Téma superskupin je téma ožehavé. Nezřídka jde o spojení na křeč a ne vždy do sebe známá jména zapadnou jako švýcarská hodinářská kolečka. V případě amerických Bad Wolves se toto ale nekoná.

Vokál Tommyho Vexta, který se dekádu utápěl v různých projektech (sólová deska, Westfield Massacre) bez výrazné skladatelské invence, a naopak autorská vyzrálost Doca Coyleho, který v God Forbid hřešil na (hlasově) nevýrazného zpěváka a i díky tomu zůstal ve stínu spřátelených prorazivších ikon metalcoru jako Killswitch Engage nebo Unearth, k sobě sedli jako zadek na hrnec, a tak vznikli Bad Wolves.

Tommy si z ceněného debutu Divine Heresy, na kterém Dino Cazares z Fear Factory předvedl svou extrémní polohu, přinesl svůj nezaměnitelný vokál, zbytek kapely dodal funkční skladby, kombinující to nejlepší z amerického metalu posledních tří dekád, a už od prvních singlů tady byl hype jako blázen.

Jak to vlkům hobluje naživo, se mohli tuzemští příznivci přesvědčit už na podzim, kdy si pro sebe v roli speciálního hosta ukradli pražský koncert kanadských rockerů Three Days Grace. Už tehdy předvedli natěšeným fanouškům téměř plnohodnotný set, ovšem regulérní sólo show připadla na program až v pondělí.

Poloprázdné prázdninové Futurum se pokusili rozpálit tuzemští Fall From Everest a předvedli docela sympatický výkon. Moderní metalový mix, který míchal metalcorovou říznost s melodiemi, docela odsýpal, a nejvíc tak i díky tomu na mysl připadli američtí After The Burial, pochopitelně ale bez chirurgicky přesné djentové orchestrace.

Headliner šel na věc hned od prvních minut, a i když za sebou pánové mají díky svému manažerovi Zoltánu Bathorymu (jinak kytarista hlavně za oceánem mega úspěšných Five Finger Death Punch) poctivou mediální masáž a v minulých dnech vystoupili pro nižší tisíce fanoušků ve stanových stageích největších evropských festivalů, nasazení nepolevilo ani při komorní show pro desítky přítomných.

Tito návštěvníci ale byli o to víc skutečnými skladními příznivci a kompletně odehraný debut si odzpívali spolu s kapelou. Show samotné není moc co vytknout, skupina byla velmi srdečná a velmi intenzivně konverzovala s publikem, jako by šlo o místní spolek hrající takřka v rodinné atmosféře. Neškodilo by snad jen víc vlastního materiálu (ten doručí čas) a možná vynechání nadbytečné karaoko-revivalové vložky.

V té zazněly fragmenty od Queens Of The Stone Age, System Of A Down, Nirvany a plánovaných vrcholných Rage Against The Machine. Čas ale bohužel běží neúprosným tempem, a tak převážně mladší publikum reagovalo na "Freedom" na rozdíl od předchozích medley poměrně chladně... Inu, čas nezastavíš a výměna generací v klubech je v plném proudu.