Snad to nebude váš konec, Mudvayne!

Nadějná metalová partička Mudvayne, která se před dvěma lety prezentovala zručným "major" debutem "L.D.50", přichází s albovým nástupcem "The End Of All Things To Come", který bohužel kvalitativně na svého předchůdce nenavazuje.

4/10

Mudvayne - The End Of All Things To Come

Celkový čas: 52:56

Skladby: Silenced, Trapped In The Wake Of A Dream, Not Falling, (Per)version Of A Truth, Mercy, Severity, World So Cold, The Patient Mental, Skrying, Solve Et Coagula, Shadow Of A Man, 12:97:24:99, The End Of All Things To Come, A Key To Nothing

Vydavatel: Sony Music / Bonton

Ohodnoť toto album

Na druhou desku amerických Mudvayne jsem se hodně těšil. "Major" debut "L.D.50" na mě udělal poměrně solidní dojem, takže jsem byl zvědav, zda se pomalovaným maníkům podaří navázat na předchozí úspěch. Po pravdě řečeno nepodařilo, nástupce "The End Of All Things To Come" je pro mne velkým zklamáním. Mudvayne sice ani na první desce nepředváděli nikterak úchvatné hudební expozice, avšak album mělo šťávu, našlo se několik povedených nápadů, občas překvapili náhlou změnou stylu. Jakoby se jim toto všechno vytratilo z hlav, které si kvůli atraktivnější image navlékli do gumových marťanských masek. Už tedy nejsou pomalování a postřílení, zato se přiblížili Slipknot, i když jejich stylizace není tak agresivní.

Co mě na první desce zaujalo, byly jednak zajímavé aranže (industriálně elektronické pozadí a prolínání civilizovaného zpěvu s tradičním křikem), jednak spojení výbušné ostrosti s vyzrálou melodičností, takže o "L.D.50" se rozhodně nedalo hovořit jako o stupidní, jednopolohové desce. Pochopitelně, když jste se do tvorby kvartetu řádně zaposlouchali, našli jste možná až příliš patrné vlivy zkušenějších Machine Head, Sepultury či Pantery, každopádně Mudvayne nebyli i přes jednoznačné "pokračovatelství" žádnými nedochůdčaty.

Když jsem psal před dvěma lety recenzi na jedničku, označil jsem Mudvayne za zdatné plagiátory a vychválil jsem především jejich muzikantské dovednosti. Ty pochopitelně zůstaly - Chüd je nadále výtečným zpěvákem s obdivuhodným rejstříkem, perunovsky vládne basou Rü-d a v kombinaci s talentovaným bubeníkem Spügem tvoří tito dva hlavní přednost skupiny. Rytmiku by Mudvayne mohli závidět mnozí slavnější a zkušenější kolegové. Vůbec řemeslná stránka věci se na "The End Of All Things To Come" oproti "L.D.50" příliš nezměnila, ubylo ovšem hlavně těch nápadů. Na aranžerské legrácky nenavazuje absolutně nic, nadprůměrný metalový hukot tentokrát reprezentují maximálně písně "Not Falling" nebo "Skrying". Ještě tak úvodní "Silenced" zaujme redhoťáckým nástupem a podivně strukturovanou souhrou kytar a nepravidelné rytmiky. Takových zpestření je ale během oněch padesáti minut málo, většinou převládá nedodělané potácení se na hardrockovém bezcestí.

Říkám to jen velice nerad, ale "The End Of All Things To Come" je deska podprůměrná. Žádná srandička jako na "L.D.50", málo vydařených, chytlavě znějících melodií, nedostatek tolik potřebné energie. Mudvayne asi nepolíbila v posledních dvou letech správná múza, anebo se jim mozky v latexových UFO maskách tak zapařily, že nebyly schopny složit nic kloudného.

• Je to nejlepší album minulého roku!!! (jaküb, 28.02.2003 20:14) Reagovat

  Musím říct, že jste mě velice zklamali!
  Nové album Mudvayne je totiž výborné. A na rozdíl od LD50 mnohem lépe producentsky zvládnuté a celkově dotaženější -nápadů sice trochu ubylo, ale jejich zpracování a využití je několika násobně lepší naž na LD50. Mudvayne natočili výborné album, jak po stránce textové, tak i hudební. Pro mě je to to nejlepší, co jsem minulý rok slyšel -lepší než audioslave, system of a down, stone sour, soulfly, murderdolls...
  P.S. tím, jak říkáte, že maskami se přiblížili slipknot jste vyloženě trapný...
  Až do teď jsem si myslel, že v Musicserveru dělají odborníci a často jsem jejich recenzím věřil ...nyní musím svůj postoj přehodnotit...
  
  

• odflaknuta recenze (phunkee, 01.03.2003 18:47) Reagovat

  Lubosi, tentokrat se ti to vubec nepovedlo. Nove album od Mudvayne sice neni zadny unikatni skvost hodny 10/10, ale jde o lehce nadprumerne album. Navic mam pocit, ze se snazili lehce odklonit od mainstreamu (coz je pro tebe asi neprijatelne) a zaradili fakt zajimave hudebni pasaze. Mimo tebou zminovane Silenced je fakt zvladnuta i stejnojmenna TEOATTC, Mercy/Severity nebo Patient Metal. Ale to by sis to album musel alespon jednou poslechnout, ze?
  
  Jinak moje hodnoceni by bylo tak 7/10 (kdybych mel dobrou naladu, tak 8/10), ale tech tvych 4/10 spis ukazuje na naproste diletantstvi nez cokoliv jineho. Ale kdyz tady vidim 7/10 pro Kelly Osbournovic, tak se uz nedivim vubec nicemu...
  
  

• No tohle (Extracrispi, 21.08.2005 02:38) Reagovat

  Tak tuhle recenzi dost dobře nechápu, tohle cédo je dost dobrý třeba skladby jako NOT FALLING (momentálně moje nejoblíbenější písnička) Silenced, Mercy-Severity a Shadow Of A Man mě totálně dostávaj....když ale přihlídnu ke zbytku tak celkově mi to vychází jako asi tak 75% cédo (Not Falling bych dala klidně i 200% nebo i víc) nemůžete lidi takhle klamat...máte tam psát porovnání s ostatníma skupinama a tak, a piště k tomu: tuto recenzi berte s rezervou
  
  

• MuDvAyNe (WhitePony, 04.02.2006 22:54) Reagovat

  Ta deska si určitě zaslouží lepší hodnocení,7/10minimálně. Celkově je to možná alespoň pro mě nejslabší album od MuDvAyNe ale i tak je dost dobré na to aby dostalo lepší hodnocení než 4/10. Jo a každej kdo si nasadí masku nekopíruje SlipKnoT. Asi ti nic neříká MushroomHead,kteří tady byli ještě před SlipKnoT co? Metal 4ever pičo!
  
  

10/10

Recenze: Magnum opus. Caleb Landry Jones natočil bezchybnou desku "Hey Gary, Hey Dawn" Bezmála rok a půl po předešlé řadovce "Gadzooks Vol. 2" se americký zpěvák a herec Caleb Landry Jones vrací s dalším hudebním materiálem. Jeho nové album "Hey Gary, Hey Dawn" se ale od těch předchozích přece jen trochu liší.... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 16:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Pearl Jam na "Dark Matter" překypují nadšením a mladickou energií S aktuální "Dark Matter" mají Pearl Jam na kontě tucet studiových alb. Novinka kapely ze Seattlu naštěstí nepatří k těm tuctovým. S pomocí mladého producenta se zasloužilí rockeři, kteří už před pár lety vstoupili do... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Fletcher v SaSaZu obstarala zvuk, diváci zase obraz Popová, byť naživo spíše už pop-rocková zpěvačka Fletcher při své první návštěvě Prahy vyprodala klub SaSaZu. Ten nejprve od osmé večer na půl hodinky opanovala alternativně rocková dvojice Arxx z Brightonu, připomínající... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 16:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Igor Orozovič - Když zpíváte text, který je váš, nikdy ho nemůžete zazpívat špatně "Pomíjivost divadla je pro mě někdy bolestná. Oproti tomu kratičká píseň toho může obsáhnout spoustu a zůstane v nás, můžeme si ji zpívat," říká herec a muzikant Igor Orozovič. Svou čerstvě vydanou debutovou desku "Když muž... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 11:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Na "One Deep River" je Mark Knopfler pořád stejně solidní Po nejdelší pauze mezi sólovými alby - konkrétně po šesti letech - je tu nezaměnitelný zpěvák a kytarista Mark Knopfler se svou desátou deskou "One Deep River". A jak se dalo čekat, všechno je u něj jako vždy na svém místě, nic se... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 00:00 v sekci Recenze