Povedený set předvedli POWERS. Jejich electropop vytvořil spolu s tlumenými světly atmosféru zadýchaného baru. Chytlavé kousky, jako například "Hot", sklidily nemalý potlesk. Hudební podkres mělo duo předtočené, doprovázelo se však na kytary. Při tanečnějších částech si diváci spokojeně šlapali zelí, rozehřát je se tedy povedlo.

Pět minut po deváté se na pódiu za tajemných zvuků začala objevovat doprovodná kapela a samozřejmě LP. Její vystoupení, stejně jako desku "Heart To Mouth", zahájil "Dreamcatcher". A věřte, že identifikovat skladbu nešlo snadno. Zahalila se totiž do dunění a hlasitých bubnů, v nichž se hlas zpěvačky naprosto ztratil. Éterická balada si takový zvuk opravdu nezasloužila.

Bohužel to schytala i následující excelentní záležitost, která při minulé show patřila mezi její vrcholy. Na začátek setlistu nelogicky zařazená "When We're High" vygradovala s andělským hlasem interpretky správně, zážitek to byl ale spíše poloviční. S třetí položkou "Dreamer" se text zachytával o něco lépe, ale to spíš proto, že LP do mikrofonu doslova křičela.

I během sobotního vystoupení Američanka s italskými kořeny s projevy mezi písněmi poněkud šetřila, upřímný úsměv jako důkaz toho, že jí je v Praze více než dobře, postačil. O to kouzelněji potom působil moment při hlasové exhibici jménem "Die For Your Love", na jejímž konci si s publikem střídala frázi "at least not forever". Velmi mile působilo i hravé poskakování s rudým fáborkem během singlu "Tightrope".

V reporáži z minulého koncertu jsem napsal, že na tuhle muzikantku se kvůli projekci nechodí. Ta se posledně povedla opravdu nadstandardně, a tak jsem se na digitální dávku kreativity těšil i tentokrát. I proto trochu zamrzelo, že stage zdobilo pouze plátno s obrázkem lesa. Ačkoliv mu třeba zeleno-fialové nasvícení při "Girls Go Wild" velmi slušelo, jednalo se trochu o downgrade. A přestože i z těch slabších skladeb z loňské desky vymáčkla Laura Pergolizzi maximum, mohla klidně přidat i nějaké archivnější kousky.

Večer se nesl spíše v rychlejším tempu, jako zběsilá pecka přece jen vyčnívala španělskými rytmy prošpikovaná "House On Fire". Snad jedinou výjimkou se stala pianová zpověď "Recovery", během které publikum hezky interagovalo se světly svých telefonů. Škoda těch pár ukecaných lostonjáčků vzadu. I ti se ale v přídavkové části, do které se LP nechala dlouho hecovat, dočkali.

Na závěr nezbývá než dodat, že i přes zvukové nedostatky šlo o skvělý koncert. Druhé "Lost On You" se asi nenahraje, a tak se nechme překvapit, kde si výjimečného hlasu této zpěvačky užijeme příště. Určitě jde totiž spíše jen o otázku času.