Svým způsobem jste to právě vy, kdo takříkajíc nese dál prapor Tangerine Dream. Jaký je to pocit?

Myslím, že nejdůležitější na celé věci je fakt, že Tangerine Dream stále existují. Takový byl Edgarův záměr (Edgar Froese, zakladatel kapely - pozn. red.). Ten nápad či koncept spojuje péči o dlouhé dědictví kapely a také snahu o skládání nové hudby a vytváření nových způsobů, jak dále předávat vytyčenou cestu.

Hudebním režisérem mě Edgar jmenoval v roce 2011. S kapelou spolupracuji už šestnáct let a pod jménem Tangerine Dream skládám hudbu a vystupuji třináct let. Ale je mi jasné, že je to celé náročný úkol.

Jste výrazně mladší, než byl původní leader. Kdy jste se poprvé setkal s hudbou jeho skupiny?

Coby hráč na piano a syntezátory jsem znal Tangerine Dream dlouho předtím, než jsem je osobně potkal. A úplně nejvíce jsem si užíval přemýšlivé a ostré rozhovory s Edgarem Froesem.

Kdy jste se s ním poprvé osobně seznámil a jaké to je být v podstatě jeho pokračovatelem?

Poprvé to bylo v roce 2003. Měli jsme spolu pár dlouhých telefonických rozhovorů a pak mě pozval, jestli bych s ním pár týdnů nestrávil v jeho studiu ve Vídni. Edgar byl skoro typický boss. Vždycky do posledního detailu věděl, co přesně očekává od svých kolegů. Na druhou stranu byl i skvělým učitelem - pokud měl tu správnou náladu. Od Edgara jsem se toho spoustu naučil. Po deset let jsme většinu roku žili společně v jeho domě v Rakousku. Byl velmi blízko tomu, co můžeme nazvat mistrem, ale byl to také přítel, kterému bylo dovoleno radit i v obecných i soukromých oblastech. Disciplína byla vždycky částí jádra naší práce.

Co si myslíte o současné retro-vlně, vzrůstající oblibě analogových syntezátorů, stoupajících prodejích vinylových desek? Dáváte přednost digitálu, nebo jste taky typem analogového člověka?

Pro mě je nejdůležitější rozvolnit hranice používání toho či onoho. Spojování zvuků z různých zdrojů, jako je monofonický analog, polyfonický analog, modulární analog, virtuální analog, aditivní nebo grunulární syntéza, pluginy nebo hybridní zařízení, je v mém světě tím nejlepším způsobem, jak tvořit hudbu.

Vždycky je dobré, když se čas znovu obrací ke svému duchu doby (zeitgeist - pozn. red.). Je to jako navštívit starého přítele. Ta představa a přijetí lehce rozladěných a teplých zvuků se mi velmi líbí.

Kteří mladí muzikanti zaujali konkrétně vás? Koho byste doporučil?

V každém žánru jsou skvělí lidé, mladí umělci, neznámí umělci a umělci, kteří si zaslouží být objeveni. Pokud si například představíme, že je úterý poledne, já jsem u sebe v obývacím pokoji nebo na hotelu - což je situace, ve které mohu poslouchat hudbu o samotě, s oblibou sáhnu po Sigur Rós, Ólafuru Arnaldsovi, Godspeed You! Black Emperor a R Beny.

Jaká je vaše nejoblíbenější deska Tangerine Dream?

Na světě je více než sto padesát alb vydaných pod touto hlavičkou, tak to není úplně jednoduchý úkol. Pokud mám ale vybrat, budou to "Zeit", "Phaedra", "Ricochet" a "Underwater Sunlight".

Jak blízko původním verzím skladeb skupiny zůstáváte, když hrajete živě? Podepsaly se na jejich aktuální podobě také nové digitální instrumenty?

Když znovuvytváříme staré písně, snažíme se zůstat tak blízko originálu, jak je to jen možné. Na druhé straně se ale pokoušíme využít náš vlastní muzikantský styl a estetiku zvuku. V případě nových kompozic vybíráme pouze takové zvuky, které do hudby zapadají, což nemá nic společného s omezujícími hranicemi hudebních území.

Naživo hrajeme hudbu z let 1973 až 1989 a věci vzniklé po roce 2005. Myslím, že nikdo nezamýšlel, aby kusy napsané před rokem 1973 byly interpretovány notu po notě. Muzika z období 1989 až 2000 nepatří, abych byl upřímný, k naší nejoblíbenější.

Každý koncert má odlišný setlist, některé skladby hrajeme v podobě velmi blízké kompoziční struktuře a zvuku originálu, jiné prověřujeme ve struktuře a času. Na každém koncertě hrajeme pasáž, kterou nazýváme "Session", což je směs improvizace a skládání v reálném čase. Na začátku se dohodneme na tempu a prvním akordu / tónině - vše ostatní je proměnlivé, ovlivňované a vytvářené námi třemi na jevišti. Trvat to může mezi dvaceti minutami a dvěma hodinami, někdy i déle. Pomáhá nám to udržovat naše vystupování čerstvé a kreativní. A s publikem to funguje skvěle.

Jak byste popsal hudbu vaší formace někomu, kdo o ní nikdy neslyšel?

Na mysl se mi dere Bonmot "tanec o architektuře"... Ale hrubá představa toho, jak bychom chtěli být rozpoznáváni, by mohla být elektronicky produkovaná instrumentální hudba, která dovede podněcovat myšlenky, tvořit obrazy a filmy v mysli posluchače. Trocha ambientu, trocha elektroniky.

V prosinci 2017 jste vydali kolekci "Quantum Gate". Je založena na hudebních myšlenkách Edgara Froeseho. Mohl byste popsat její genezi?

"Quantum Gate" jsme začali skládat a nahrávat ještě společně po skončení turné v létě 2014. Bavili jsme se o konceptech, vizích a nápadech a také složili nejrůznější náčrty. Po smutném Edgarově odchodu v lednu 2015 jsme rozpracovávali jeho a naše náčrty, komponovali hudbu s horizontální a vertikální logikou, což v mnoha případech znamená napsat úplně novou pasáž, která zapadne za první pasáž a na kterou naváže následující. Měli jsme koncept období nazvaného "Kvantové roky". Myšlenkou byl návrat k hudbě postavené na sekvencerech, integrovat nápady a záměry uvolněných sedmdesátých a naopak více strukturovaných osmdesátých let se současným soundem.

Jaké jsou vaše budoucí plány s Tangerine Dream?

Abych ocitoval Petera Baumanna (člen line-upu skupiny v letech 1971-1975 - pozn. red.) "Idea Tangerine Dream je tak silná, že může vydržet více než sto let." Myslím, že to je hezká myšlenka. Tento koncept a idea jsou na jedné straně ovlivňovány lidmi v kapele, ale dost pravděpodobně můžou přežít jakoukoliv sestavu. Myslím, že jsme ještě neřekli a nesložili všechno, co jsme měli, a myslím si, že je toho hodně, co ještě přijde.