čtěte zde
Vydáno: 03.04.2020 13:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Stormzy - Heavy Is The Head 9/10
Recenze: Stormzyho už z "Heavy Is The Head" hlava tížit nemusí, natočil svůj masterpiece Pražskou koncertní premiéru už má sice za sebou, mluví se o něm ale stále. Pokud nezaúřaduje koronavirus, měli bychom mít možnost vidět ho v létě na slovenské Pohodě, maďarském Szigetu nebo jako jednoho z headlinerů britského... čtěte zde
Vydáno: 02.04.2020 08:30 v sekci Recenze
3
David Pomahač - Za světlem 9/10
Video: Klip "Za světlem" Davida Pomahače je překrásnou hrou siluet "Do tmy je daleko". Tak se jmenuje prvotina Davida Pomahače. Vypustil ji na Valentýna a zkraje března ji stihl ještě i pokřtít. Vedle projektů Bez peří, Kieslowski nebo Tvrdý/Pomahač tedy nyní dozrál čas na jeho sólovku. Hudebně se... čtěte zde
Vydáno: 01.04.2020 11:38 v sekci Audio / Video | Video
0
Pohled do českých hitparád - 13. týden 2020
The Weeknd zbořil český albový žebříček, Lewis Capaldi dosáhl na rádiový hattrick V rádiích je vše při starém, na nejvyšších příčkách se za týden nestalo vůbec nic, z čehož těží Lewis Capaldi. S "Before You Go" si připisuje celkově již třetí prvenství. Albovým vítězstvím se může z Kanady kochat The... čtěte zde
Vydáno: 31.03.2020 21:09 v sekci Novinky | České hitparády
3
Michal Hrůza - Světlo do tmy 6/10
Recenze: "Světlo do tmy" Michala Hrůzy je jen mihotavou bludičkou Michal Hrůza své poslední řadové album "Sám se sebou" vydal před třemi lety, a tak přišel čas na nový materiál. Ve spolupráci s producentem Lukášem Chromkem vznikla nahrávka "Světlo do tmy". Je to ale trochu jiná muzika, než na... čtěte zde
Vydáno: 31.03.2020 15:00 v sekci Recenze
4
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Recenze: John Wolfhooker jsou na precizním albu "313" jako odjištěná trhavina (23.02.2020 17:00)
- Publicistika: Dvacet nejlepších domácích desek roku 2019 podle musicserveru (5-1) (05.02.2020 10:00)
- Audio: John Wolfhooker spojili síly s Pam Rabbit. V "Copycat" kritizují aktuální hudební průmysl (18.12.2019 14:57)
- Z hnízda holoubků John Wolfhooker vylétá třetí studiovka (15.12.2019 16:26)
- Video: Holoubci z John Wolfhooker písní "313" přitvrzují a mění se v pořádně načepýřeného holuba (12.11.2019 18:29)
- Video: John Wolhooker s "Break Me Down" přitvrzují (23.06.2019 08:25)
- John Wolfhooker jdou podruhé v tomto roce zbourat Palác Akropolis (20.12.2018 18:31)
- Video: "Všichni jsme tak trochu divní," tvrdí John Wolfhooker v nové "Freak Show" (28.10.2018 18:09)
- Video: John Wolfhooker v novém singlu pilují dobrý songwriting (21.04.2018 19:33)
- Top 10: Deset objevů domácí scény roku 2017 (19.01.2018 11:00)

ALBUM TÝDNE 13/2020

Me And That Man
New Man, New Songs, Same Shit, Vol. 1

Žánry a škatulky jsou fajn, občas ale neuškodí z komfortní zóny vystoupit. Před lety to udělal Nergal z Behemoth - s projektem Me And That Man se dal na temnou country. Nyní se vrací s druhým albem "New Man, New Songs, Same Shit, Vol. 1" a tentokrát se obklopil hvězdným gangem.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

So 04.04.
The Mission (UK) (Futurum Music Bar, Praha)
So 04.04.
Holding Absence + Wargasm + Static Dress (Underdogs', Praha)
So 04.04.
Clock Opera (UK) (Café V lese, Praha)
Ne 05.04.
The Mission (UK) (Futurum Music Bar, Praha)
Po 06.04.
Cocaine Piss (BE) (Café V lese, Praha)
Út 14.04.
Fat Nick (USA) (Underdogs', Praha)
Ne 19.04.
Kawala (UK) (Café V lese, Praha)
Čt 23.04.
Coals (PL) (Café V lese, Praha)
Čt 23.04.
Lucy Dacus (USA) (Chapeau Rouge, Praha)
Ne 26.04.
The Slow Readers Club (UK) (Café V lese, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Michal David Coldplay Rihanna Taylor Swift The Weeknd Imagine Dragons Sia Bruno Mars Beyoncé Lady Gaga Mandrage Kryštof Ewa Farna Marek Ztracený Madonna Adam Vojtěch Pokáč Adele The Cure Kapitán Demo
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2020 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver