Se jménem Satisfucktion jste se pravděpodobně už někdy setkali. Buď na letních festivalech, na koncertě tam či onde v České republice, případně skrze desku "Keep It Your Way", která vyšla nedávno. Skupina byla založena na počátku devadesátých let, takže zkušeností má na rozdávání. Bohatě jich využila loni, kdy převálcovala konkurenci a vyhrála hudební soutěž Rock Made In Gambrinus. Když jsem volal zpěvákovi Broňovi Míkovi, zda bychom se mohli domluvit na rozhovoru, hlas na druhém konci drátu se omlouval, že teď nastala poněkud komplikovaná situace, jestli by to šlo udělat prostřednictvím emailu. Inu, naťukal jsem otázky do počítače a odeslal je elektronickou poštou. Odpovědi dorazily v průběhu týdne a níže si můžete vše přečíst.

Vyhráli jste RMIG 2002 a vydali desku u relativně etablované společnosti, zdá se, že přišly mnohé úspěchy. Cítíte satisfakci po dlouhých letech existence v "undergroundu"?

Nevím, jestli to cítíme jako satisfakci, ale každopádně nás to těší a snad si to po těch letech zasloužíme. Také doufám, že to není náš poslední úspěch.

Jak vysoko si výhry ceníte v porovnání s vašimi dosavadními úspěchy?

Paradoxně nám doposud vítězství v RMIG pomohlo víc než naše dosavadní úspěchy, za které považuji předskakování Dog Eat Dog, Kiss, Faith No More. Teda u nás v Čechách. V zahraničí tomu bylo jinak, což je pochopitelné.

Nastala někdy doba, že jste chtěli všechno zabalit?

Určitě. V každé kapele jsou chvíle, kdy to člověk chce zabalit. My nejsme žádná výjimka, ale vždycky jsme to nějak přežili. Asi pro nás bylo to, co děláme, důležitější než nějaká momentální krize.

Když o tom tak přemýšlím - má zadostiučinění vůbec místo ve vašich životech? Satisfucktion by se snad dalo pochopit i jako odmítnutí "dělání něčeho pro něco"...

Nemyslím si, že název kapely musí nutně korespondovat s životním postojem lidí v ní. Název je název a v našem případě to je pouze slovní hříčka. Ale jinak samozřejmě nějaké to zadostiučinění v životě potřebuje asi každý.

Všichni o vás hovoří jako o velkých suverénech RMIG 2002, otázkou je, zda jste se i vy cítili tak samozřejmě? Ze které skupiny jste měli "největší strach"?

Rozhodně jsme se jako suveréni necítili. Do soutěže jsme nastupovali jako rovnocenní soupeři ostatním kapelám. Za největší rivaly jsme považovali Fourth Face, které jsme znali už z dřívějška. Jinak jsme většinu kapel neznali, takže každé kolo pro nás bylo otazníkem.

V poslední době jste prý byli stiženi jakýmsi mediálním a profesionálním kolotočem (koncerty v Holandsku, rozhovory apod.). Připravovali jste se v minulosti na případný tlak médií? Nebyli jste zaskočeni?

Nemáme být z čeho zaskočeni, žádný nezvládnutelný tlak z médií zatím nepociťujeme. Pokud by ale něco takového nastalo, nemyslím si, že bychom to nezvládli.

Nedávno jste se vrátili z Holandska, co mi můžete k tamnímu působení říct?

V Holandsku jsme byli čtyři dny a odehráli jsme tam tři koncerty. Návštěvnost byla slušná vzhledem k tomu, že jsme tam zatím neznámá kapela. Určitě jsme tam nebyli naposledy. Je to krásná a zajímavá země s neuvěřitelně přátelskými lidmi.

Historie je za námi (jak zpíváte v "Czech Us Out"), ale budoucnost před námi - co chystáte?

Seznámili jsme se tam s kapelou Smogus, která je u nich dost známá. Oni se líbili nám a my zase jim, takže proběhla domluva o budoucím turné. V současné době tam odjíždí náš manažer, který nám zařizuje koncerty v zahraničí, tak uvidíme, jak se pochlapí. Jinak pro nás Lenka Košťálková z našeho vydavatelství Česká hudba připravuje nějaké turné po ČR a na léto festivaly.

V několika písních zazní náboženský podtón, lze najít podle vás spojitost mezi vírou a rockovou hudbou?

Myslím, že lze najít spojitost mezi jakýmkoliv druhem hudby a vírou. Jde jenom o postoj skladatele nebo interpreta k tomu, co chce sdělit. Pokud je člověku blízké téma víry, tak proč ne. My nijak nábožensky založení nejsme, v našem případě jsou některé texty ovlivněny negativními zážitky našeho managera před natáčením desky.

Je česká společnost motivujícím prostředím při tvorbě muziky?

Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Pro nás asi ne, ale to neznamená, že pro někoho to není jinak.

Skoro každý chválí Satisfucktion za vynikající zpěv. Kterak o něj pečuješ? Třeba Vojta Kopřiva ze Status Praesents má Vincentku.

Zatím se o hlas nijak nestarám, jediné co používám já, je whiskentka a Plzeň 12°. Možná ale někdy dostanu rozum.

Pokud mohu mluvit za sebe, deska se mi líbí, ale především v jejím závěru se mě zmocňuje pocit nudy, opakování se, nedotaženosti. Jak se vám na její přípravě pracovalo?

Na desku nebylo moc času, nahrávali jsme čtrnáct dní a do studia jsme dojížděli skoro denně po práci šedesát kilometrů. Trochu fofr, ale snažili jsme se o co nejlepší výsledek. Takže v celku jsme s deskou spokojeni. Samozřejmě kdyby bylo víc času, tak by to vypadalo úplně jinak. Měli jsme termín na odevzdání desky a určité finanční prostředky, tak jsme si nemohli moc vymýšlet.

Po návratu z turné v Británii (léto 2000) jste si stěžovali, že v Čechách vaše zkušenosti odtamtud nikoho nezajímají. Setkáváte se stále se stejnou zatvrzelou přízemností?

Po Gambrinusu se to trochu zlepšilo, ale nechci to zakřiknout.

Jaký máš vztah k internetu?

Je to bezesporu vynikající věcička. Okolnosti nás nutí využívat tenhle výdobytek čím dál tím více. Doufám, že až si vyřeším bydlení, tak nebudu muset lítat po všech čertech a budu ho mít doma.

Znáš MusicServer.cz?

Už jo!!!

Děkuji za rozhovor.