"Feast On Scraps" by si jen po prohlédnutí obalu, tedy na něm zmíněného obsahu tohoto dvojnosiče, nárokovalo pozici jednoho z nejlepších DVD, které jsem měl dosud možnost recenzovat, kdyby tu ale nebylo několik malých ale, které ve výsledku dají jedno velké a pořádně naštvané ALE. Jakkoli ve výsledku tento dvojdisk rozhodně stojí za koupi, případně alespoň za shlédnutí a poslech, člověka až zaráží, proč u jeho tvorby jeho tvůrci nemysleli více na ty, kdo si jej budou přehrávat. Stačilo málo a "Feast On Scraps" by se všem ostatním mohlo dávat za příklad.

Výchozí materiál, z něhož je "Feast On Scraps" složeno, nemá chybu - více než hodinu a půl trvající koncert, téměř třičtvrtěhodina bonusů a hlavně osm dosud nezveřejněných skladeb (+ jedna akustická verze skladby "Hands Clean") na přidaném cédéčku. Nádhera. Co více chtít. Hned vám řeknu co - člověka, co by to rozumně poskládal dohromady. Někdo, možná Alanis samotná, dostal bezva nápad, že je potřeba být originální a než disk udělat, jak je běžné - tedy zvlášť koncert a zvlášť bonusové materiály - všechno se to namixuje do jednoho filmu. Což o to, podobných nosičů vzniklo již více, ale co si budeme nalhávat, sledování takového hybridu je dost iritující. Téměř po každé skladbě z koncertu tak následují útržky rozhovorů, záběry ze studia, ze zákulisí turné a podobně, na něž se hodně dobře dívá, jakkoli jsou většinou zaznamenány amatérskou kamerou, ale mají dost vysokou vypovídací hodnotu, která Alanis ukazuje v pozicích, jakou ji fandové nikdy neměli možnost vidět, třeba jako naprosto cynický humor milující osobu. Při prvním sledování promíchání koncertu s těmito dokumentárními záběry ani tak nevadí, ale že tvůrce disku nenapadlo jej vybavit funkcí "songs only" (u podobně koncipovaných disků běžnou záležitostí), vyloženě naštve při druhém či dalším přehrávání, kdy už člověka zajímá pouze koncert a amatérské záběry na Alanis už znovu vidět nechce. Nejhorší jsou chvíle, kdy vám nepomůže ani přeskočení na další skladbu jako u "All I Really Want", kdy je přímo doprostřed písničky vložena minutová pasáž, kde zpěvačka tancuje v nějakém obchodě na nějakou z dálky znějící taneční skladbu. Zabít málo.

Jenže to nejsou všechny výhrady, "originalita" tvůrců jde ještě dále. Na obale je zmíněno, že některé části DVD obsahují špatnou zvukovou kvalitu, lupání a další zvukové nepříjemnosti, která ale není způsobena vadou nosiče, ale originálním záznamem. Asi vás obejde zima, až zjistíte, co to znamená. I když kromě sterea je koncert namíchán do 5.1, radši si dejte svou zvukovou aparaturu hodně potichu, ať vám v mnoha chvílích neprasknou bubínky. Některé (bojím se říci většina) skladeb totiž nejsou nasnímány z jednoho koncertu, ale asi aby tvůrci fandům přiblížili atmosféru koncertů více, jsou nasnímány na různých místech. Jenže včetně zvukové a obrazové nekvality. V písničkách se pak stane to, že se rázem během zlomku sekundy nedíváte na krásný filmový záznam, ale na amatérský videozáznam z páté řady nejen s odpovídající strašnou obrazovou kvalitou, ale i zvukovou! Tz. že neslyšíte třeba vůbec nic, jen vzdálené burácení, žádný zpěv, případně různé pískání etc. V některých písničkách jde jen o několik sekund, jiné (např. "Precious Illusions") disponují podobně otřesným zvukem, jakým se nemůže pochlubit snad ani parta dvanáctiletých kluků, nahrávajících své skladby na jednostopý magnetofon hned vedle dálnice, téměř po celou dobu svého trvání. V průběhu sledování koncertu pak už jen člověk stále ztlumuje svou aparaturu a doufá, že podobných excesů na něm nebude více. K čemu je asi pětikanálový zvuk, když jej každou chvíli ničí šílený záznam? Věřte, že tenhle koncert si nahlas nikdy nepustíte, a pokud by ve stejné podobě vyšel na CD, asi by se stal nejreklamovanějším cédéčkem v historii.

Výše uvedené nedostatky jsou k naštvání hlavně proto, že vznikly pravděpodobně z toho důvodu, aby disk byl zajímavější. A přitom by stačily funkce, díky nimž by se dal koncert pustit i samostatně bez dokumentárních záběrů a ve zvukovém mixu, nahraném kvalitní aparaturou na jednom koncertě. Pak by se mohl každý podívat na původní verzi s neustálým přerušováním koncertu a s úděsným zvukem, ale při dalším přehrávání už by si mohl vychutnat jen vystoupení v čistém zvuku. Ovšem nestalo se. Tím si u mě "Feast On Scraps" vysloužilo hodně mínusových bodů. Jisté je, že tohle dévédéčko svým známým jako ukázku skvělého obrazu a zvuku nepouštějte, asi by se zhrozili, že za něco takového jste dali tolik peněz...

Pokud jste již sklouzli pohledem na závěrečnou tabulku a zjistili, že přes všechny výhrady jsem nosič ohodnotil 8/10, nyní se dozvíte proč. Kromě jinak vydařeného koncertu a zajímavých "bonusových" záběrů totiž jako druhý disk "Feast On Scraps" najdete cédéčko s osmi dříve nevydanými skladbami a akustickou verzí singlu "Hands Clean" z minulého alba "Under Rug Swept". Alanis již dříve prohlašovala, že jí zbyla z nahrávání desky spousta skladeb, které nejsou slabé, pouze se na album nehodí. To sice prohlašují všichni, ale Alanis jako téměř jediná nelhala - všech osm "zbytků" se vyrovná či spíše překonává písničky z "Under Rug Swept", což je pro mě téměř nepochopitelné, protože tuto desku považuji za skvělou (ohodnotil jsem ji 9/10), ale ony nevydané písničky většinu desky bez námahy převálcují. Jen je mi nepochopitelné, proč je na CD přítomna i CD-Romová sekce s několika krátkými dokumenty. Kdyby to byl samostatně vydaný titul, samozřejmě bych zajásal, proč ovšem v tomto případě nejsou ony materiály radši v mnohem větší obrazové i zvukové kvalitě na DVD, je otázka, na níž snad ani nejde najít smysluplnou odpověď.

Na závěr se dá jen zopakovat to, co v článku několikrát zaznělo - "Feast On Scraps" mohlo být excelentním nosičem, kdyby se to někdo (snad s dobrým úmyslem...) nesnažil bojkotovat. Takhle je výsledek jen "skvělý" s několika okamžiky, které vás vyloženě naštvou. Škoda jich.