Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Floex - <i>"Složit noty"</i> je teprve začátek

Floex - "Složit noty" je teprve začátek

Vydáno: 12.07.2019 09:00 v sekci Rozhovory - Dan Hájek | foto: Ashley Rommelrath

Album "A Portrait Of John Doe" dvojice Floex a Tom Hodge vyšlo před rokem. Tomáš Dvořák nám v rozhovoru prozradil, jak nahrávka vznikala, co vše se odehrálo od jejího vydání i jaké má nejbližší plány. Co vůbec bude s Johnem dále? I to se dozvíte. Bonusem je pak floexí manuál k samotné desce.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Album "A Portrait Of John Doe" vyšlo před více než rokem. Když se ohlédneš zpět - co ti přineslo?

Pro mě tahle deska byla v lecčems docela nová věc. Oproti jiným je založená na spolupráci, měl jsem možnost nakouknout do Tomova rukopisu. Navíc jsem měl poprvé možnost si sáhnout na orchestraci pro symfoňák, takže pro mě to byla spousta nových zkušeností. Plus pořád z toho ještě žijem. Ten poslední rok jsme se snažili nahrávku co nejzajímavěji přetavit v živý koncert.

Je něco, co ti naopak vzalo?

Nevím, co přesně mi mohlo vzít. Snad možná, jestli někdo nelituje, že ta samostatná floexí řadovka vyjde zas o kus později. Nebezpečně se přibližuju ke své oblíbené hranici deseti let. (smích)

Floex & Tom Hodge, Vinyla 2018, Lucerna Music Bar, Praha, 13.2.2019
© Jan Kuča
K těm desetiletkám se asi ještě dostaneme. Zmiňuješ Toma Hodge - jak jste se vlastně seznámili a kdo byl tím iniciátorem udělat něco společně?

Potkali jsme se na festivalu v Berlíně a dali se tam do řeči. A náhodou, nebo možná osudem měl Tom o měsíc později cestu do Prahy, tak mi nabídl, že by se za mnou stavil. Asi měl původně záměr, aby to byla i turistická návštěva, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme celou dobu byli zavření ve studiu. Zprvu jsme neměli jasnou představu, jak by výsledek měl přesně vypadat, ale od počátku to bylo dost zábavný. Vzpomínám například, že jsem pro jeho první návštěvu zabookoval studio, kde jsme se měli pokusit nahrát bicí a další věci. Z týhle session se nakonec třeba na desku vůbec nic nedostalo. Tím chci říct, že to bylo i dost hledání, dokonce ani ten symfoňák nebyl v plánu.

Kde se tedy vzal ten zlom to takto pojmout?

Asi o rok později od našeho prvního setkání s Tomem jsem po koncertě někde v Akropoli potkal Vaška Vraného z Českého rozhlasu. Chtěl původně udělat jen živé vystoupení Floexe, ale nakonec jsme se domluvili, že se SOČR natočíme společné album.

Co bylo následně největším hnacím motorem?

Nás, myslím, bavila hlavně ta vzájemná chemie. Člověk je před tím druhým trochu takovej nervózní, tak ho i ten samotný adrenalin vybudí k jiným nápadům a výsledkům. Alespoň já to tak mám. Nebyla to každopádně nikdy nuda, spíš vždy hodně intenzivní setkání.

Byl mezi vámi i nějaký kormidelník, který to celé sunul dopředu a hlídal koncept?

Spíš bych řekl, že celý proces vytvoření každé skladby měl několik fází. Což hodně souvisí i s tím, že to, co jsme dělali, je ve své podstatě elektronická deska. V té první fázi, kdy jsme tady v Praze tvořili skici, to bylo hodně organické a vzájemné. To byla pro mě i největší zábava. Později jsme si asi trochu víc dělili i úlohy na základě svých dispozic. Tom je daleko víc zběhlejší v orchestraci, takže koordinoval tu práci na aranžích pro symfoňák, já jsem zas řešil víc produkci a usazoval ty skladby do finální formy.

Tomáš Dvořák (Floex)

Tomáš Dvořák se narodil v roce 1978 a již od svého dětství byl veden k hudbě, zejména ke hře na klarinet. S příchodem roku 1996 začal fungovat pod pseudonymem a nahrál své první demo snímky. O pět let později vyšlo kritiky ceněné debutové album "Pocustone". Posléze se ale více začal věnovat studiu a tvoření hudebních koláži a instalací, které jej (podobně jako příroda) fascinují. Na nový materiál se dlouho čekalo, mezitím pod jeho vlastním jménem vyšly dva soundracky ke hrám studia Amanita Design "Samorost2" a "Machinárium".

Za své následné album "Zorya" získal i nominace v cenách Apollo a Vinyla. Dílo tehdy krátce po vydání uniklo na různé blogy a weby na stahování hudby. "Vzhledem k tomu, že těch blogů nebylo málo a některé byly docela prestižní, bral jsem to jako pozitivní signál," komentoval tehdy situaci sám Dvořák.

Floex je autorem mnoha dalších projektů a multimediálních instalací. Za album "A Portrait Of John Doe", které natočil společně s Tomem Hodgem, získali oba hudebníci sošku Anděla za rok 2018 v kategorii Alternativa a elektronika z rukou Jana P. Muchowa.

Floex & Tom Hodge, MeetFactory, Praha, 11.11.2018
© Richard Hodonický / MeetFactory
Vzpomínám si, že na křtu v MeetFactory jsi zmiňoval, že některé skladby měly být zpívané Sarou. Kdy došlo k rozhodnutí, že "John Doe" bude jen čistě instrumentální?

To jsem spíš asi říkal o Kim, Tomově manželce, která na desce zpívá a je povoláním operní zpěvačka. I když má neuvěřitelně krásný hlas sama o sobě, hodně jsou v něm cítit irské kořeny. Nám začalo spíš připadat, že kdyby jsme do toho ještě začali montovat písničky, byla by to celé už moc komplikovaéá. Ale pravda je, že vzniklo několik vedlejších zpívaných skladeb. Například "John Doe Arise" má písničkovou podobu, ta vlastně vyšla na našem live EP "John Doe Arise (Live in Prague)". Pak máme ještě pár zpívaných kusů. Ty jsme nakonec odložili pro samostatné EP, které by bylo založené na hlase. Nevím ale, jestli to někdy zrealizujeme. V hudbě, kterou dělám, je ono "složit noty" teprve začátek, pak následuje dlouhé hledání toho, do jaké podoby a zvuku se ta skladba má vlastně dostat. "John Doe" je celistvým příběh o fiktivním hrdinovi, kterým může být kdokoliv z nás. Číhají na něj různé životní nástrahy, robotizace, možná i vliv sociálních sítí a bublin.

Sám jsi před chvilkou popisoval, že to pro tebe byla zcela nová zkušenost spojená s určitou nervozitou. Cítil ses i ty sám na chvíli jako John Doe, který je v jednu chvíli středem pozornosti? Zjistil jsi třeba i sám o sobě něco dosud netušeného?

Celá deska a témata, kterých se dotýká, vznikla jako introspekce. Původním impulsem byly pocity, které pramenily z hudby a které mi přišly vlastně často docela intimní a hlubinné. Myslím, že to poznání tkví v tom, že dokážeme tyhle naše pocity pojmenovat a trochu je vynést na světlo. Prostřednictvím hudby můžeme pojmenovávat věci tak, jak je cítíme.

Před vydáním jste odehráli pár koncertů se SOČRem v rozhlasových studiích, cédéčko vyšlo vlastně až po devíti měsících. V době těchto koncertů byl "John Doe" už kompletní, nebo se pak ještě něco měnilo?

Ano, v té době bylo vše už komplet hotové. Jenom se nám dost nešťastně natahovalo datum vydání, procházeli jsme dost spletitým jednáním s labelem. Ten koncert jsme měli domluvený dlouho dopředu, a tak jsme se rozhodli, že se z té situace pokusíme vytěžit maximum, než abychom vystoupení znovu oddalovali. Řekli jsme si, že prostě tou živou podobou celý projekt uvedeme. Zároveň nám to umožnilo připravit si materiál na následnou propagaci a prezentaci.

Symfonický orchestr jste si tak trochu vozili s sebou v podobě projekcí, které se promítají na zavěšené balóny. Kdo s tímto nápadem přišel?

To období okolo prvního koncertu se SOČR bylo dost živelné. Jednak celé to vymýšlení ještě před deskou, jednak snaha nějak to vše převést do živé podoby. Byla to výzva a trochu risk, řadu věcí jsme museli takzvaně prubnout, aniž bychom věděli, jestli to bude fungovat. Mě tenkrát napadlo nahrát hudebníky na GoPro, ale neměli jsme jednoznačný záměr, co s tím záznamem budeme dělat. Jenom jsem si uvědomoval, že ta možnost si ty skladby zahrát s orchestrem bude ojedinělá. Měl jsem nápad na jeden internetový projekt a taky jsem právě řešil, jak zachovat ten kontakt s orchestrem pro živou podobu. S nápadem promítat to na balóny přišel můj kamarád Dan Gregor, s kterým spolupracuju na různých interaktivních projektech. My jsme chtěli, aby v projekcích nebyli lidé, ale nástroje a hra na ně. Balóny jsou v tomhle skvělé, protože vytvářejí přirozenou viňetaci, aniž bychom museli instrumenty nějak nepřirozeně vystřihovat nebo oddělovat od samotných hráčů.

Floex & Tom Hodge, Vinyla 2018, Lucerna Music Bar, Praha, 13.2.2019
© Jan Kuča
A jak do vašeho dua vplul bubeník, perkusionista a taky hráč na klarinet Jakub Tengler?

Kubu mi doporučil náš zvukař Dominik Pecka. Napadlo ho, že by se na ten projekt hodil, protože je to klasicky vystudovaný perkusista a má zkušenost s orchestry. Zároveň hraje na pady a má rád elektronickou hudbu, hraje i ve skupině Noisy Pots. A byl to super nápad, s Kubou jsme si od první chvíle skvěle sedli. A to jsme tenkrát ani nevěděli, že taky hraje na klarinet.

Jak vnímal jednotlivé koncerty Tom? Přece jen asi nečekal, že pozná nejenom česká a slovenská zákoutí?

(smích) To bylo fakt neuvěřitelně různorodý. Za jeden z úletů, co si vybavuju, považuju náš koncert v Opavě, kde se shodou okolností toho dne odehrávalo derby s Baníkem. Myslím, že už ve chvíli, kdy jsme se sešli před klubem, muselo být Tomovi divný, proč je zrovna kolem tolik policejních antonů a vchodovou mříž hlídá parta svalnatců v bombrech. Když jsme pak čekali, než nás pustí dovnitř, pořád nás rušil jeden divnej zvuk, který se na pozadí ozýval. Znělo to jako při výlovu rybníka, kdy se spousta kaprů plácá o vodu. A pak jsme přišli na to, že vedle je hospoda, kde se scházejí všichni ultras, a když přijde nový člen, musí se poplácat a pozdravit se všema ostatníma. Což mohlo být dohromady třeba sto lidí. V tuhle chvíli si asi Tom musel pomyslet: Kam všude mě to naše náhodné setkání ještě zavede? Ta paleta zážitků a věcí, který s náma už prožil, je nesmírně široká - od totálně extatických a luxusních až po úplné bizarnosti.

Floex & Tom Hodge, Metronome Festival, Výstaviště Holešovice, Praha, 22.6.2019
© Jan Kuča
Za sebou máte Metronome festival, před sebou festivalové léto. Kde všude budete k vidění?

Teď jsme se zrovna vrátili z festivalu Europavox ve Francii, kde jsme dokonce byli celý týden, protože nám tam poskytli rezidenci v jednom studiu. A tak jsme tam vytvořili novou skladbu. Byla tam s námi mladá a nesmírně talentovaná pianistka Nikol Bóková. Teď samozřejmě vzhlížíme ke Colours Of Ostrava jakožto highlightu českých festivalů. Hodně se ale třeba těším i na koncert v Tančírně v Račím Údolí, což je jedna z nejkouzelnějších lokací v Čechách s téměř magickou atmosférou. A taky se moc těším na Besedu, to je festival se skvělou dramaturgií a nás tam mají moc rádi.

Co bude s "Johnem", až skončí léto? Bude k tomuto projektu ještě nějaká finální show nebo tak něco?

Ono to vypadá, že "John" to s náma ještě chvilku potáhne. Na podzim plánujeme spíš koncerty mimo ČR. Pak bychom rádi také ještě tento projekt někdy v závěru roku odprezentovali s orchestrem. Máme rozjednaných několik variant, tak uvidíme.

To zní slibně. Tím se dostávám k tomu začátku a desce Floexe po deseti letech: co v nejbližší době chystáš nejenom v hudební oblasti?

Po vydání "Johna Doa" jsem si chtěl trochu odpočinout od autorské tvorby, a tak tenhle rok spíš spolupracuji na různých projektech. Dělal jsem například představení s Terezou Hradílkovou "Nepřestávej", které je inspirováno úlohou dirigenta, jeho pohyby, ale také obecněji vztahem a vášní k hudbě a tvorbě. Mám taky rozdělaných několik soundtracků k počítačovým hrám. Z nichž jeden je s Amanitou a měl by vyjít po prázdninách. Další soundtrack připravuju s jedním mladým vývojářem z Polska a ten poslední se rýsuje naopak s větším studiem z Kanady. Omlouvám, se že zatím nemůžu prozradit více detailů. S Tomem se také chystáme na spolupráci na jednom celovečerním filmu. Už se těším, až se se vším z toho, co jsem vyjmenoval, pochlubím. Každopádně k vlastní tvorbě se chci pomalu začít navracet od příštího roku.

Bonus: Manuál k desce 'A Portrait Of John Doe' dle Floexe (track by track)

"Inauguration Of Nobody" - Skladba začíná zvony z Jiřáku, prostoru, kde deska vznikala a kde mám studio. Posvěcení místa našeho setkání. Protnutí dvou energií, které vede ke vzniku něčeho nového a jedinečného.
"Wednesday (Is The New Friday)" - Ospalý začátek, monotónní práce, rutina. Ale zároveň imaginace, ideály, humor. Přišlo nám, že tahle skladba trochu zrcadlí naše každodenní činnosti a zároveň sny a to, jak se z nich vymanit. Představa jednoho všedního dne, který může ale vždycky být zakončen oslavou.
"Machines Are Dancing" - Tahle skladba je svou repetitivností, strojovostí - na jedné straně industriálními (kov, kámen, stroj) a na straně druhé měkkými elementy (člověk, chyba, náhoda) - manifestem dnešní doby. Vzhledem ke grandióznímu finále je to manifest s dobrým koncem.
"John Doe Arise" - Naděje na změnu. Na to, že nikdy není pozdě začít si plnit vlastní vize a sny.
"I Dream Of Ikaria" - Název odkazuje na imaginaci a snění, ale také nepřímo na českou sci-fi "Ikarie Xb-1", jejíž zvukový svět se nám s touto skladbou propojil.
"Prelude I & II" - Ženská, orgasmická skladba. Pokusili jsme se v ní udělat největší možnou gradaci. Z totálního minima do totálního maxima.
"Resurgence" - Zmrtvýchvstání, obrození. Ideou tohoto kusu je pocit osobní krize, která nás dovede k vnitřní transformaci. Tělo skladby je založené na harmonickém rozvoji, který se neustále propadá do větší a větší hlubiny, načež z této hlubiny povstane motiv v krystaličtější, očištěné podobě.
"Requiem" - Svět, mezisvět a návrat zase zpět. Nadechnutí, vydechnutí a znovu nadechnutí. Bardo.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Sarah & The Adams - Pověz mi 9/10
Recenze: Na oduševnělé písně Sarah & The Adams z alba "Pověz mi" by se nemělo zapomenout Říkávalo se jí "česká Norah Jones", třetí deska Šárky Adámkové a její skupiny Sarah & The Adams je ale tím nejlepším důkazem, že podobné nálepky skutečně nejsou zapotřebí. Poprvé přináší ryze české texty, v nichž... čtěte zde
Vydáno: 05.07.2020 09:00 v sekci Recenze
0
Everything But The Girl - Walking Wounded
Zaprášenosti: Everything But The Girl - Walking Wounded Devadesátá léta minulého století byla pro dvojici Everything But The Girl dosti zásadní. Přinesla zvukovou proměnu její tvorby, která se promítla hned do tří kultovních desek. Jim s jasnou převahou vévodí vybroušený klenot... čtěte zde
Vydáno: 04.07.2020 09:00 v sekci Recenze | Zaprášenosti
3
Mig 21, Výstaviště Holešovice, Praha, 1.7.2020
Naživo: Mig 21 v pražských Holešovicích zpívali Miladě Horákové Po trojáku, který týden předtím odehráli J.A.R., přišla se stejným konceptem i oblíbená taneční, pěvecká a striptérská skupina z Prahy 5 - Smíchova. Původní vyprodané koncerty naplánované na konec dubna v Lucerna Music Baru tak... čtěte zde
Vydáno: 03.07.2020 10:05 v sekci Naživo
5
Hentai Corporation - Chtěli jsme si dokázat, že nemáme malý čů*a
Rozhovory: Hentai Corporation - Chtěli jsme si dokázat, že nemáme malý čů*a Bouřliváci Hentai Corporation jsou známí nejen svými úlety, energickými koncerty, při kterých charismatický Radek Škarohlíd dělá doslova psí kusy, ale i kvalitní hudbou, kterou dělají. V březnu vydali EP "00420603545450", a tak... čtěte zde
Vydáno: 02.07.2020 08:35 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
John Legend - Bigger Love 7/10
Recenze: John Legend na albu "Bigger Love" ještě nevyhořel. Zatím John Legend chce být hudebně stále aktuálnější. Chvílemi se zdá, jako by se do hitparád tlačil až příliš agresivně. Mnohdy se tak vytrácí jeho hudební talent. Jak je na tom jeho aktuální deska "Bigger Love"? Přestože není... čtěte zde
Vydáno: 01.07.2020 15:00 v sekci Recenze
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Floex oslaví v Brně deset let od vydání soundtracku "Machinarium" (06.12.2019 12:46)
- Recenze: Remixové "Machinarium" má svůj smysl. I pro Floexe (20.11.2019 15:00)
- Floex poprvé naživo představí hudbu z "Machinaria", ke kterému právě vychází remixová deska (16.10.2019 11:38)
- Nové desky 42/2019 - od Mňágy a Žďorp přes Elbow po R+ (16.10.2019 06:47)
- Floex oslaví deset let s "Machinariem" společně s Orbital (18.09.2019 11:11)
- Fotogalerie: Druhý den Colours v zajetí domácí scény na fotografiích (19.07.2019 13:17)
- Fotogalerie: Druhý den Metronome Festivalu v obrazech podruhé (24.06.2019 15:36)
- Fotogalerie: Na Vinyle 2018 vystoupili Floex & Tom Hodge, Market a Čáry života (15.02.2019 08:29)
- Naživo: Floex a Tom Hodge v Praze dokázali, že jejich Jan Novák bude schopen žít svým životem (13.11.2018 16:47)
- Vystoupení Floexe a Toma Hodgeho doprovodí v Kabinetu MÚZ virtuální orchestr (13.11.2018 12:20)

ALBUM TÝDNE 26/2020

Bob Dylan
Rough And Rowdy Ways

Bob Dylan vydá novou desku s autorským materiálem. To byla jedna z těch lepších zpráv, které přineslo období koronavirové karantény. To, co začalo jako dva bez pompy zveřejněné songy, přerostlo v "Rough and Rowdy Ways", první album po osmi letech. Následovala samozřejmě spousta otázek. Ta hlavní zněla: Zvládl to?

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

St 08.07.
Suzanne Vega (USA) (Hrad Špilberk, Brno)
Út 14.07.
Amelie Siba + Chief Bromden (Chapeau Rouge, Praha)
St 15.07.
NeFestival Colours of Ostrava! (Dolní Vítkovice, Ostrava)
Čt 16.07.
Tindersticks (UK) (Divadlo Archa, Praha)
Po 10.08.
The Chainsmokers (USA) (Tipsport Arena, Praha)
Po 10.08.
Fource Live: Aiko + Teepee (Střecha Radost, Praha)
So 15.08.
Limp Bizkit (USA) (Forum Karlín, Praha)
Po 17.08.
Giant Rooks (DE) (Rock Café, Praha)
Út 25.08.
Fource Live: Ai Fen + Khoiba (Střecha Radost, Praha)
Po 07.09.
Mighty Oaks (DE) (Rock Café, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Bruno Mars Misery Index Kryštof Beyoncé Lady Gaga Coldplay Adele AC/DC Depeche Mode Rihanna The Cure Sia Kabát Madonna Pokáč Ewa Farna Billie Eilish The Weeknd Britney Spears Rammstein
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2020 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver