Je tomu sedm let, co si islandská senzace Of Monsters And Men získala miliony srdcí fanoušků po celém světě skvělým debutem "My Head Is an Animal". Z nahrávky vzešlo hned několik megahitů, které brázdí rozhlasový éter dodnes. Odměnou muzikantům byly působivé prodeje, za které obdrželi nepočítaně platinových desek. Jak ale na takový úspěch navázat? Horko, těžko. S druhým albem "Beneath The Skin" přišlo vystřízlivění v podobě flegmatického nezájmu veřejnosti, byť kvalitativně nešlo o žádný průšvih.

Novinka "Fever Dream" je tak dalším pokusem navázat na úspěch prvotiny. A stejně jako na předchůdci ani na této placce nenajdeme tolik folkových, atmosférických kusů. Ty vystřídaly popová okázalost a výrazné aranže.

Album ale otevírá singl "Alligator", který se od ostatních položek tracklistu odlišuje temnou, zuřivější a vážnější tváří s dynamickým zvukem a hymnickým refrénem. Zbytek kolekce se ovšem plácá v přemíře syntezátorových berliček, které sotva drží nevýrazné melodie a slabý songwriting. Čestnou výjimkou je příjemná balada "Róróró", ve které potěší procítěný vokál zpěvačky Nanny Bryndís Hilmarsdóttir.

Of Monsters And Men se zkrátka k původnímu zvuku ostře otočili zády. Bohužel za sebou nechali většinu toho dobrého, co mohli nabídnout, a do nejnovějšího počinu přenesli jen poměrně rutinní pop s plochou elektronikou. Tedy něco, čím se mohou pochlubit dalších stovky interpretů současné scény.