Přezdívku Východoevropské Glastonbury nebo Hračkářství pro dospělé nemá festival náhodou. Je tady všechno a všichni. Během sedmi dní se na ostrově v srdci Budapešti vystřídá tak pestrý program, že snad nenajdete člověka, který by si v něm nevybral to své. Jasně, popovější a taneční muzika hraje na velkých stageích prim a dobře víme, že metal na Szigetu moc rádi nemají, ale i když se ty kytarovější věci uklízejí z velkých scén do stanu A38 a na menší pódia, je zároveň vidět, že se změnou dramaturgů se vyváženější program vrací. Vemte si třeba headlinery. Pár let nazpět byli ze sedmi největších taháků hned tři DJs. Nebo spíše jen pouštěči. Letos tam je jen Martin Garrix a mezi zbytek sestavy se vměstnali Foo Fighters a The National. Nevídané. A skvělé.

Co zůstalo, jsou striktní podmínky pro fotografy, kdy největší hvězdy mohou fotit jen vyvolení. Pokud tedy nenajdete v následujících článcích fotky vašich oblíbenců, nebude to proto, že bychom nechtěli, ale spíše z toho důvodu, že jsme stejně jako ostatní média museli zvolit prioritní umělce a doufat, že se na nás usměje štěstí a management daných umělců. Ale není to výčitka - při počtu více než dvou tisíc novinářů to asi lépe udělat nešlo - představte si, jaký mumraj by to v pitu udělalo. Když jsme do areálu dorazili, Michael Kiwanuka to na hlavní scéně zrovna balil, tak jsme si mohli jen představovat, jak pak v zákulisí s Edem Sheeranem vzpomíná na zážitky z natáčení fenomenálního filmu "Yesterday", v němž si oba zahráli.

Ve stanu A38 to pak skvěle rozbalil Frank Turner se svými The Sleeping Souls. Jeho punk-rockové písničkářství znělo areálem Szigetu vůbec poprvé, čemuž se těžko věří, když uvážíte, kolik let už festivalová pódia obráží. Zvukař se při jeho setu bohužel teprve rozehříval, takže skladby ztratily na rockové razanci, neboť kytary byly stáhnuté na minimum, i tak ale hudebník odehrál parádní set. To u něj není nic nového, všichni, kdo ho viděli někdy na Rock im Parku nebo třeba na posledních dvou pražských koncertech, určitě dají za pravdu, že jeho usměvavé srdcařství, obrovské charisma a chuť přitáhnout si publikum na svou stranu jsou mu naprosto přirozené. A jak se nám v Budapešti pochlubil, za tři týdny se žení a ještě vůbec neumí tancovat, tak to asi bude veselá svatba. S tímhle chlápkem je vždycky zábava.

Na hlavní scéně pokračoval program s Jain. Jestli jste dosud o hnědovlasé Francouzce v modrém overalu dosud neslyšeli, nejste sami. I naše výprava se podivovala tomu, jak je možné, že zrovna jí se podařilo dostat na největší pódium v tak atraktivní čas, když posledních pět let platilo, že je tam místo vyhrazeno ryze pro globálně úspěšné interprety, které tu a tam v odpoledních hodinách mohou vystřídat ty nejznámější kapely přímo z Maďarska. Inu, stalo se.

A ten koncert? No, jak to jen popsat. Představte si DJský pult, který vlastně není ani tak pultem pro DJe jako spíš stolečkem s několika tlačítky, z nichž to nejdůležitější je Play. Po jeho zmáčknutí začne hrát muzika, která má blízko třeba k Major Lazer. Žádné nástroje na pódiu nejsou, všechno je puštěno z playbacku, a to včetně podstatných vokálních linek. Jain k tomu pobíhá po pódiu sem a tam a poskakováním vybízí k tanci. U toho tedy ještě i zpívá, její hlas je ale průměrný.

Součástí jejího modrého outfitu je ale i levý rukáv, v němž má přidělaná tlačítka, s nimiž ovládá svůj pultík a muziku samotnou. Ne vždy mačká jen spuštění dalšího songu, tu a tam pracuje s hudebními linkami jako s looperem - tady jednu vrstvu přidá, vygraduje to k refrénu, pak to zase zopakuje a podobně. Hodně u toho pracuje i s mimikou a gestikulací, je tak možná lepší herečka než zpěvačka. Ve finále to představení je svým způsobem originální a neokoukané, pět na to chválu ale na místě není.

Ve stanu je mezitím plno a nedýchatelno. Hrají totiž Kodaline a ani tentokrát ty výšky Steve Garrigan nezvládá a hlas mu přeskakuje. Psali jsme to už mockrát, a protože má jejich koncert totožnou dramaturgii, s níž přijeli na Rock For People, nebudeme se u nich moc zdržovat. Snad jen jeden postřeh: ne že by to na starších skladbách nebylo patrné už dřív, ale novinka, jejíž název pravděpodobně bude "Wherever You Are", je tak očividnou kopírkou Coldplay, že už by je za to snad parta Chrise Martina mohla i žalovat. Proti nim jsou Kryštof v kopírování koldplejdích nápěvů a melodických prvků ještě amatéři. Tohle je krádež v přímém přenosu.

Největší hvězdu úvodního dne tisíce lidí čekali v Budapešti už loni. Právě v době konání festivalu totiž se svým "Divide Tour" projížděl východní Evropou, kdy zahrál například v Polsku nebo v nedaleké Vídni. Festival by tak svou velikostí, žánrovým zaměřením a dopravní dostupností v daném termínu dával naprostý smysl a i my jsme čekali, že jeho zapadnutí do line-upu ke Kendricku Lamarovi & spol. bude jen otázkou času. Nakonec se tak kupodivu nestalo a jistě není náhoda, že právě on byl ze všech interpretů letošního ročníku oznámen jako úplně první. Loni to muselo být opravdu o fous.

Ve 21.40 se tak tedy konečně na hlavní scéně zjevuje Ed Sheeran a pod pódiem má plno. Tak plno, že i mezi bary naproti stagei se musíte prodírat davem. A jelikož plocha pod hlavní scénou má kapacitu přibližně pro sto tisíc lidí, je jasné, že si vůbec první Edův koncert v Maďarsku nechtěl nechat ujít jen málokdo. A ten, kdo ano, je mezitím ve stanu na metalcorových Of Mice & Men.

Srovnání s koncerty v Letňanech se nelze vyhnout. A je to na chlup stejná situace jako před třemi lety u Rihanny. Takřka totožný program mají obě zastávky, rozdíly jsou spíše kosmetické, vyhrává ale ta pražská. V Edově případě je to nejen proto, že s českým publikem komunikoval trochu více, ale především proto, že toho v Praze více zahrál. Zatímco v Letňanech na druhém koncertě z novinek zaznělo "Beautiful People", "I Don't Care", "BLOW", "One Life" z už zmiňovaného snímku "Yesterday" a ze starších věcí dále i "Eraser", kousek "New Man" či "Tenerife Sea", Budapešť se dočkala jen "I Don‘t Care" a úryvku "Remember The Name". A to už je na rozdíl od Prahy celá deska "No. 6 Collaborations Project" nějaký ten týden venku, a tak by se přímo nabízelo z ní zahrát těch věcí víc.

Jinak to ale byl docela příjemný koncert nedávno sezdaného Brita. Superlativy sem nepatří, v obou případech bylo vidět, že už ty show Sheeran hraje jen ze setrvačnosti a před pár dny získaný rekord o překonání U2 v nejvýdělečnějším turné si vybírá daň. Radost a euforie z koncertu na Frequency 2012 je dávno pryč - v setlistu chybí průlomový hit "Lego House", nejstarší položka "The A Team" byla v obou městech hrána zrychleně a bez jakéhokoliv emočního prožitku a třeba "Don‘t" zase nedostalo patřičnou artikulaci a srozumitelnost v Edově rapu, z nějž si ve zmiňovaném filmu "Yesterday" zaslouženě dělali srandu. Do prázdna vyzněla i hobití balada "I See Fire", která se na rozjuchaný Sziget příliš nehodila. A stejně jako v Praze i tady ta baladická část v prostředku setlistu byla až příliš dlouhá.

To nás ale přivádí i k pozitivům. Právě na tuto pasáž totiž zrzavý miliardář nepotřeboval looper, takže si postavil mikrofon až na molo a zazpíval ji lidem zblízka. "Thinking Out Loud" nebo "Photograph" zněly fajn, co se ale opravdu povedlo, byla balada "Perfect". Až v ní i ti nejupovídanější přihlížející konečně ztichli a buď začali natáčet nebo alespoň pořádně poslouchat a atmosféře to hodně pomohlo. Pohled na desetitisíce rozsvícených telefonů byl k nezaplacení. A zmínit je ještě potřeba i spolupráci s Rudimental v podobě "Bloodstream", protože také ta byla spolu s "Galway Girl" na obou koncertech skvěle vygradovaná a patřila k tomu nejsilnějšímu, s čím se Sheeran se svým looperem Chewiem na aktuálním turné předvádí.

Po skončení programu na největší scéně to vypadalo na déšť, nakonec ale spadlo jen pár kapek. I to ale pomohlo k částečnému vylidnění areálu, takže na Razorlight už se zase dalo ve stanu dýchat. Britská kytarovka je (stejně jako v únoru v Praze) při chuti - nová deska se povedla, líbezné tóny kytary v kombinaci s vynikajícím vokálem Johnnyho Borrella k sobě skvěle ladí. A i když největší ohlas stále budí nejslavnější hit "America", mají na svém kontě pánové tolik chytlavých věcí, že koho žánr stále baví, může si z nich snadno udělat své velké oblíbence. Skvělý set.

Druhý den by měl Sziget pokračovat v silném programu. Vystoupí například The 1975, CHVRCHES, Pale Waves, Welshly Arms, Elderbrook, Franz Ferdinand nebo Richard Ashcroft z The Verve. I o nich se u nás brzy dočtete.