Jeden z čerstvých rozhovorů s PSH byl uveden titulkem "Cesta do bodu nula". Co si pod tím mám představit?

To, že jsme udělali úplnej restart. Úplně jsme se uvolnili. Tím, že jsme si řekli, že je to poslední deska, čemuž věříme, osvobodili jsme se. Vědomí konečnosti hrozně pomáhá, aby se z toho ztratily vyhrocený ambice, hype tlačit to do lidí. Prostě jsme si řekli, že uděláme nahrávku, jak se kdysi dělala. Vydáme ji bez klipů, bez singlů ven, aby si ji lidi poslechli celou, udělali si na to názor jenom na základě audia. Donutíme je tak poslechnout si album tímto způsobem a to je cesta do bodu nula.

Myslíš, že cesta do bodu nula je nevyhnutelná?

Je chtěná, takhle jsme to chtěli. Hledali jsme nástroj, jak si to udělat nejhezčí. Hrozně to fungovalo. Užili jsme si natáčení, užíváme si periferní věci s tím spojený, jako jsou release, poslechovky, těšíme se na koncerty, turné. Najednou to dává smysl.

Před devíti lety jste ale hlásali, že poslední studiovkou bude "Epilog". Proč ten zlom?

Byl to vtip, byla to nadsázka. My jsme ji nazvali poslední, byla "Epilog", a vlastně jsme věděli, že není poslední. A s deskou, kterou jsme nazvali první, ten konec myslíme vážně. Myslím si, že je to dobrá sebeironie. Tento styl humoru je chemie PSH.

Proč končíte? Jste vyčerpaní? Nebo jste řekli všechno, co jste chtěli?

Očividně nejsme vyčerpaní, šlo by to dělat donekonečna. Třeba ještě nějakou desku uděláme, to nikdo neví, ale spíš cejtíme, že nám je 40 a že ty cykly devět, osm, deset let, které jsme měli mezi alby, jsou poměrně dlouhý. Říkáme si, jestli to za stejně dlouhou dobu bude mít ještě smysl, a to teď nevíme. Takže radši si řekneme, že je poslední. Třeba se ale stane zázrak.

Co vás dokopalo k tomu znovu po tolika letech něco vydat? Proč ty několikaleté odstupy, které jsi zmiňoval?

My jsme chtěli, protože jsme kámoši, jezdíme koncerty, máme label. Vídáme se na denní bázi. Není to tak, že by se kapela slezla. Jsme spolu furt. Ale najednou v nás začalo bobtnat rozhodnutí až do té fáze, že jsme na tom začali dělat. Dva roky jsme o tom kecali, než jsme se rozhoupali.

"Debut" jste vydali 11. září. Byl v tom nějaký hlubší význam či provokace (v souvislosti s teroristickými útoky v roce 2001 - pozn. red.)?

Není. Prostě jsme to tak vydali, a když už se to tak sešlo, tak jsme si řekli: Jo, je to prdel.

Jedete v podstatě nekonečné turné. Budeme mít teď speciální šňůru k albu?

Samozřejmě. Už teď je to dvacet třicet koncertů. Nekonečné turné je pro nás typický. Jsme kapela, co hraje nejvíc, promotéři to chtěj', lidi choděj, tak proč to nedělat, když to miluješ.

Teď je moderní vystupovat ve Foru Karlín. To vás neláká?

Nás vůbec velký koncerty nelákaj'. Jednou za čas děláme náplavku, kam chodí až deset tisíc lidí. Vystupovat ve Foru Karlín znamená, že rok nesmíš hrát v Praze. A to my nechceme, my chceme hrát pořád. Naše strategie je jiná. Raději hrajeme bez přestání, přiměřeně velké koncerty, než abychom hráli jednou za rok v O2 araně, a měli díky tomu status. I kdybychom hráli nadosmrti na Sedmičce, budu spokojenej. Nepotřebuju někomu dokazovat, že jsem vyprodal velkou halu. O tom jsme přemýšleli dřív, teď mě to nezajímá.

Jak "Debut" vznikal? Lišil se přístup oproti předchozím řadovkám?

Lišil. Za prvé jsme si řekli, že se nebudeme brát vůbec vážně. Za druhé jsme si řekli, že texty budeme psát spolu, což jsme nikdy nedělali. Scházeli jsme se ve studiu, doma, furt jsme vymýšleli, navzájem komentovali. Mezi řádky je schovaný program antiega, kdy mi je jedno, že mi Orion řekne, že se mu něco nelíbí v mým textu, a naopak. Nemusíme se brát vážně a můžeme si říct cokoliv.

Bylo to tak jednodušší?

Bylo. Strašně jsme si to užili. Byly tam samozřejmě momenty propadů, hádek a nějakých katarzí, ale to k tomu patří, bez toho se takový věci nedělaj'.

V čem je novinka jiná než předchozí?

V tom, že shrnuje všechna ta dřívější alba. "Repertoár" byl vysamplovanej jazzy, hippie, "Rap'n'roll" byl hodně tvrdej, elektronickej, "Epilog" byl pokus o dospělou desku s velkými hosty, produkcí, velkým promem. "Debut" je vše dohromady. Novej guláš uvařenej z minulých gulášů, s přidanou novou ingrediencí nadhledu. V tom je to zároveň návrat na začátek.

Nadhled jste ale měli vždycky, ne?

Jo i ne. Teď mám pocit, že ten nadhled je jinej. Nemáme potřebu o nic bojovat, o pozice na scéně. Je nám to jedno. I kdyby na tu desku všichni naplivali, my víme, že jsme si splnili to, co jsme chtěli. V tom je to jiný. Je to svobodný a je v tom unikátní energie.

V tracklistu je patnáct položek. Je to podle tebe hodně, nebo málo?

Je to tak akorát. Jednu skladbu jsme vyhodili, x jsme nedodělali, během procesu jsme zjistili, že nás nebavěj. Z těch patnácti kusů je "Štrtníček" mluvená věc a intro "Dobrý den", takže písní je jenom třináct. Myslím si, že to je akorát, má to 53 minut, což je až dost.

Do studia jste si pozvali spoustu hostů, vedle raperů se na nahrávce objevují Katarzia či Bert & Friends. Proč zrovna oni?

My jsme vždycky pracovali s lidmi, kteří nejsou přímo ze scény, protože tě to rozvíjí a hází někam jinam. S Katarzií se dlouho kamarádíme a Bert je pro nás velkej objev. Milujeme jeho singly. Potkal jsem se s ním na koncertě Monkey Business. Tehdy jsem cítil, že to mezi náma funguje, byla to přirozená volba. To samý je u kluka 7krát3. Pro mě před půlrokem ještě neexistoval, teď si ho strašně vážím, fandím mu, přijde mi strašně talentovanej a chceme spolu dělat. Je to přirozená radost z toho to dělat, není to žádný tlak nebo nutnost tam mít nějaké speciální hosty. Ale chceš tam mít hosty, kteří tě nějakým způsobem fascinují, zajímaj', nějak tě rozvíjej'.

Prohlásili jste, že už nesoupeříte, že je to osvobození. S čím nebo s kým jste soupeřili?

Rap je soupeření. Rapová scéna je scéna čoklů a psů a psi jsou hierarchický zvířata a my to v sobě máme taky hodně zakódovaný. Hierarchie se tam hodně řeší. Od největší kapely se očekávaj' velký věci, počty views, počty lajků, počty lidí na koncertě, správný primetime na festivalech a tak dál. Je to taková soustava znaků a my jsme se rozhodli, že se na to definitivně chceme vysrat. A to je ten pocit nesoupeření.

Vnímáte své nástupce?

V našem stylu úplně ne, protože je hodně specifickej. Chemie kapely je fakt unikátní. Vnímáme následovníky, lidi pokračují v rapu, kvalitně, zajímavě, dělaj' si svoje. Ale dělaj' si to jinak a to je dobře. Určitě jsou tady lidi, které stojí za to sledovat.

Udávali jste tempo českému hip hopu. Myslíte si, že ho udáváte stále?

Nechceme. Mě už to nezajímá. Já už nechci udávat tempo ničemu, jen sám sobě. Nezajímá mě bejt svázanej v rámci scény. Ať si udávaj' jiný lidi. Dělali jsme to dlouho a už to nechceme dělat. Soustředíme se sami na sebe a na své věci.

V jednom rozhovoru jsi uvedl, že formovat názor společnosti prostřednictvím rapového alba není podle tebe na místě. Jaký jiný žánr by to měl tedy dělat, když ne rap?

Určitě rap, ale jen když to je nezbytně nutný. A já si nemyslím, že teď je ta správná doba. Nebo se to dělá tak, že to je mezi řádky, že to není na první dobrou. Točit politický věci na sílu nemá smysl, dělá se to v nevyhnutelných chvílích, tak vzniklo třeba "Fuck Off". Tato deska má spíš bejt v klidu, i když message mezi řádky tam samozřejmě je. Máme názory, jen to netlačíme na sílu.

Píseň "Bony a klid" je návrat do divokých devadesátek. Rádi vzpomínáte?

Strašně rádi. Byly to nový šedesátky. Parodie, nový věci, novej zázrak v podstatě. To je období, které mě naprosto formovalo. Je štěstí se k tomu vracet.

"Pssst" je o drbech. Jaký největší drb jste o sobě slyšeli?

Jednou se se mnou setkala starší kamarádka, která mi chtěla promluvit do duše. Říkala, mi: "Vláďo, prosím tě, ty jsi několik let tajně na pervitinu, chtěla jsem ti říct, abys nebyl." Tak to je drb, kterej mám hodně rád. Ale o nás neustále něco někdo drbá. Třetina je pravda a dvě třetiny z toho jsou lež.

Kterou písničku z novinky máš nejvíc v oblibě?

Mám rád celou desku samozřejmě. Favoriti se z toho vyloupnou časem. Ale od začátku mě baví "Pěsti ve tmě", což je odkaz na film s Vašutem, ale přitom si z toho bere téma jen volně. Je to o tom, že i když jseš na ten život připravenej jakkoliv v univerzálním slova smyslu, stejně tě nakonec sejme něco ze tmy, co jsi neviděl. I když jsi vyhrál, stejně můžeš kdykoliv prohrát.

Co tě nejvíce sejmulo v životě?

Já sám.

Jak to?

I když máš pocit, že soupeříš ve společnosti, s běsma okolo, primárně soupeříš sám se sebou. Jestli mě něco zničilo, tak je to můj lifestyle, moje nespoutanost, moje nenasytnost. To je to, co mě likviduje.

V jakém slova smyslu nenasytnost?

V mnoha smyslech. Týká se to všeho. Když chlastám, tak chlastám několik dní. Když jedu naplno, není to nikdo schopnej chápat.

Máte s lablem BiggBoss novou základnu - přestěhovali jste se do Nuslí. Jak jste spokojení?

Jsme tam šťastní, že je konečně ten label pohromadě. Máme tam 300 metrů čtverečních, je tam tisková dílna, grafická základna, nakladatelství, sklady, dvě studia, velká místnost na meetingy.

Jak se daří labelu? Za poslední roky jste nabrali i skupiny mimo rapový žánr, třeba Hentai Corporation či The Atavists...

Je to záměr, abychom se uvolnili a neřešili scénu, ale spíš muziku jako takovou. To je to, co mne zajímá. Děláme knížky, web, merch. Samozřejmě věc má tendenci se unavit a znovu nakopnout. Je to přirozený, je to boj, trh je malej. Vše se dělá v potu tváře. Jinak jsme happy.