Šesté album "Nevadí" vzniklo po šestileté studiové pauze, během které se Viktor Ekrt, Marek Doubrava, Filip Nebřenský a nově také Jaroslav Noga věnovali svým dalším hudebním i nehudebním činnostem. Už na předchozí desce "Lovu zdar" se Hm... vypořádávali s životem ve středním věku a pro své výpovědi využívali texty Seiferta, Halase, Kainara nebo Reyneka. Pocitově na něj "Nevadí" navazuje, jen vsadili na vlastní autorské texty, zejména z pera Marka Doubravy.

Hm... se na novince vyzpovídávají o životě v rodinném klanu. Partnerské vztahy vyměnili za ty rodinné a s úsměvnou ironií si ze sebe jako z otců utahují. Ať už se pasují do role "Maloměšťáka", kde jim stačí ke štěstí trocha klidu a čas na ženu, nebo když si s povzdechem postěžují, že jim na zádech sedí "Monogamní kříž". Není to ale projev zoufalství nebo laciného pofňukávání ve stylu Xindla X, ale přemýšlivá reflexe s nadhledem, smířlivostí a nadějí, že i po divokých létech v mládí existuje plnohodnotný život, byť zkomplikovaný různými překážkami.

Kromě vlastních textů tu i tentokrát dostaly místo ty převzaté, byť v minoritním počtu. Nalezneme tu pouze dvě díla básníků Zbyňka Hejdy ("Každý") a Milana Ohniska ("Všechna slast"). Prostor tak dostali méně známí a nikoliv čítankoví autoři.

Album "Nevadí" je takovou intimní kolekcí minipříběhů, otevírající mnohdy nevyřčené myšlenky mnoha mužů středního věku. Díky tomu novinka působí velmi kompaktně a pospolitě oproti mozaikám převzatých textů v minulosti. Naopak zcela zůstala ona instrumentální lyričnost a krásné aranže písní, kterým jsou Hm... už za léta působení proslulí. Je to krásná nahrávka hudebníků, kteří se neobnažili jenom na přebalu desky.